Nobelova cena za válku. Jak jednoduché!

S mírem máme své zkušenosti. Třeba jen mírotvůrce Neville Chamberlain! Když slavně „zachránil“ evropskou civilizaci před zničením a ve Švédsku, Norsku a Anglii poté vřele podpořili návrh, aby kandidoval na Nobelovu cenu míru. Ve Štrasburku přes noc přejmenovali Avenue de la Paix na Avenue Neville Chamberlain.

Český prezident Václav Havel byl řadu let tajným koněm nobelovské ceny. Nejblíže k ní měl v roce 1989, jenže pak se shodou okolností stal prezidentem, pochválil spojence za „humanitární“ bombardování Jugoslávie a cena zmizela v nedohlednu. Dnes však poblahopřál Liou Siao-po k mírové ceně a s podivuhodnou českou lehkostí mu připomněl alternativu brzkého úspěchu. A nezapomněl dodat, aby se i naši východní bratři dokázali „ve svém působení poučit i z různého tápání a zmatků, které prožívaly naše země po pádu komunistické moci, a vyvarovat se jich“. Jenže tím přímo vstoupil do mraveniště. Jakýpak pád komunistické moci v Číně? Je tato země zmítána občanskou válkou jako byl nedávno náš evropský Balkán? Je tamní ekonomika v roli ubožáka?

Škoda, že nepřipojil seznam mírových kroků vzešlých z našeho kontinentu za posledních 100 let. Jak jsme umně a civilizovaně v Evropě rozpoutali dvě světové války, porodili fašismus i stalinismus, léta přiživovali studenou válku, ale zejména po dlouhých sto let neutvořili z Evropy stabilní kontinent. Čína je rovněž tak velká a obyvatel má dvakrát víc. Až do jara, tedy do zahájení tibetské kampaně, o ní neuslyšíme nic, co by mělo vyvolat podezření, že z Říše středu se může stát válečné ohnisko. Zvláště když před námi nejsou žádné volby, a tudíž i potřeba likvidovat sympatie k našim komunistům.

Předávání Nobelovy ceny za mír v Oslu bylo působivé. Text čínského disidenta působil jako balzám na duši Evropana. Dětský sbor poskytl vše co taková událost potřebuje. Určitě měl všechny kulturní rozměry, tak odlišné od českého příspěvku k míru v Pobaltí – naší letky gripenů na hranici s Ruskou federací.

Udělit cenu za mír v dnešním světě není snadné. Mnohem jednodušší je udělit Nobelovu cenu za válku. Jenom se obávám, že by se v Norsku nenašla druhá Liv Ullmannová, herečka, která by pak přečetla dopis kandidáta. A dětský sbor? Škoda slov.