Komunální volby a naše prázdná demokracie

Komunální volby vyhnaly k volebním urnám mnoho voličů jen proto, že lidé dobře znají poměry na radnicích, a  vidí „do talíře“ svým radním.

Nebýt těchto voleb, tak senátní volby, troufám si odhadovat, propadnou ještě víc, bez ohledu na nápovědy různých politologů, že nám tato parlamentní komora je užitečná, protože dokáže vracet špatné zákony. Nakonec je poslanci stejně přehlasují. To komunální volby jsou jiné kafé.

Když posloucháte adepty na funkce starostů z malých obcí, tak cítíte bezmocnost a vztek. Jako z rozhořčení brdského starosty, jež nabízí parcelu nějakému politikovi, neboť s jeho osobou si spojuje možnost lepšího financování obce. A poukázal na rozmařilost v projektech a investicích těch obcí, kam politik nasměroval milióny bez ohledu na obecné zájmy země, ostatně, znáte všichni fakta o výstavbě na vsi, kde má chalupu naše proslulé „íčko“.

Protikorupční organizace hořekují nad nedostatkem transparentnosti v utrácení peněz na komunální úrovni. V regionech schází preventivní vliv médií, investigativních novinářů, kteří často jediní dokáží odhalit nepravosti, ačkoli bychom tohle čekali od samotných opozičních zastupitelů. Ve Zlíně je veřejným tajemstvím řada pochybností a obvinění vůči postupům velké koalice na radnici, jenže zmarginalizovaná opozice je víc než bezzubá. Redukována téměř jen na komunisty a nezávislé zastupitele. Bez ohledu na potřeby voličů se totiž v českých městech sází na antikomunismus a s touto devizou se pak likviduje kritický hlas. Už klasické vládní seskupení ČSSD a ODS je pak neprůstřelné. Ale v jiných zemích, mám na mysli Francii, je rovněž pociťována potřeba kontroly místních vlád, a mají k tomu docela slušný prostředek, jaksi nepřebíraný našimi znalci západní demokracie. A přitom jde o jednoduchý prostředek možnosti oslovit voliče přímo v místech, hlasy opozice. V informačních magazínech, které jsou vydávány v místech za peníze všech daňových poplatníků.

Zákonem ze dne 27.února 2002, o „Demokracii a Svobodách“, dostávají slovo opoziční seskupení přímo ze zákona. V praxi to vypadá tak, že ke komunálním tématům se opozice pravidelně vyjadřuje, občané tak slyší a mají možnost po celé volební období uvažovat o námětech, se kterými u nás vychází opozice až ve volební kampani. Místní vláda tak musí okamžitě reagovat, protože občané nechtějí počkat až do voleb.

Ve Zlíně je dokonce po celé volební období městský magazín jakousi formou reklamy vládnoucí koalice. Není výjimkou, že v každém čísle měsíčníku je po čtyři roky otiskována fotografie radního, jakoby nestačilo pouze jméno. A už se stalo jakousi zlínskou specialitou, že kritická slova občanů nám komentuje ve svém úvodníku paní primátorka, ačkoli konkrétní výhrady nemají šanci být otištěny. Pak se objeví v předvolební kampani strana založená na nutnosti očistit radnici, varující před epidemií MORu, což je „mravní očista radnice“. Přitom po čtyři roky čtou občané jen chválu na práci vůbec ne zamořené městské rady, lítostná slova primátorky o nevděčnosti stěžujících si občanů. Jenže, neměla by přijít pomoc i od legislativců, abychom přebírali od vyspělých demokracií i dobré zkušenosti? Konečně, proč s námětem nepřijde samotná Evropská unie?