Klausovo mlčení je víc než všechna bla bla bla

Tažení ochotných proti africkému státu nezpůsobilo žádný poprask na víkendovém sjezdu ČSSD. Naši levicoví nadsamci si netroufli na samostatný názor na právě začínající válku.

Mohli jsme snad čekat od adeptů na nejvyšší funkci v sociální demokracii odmítnutí válečného dobrodružství zahájené šílenými honáky bohatého Severu? Ve zdejších šířkách si přece vystačíme s vlastním dobytkem. Vždyť i ten  stínový Luboš Zaorálek jen omílá známá klišé o plnění rezoluce OSN.

Minister of Defence jakoby ovlivněn rozvážnou rétorikou knížete dosud nenahrál zuřivým reportérům našich objektivních médií. Určitě to stojí za zaznamenání, i když Saša Vondra znovu prokázal, jak mu schází pokyny, které sotva nahradí nasliněný prst k sledování atlantického proudění. A Obama se navíc promenuje po Brazílii, hraje fotbálek s malými kluky... a tento dětinský postoj pak v Evropě  zneužívá  Prahou oblíbený francouzský prezident Sarko Poslední.

Jenže NATO není EU, abychom si zapnuli stanici Pražský Hrad. Přitom Václav Klaus dokázal pozvat do své rezidence srbského velvyslance, když zdejší Podhradí začalo pět ódu o bratrství s ubohým kosovským lidem, a Srb se rozhodl opustit Čechy. Prezidenta také probudila dělostřelecká palba gruzínsko-českých kanonů na spící Cchinvali, což v záchvatu antiruské hysterie byl jev hodný zaznamenání. Václav Klaus je pro slušné občany určitě větší autoritou v zahraničně-politických otázkách než dramaticky zakrvácený bombardér  z Hrádečku.

Proto vítám mlčení dunící z Pražského Hradu. Je totiž dostatečně zřetelné, abychom se nemuseli stydět za svého prvního občana.

(Psáno pro Britské listy)