Jak Václav Havel plivnul na L.I.Brežněva

Objevnou zprávu o odvážném činu českého disidenta v normalizačních dobách nám nezprostředkoval zdejší autor Josef Havránek.

Alespoň se pochlubil, že v Berlíně osobně plivnul do „kovové“ tváře generálního tajemníka KSSS na tamní pamětní desce a ... nebyl přitom ani filmován všudypřítomnými (proč ne všudepřítomnými?) Japonci.

Čtenáři – 393 – si přečetli tuto jeho informaci a ocenili text karmou 10,17. Zatím.

Pak, v souvislosti s idiotským rozhodnutím zákonodárců o přenesení reklamy na ČT 2, nám sdělil, že Václav Havel končí na ČT 1, neboť „jeho veřejnoprávní prezentace má už celé roky evidentně charakter reklamy“.

Čtenáři – 1560 – ocenili text karmou 28,66.

Čili, pro nášince je Brežněv už nezajímavý, a plivat na politickou mrtvolu, toť skutek hodný našich cimrmanovských potomků. Zato alergie na „pravdoláskaře“ je přímo úměrná stavu na zdejších politických vodách. Doslova kulminuje s každým dalším zviditelňováním bývalého prezidenta. Hlavně, aby mu vděčný lid nezačal pořizovat bronzové desky. Jak jsme se dověděli, lze na ně plivat, anonymně, bez toho, aby vás natáčela StB nebo Japonci.

V noční Knihovničce Jany Klusákové jsem nedávno poslouchal rozhovor s M.C.Putnou. Donedávna ředitelem Havlovy knihovny. Ale už není ani členem správní rady. Nezaslouží si být v této čestné funkci. Odvolala ho Dáša, když veřejně znectil film jejího muže Odcházení. Dovedu si představit bustu Dáši  Na Příkopě.  Průvody homosexuálů by na ni zajisté plivaly.