Čuba není Kožený, říká Miloš Zeman

Ve zlínském Deníku paní Svatava Křivinková posuzuje kriticky slušovickou "legendu", bývalého předsedu JZD docenta Františka Čubu. Po přečtení jejího  článku mi vyvstala na mysli řada otázek a pokusím se je zde váženým čtenářům představit, neboť tím mohu vyvolat zájem o zmíněnou problematiku v době, kdy ještě kolem nás žijí pamětníci a jejich svědectví by neměla zapadnout sněhem a zmizet při jarním táním v Dřevnici.

První výhrada se vztahuje k jejímu tvrzení, že JZD a pan Čuba „napáchali ve zdejším kraji spoustu škod, křivd a bezpráví!“. A poté vysvětluje, že JZD a pan Čuba „ zásadně nedodržovali československé socialistické zákony a legislativu“. Bylo-li tomu opravdu tak, pak o to víc zaslouží jmenovaní náš obdiv, protože o socialistických zákonech a legislativě si lidé myslí svoje.

Paní Křivinková pracovala na stavebním úřadě ve Vizovicích a nyní, po desítkách let, nám oznamuje, že JZD porušovalo platné předpisy v jejím resortu. Pokud ovšem vytýká JZD porušování socialistické zákonnosti, jak tomu bránila, co podnikla, aby zákony platily pro všechny, včetně JZD? Jak je možné, že stavební úřad toleroval bezpráví? Kdo jiný měl možnost odvolat se na platné zákony a dát lidem pocit, že žijí v právním státě?

Píše, že JZD podnikalo a stavělo na černo. Zřejmě i proto, že byrokracie na úřadech jako byly (nebo jsou?) stavební úřady dosahovala (dosahuje) nebývalých rozměrů, a investoři často přistupují k praxi stavět na černo, protože jinak jsou podrobováni příšerným omezováním. Dnes např. ze strany ekologů, vlastníků půdy. Příklady netřeba uvádět, jsou všeobecně známé.

Jak hodnotit její výhradu, že útoky proti JZD byl „boj proti jeho způsobům tzv. socialistického podnikání“. A nabízí příklad, že „všechna JZD neplatila žádné daně z mezd“. Chtěl bych podotknout, že daně ze mzdy by samozřejmě JZD platila, pokud by družstevnící obecně byli placeni jako ve Slušovicích. Jenže ve svých počátcích družstevnictví v této zemi bylo postaveno na jiných právních základech než státem finacovaný veškerý hospodářský sektor.

Lze panu Čubovi vyčítat, že udělal ze svého družstva „výkladní skříň socialismu“? Opravdu si ho „kamarádi z ÚV KSČ vybrali“? Nebylo to spíše naopak? Nesnažili se přiživit na popularitě výsledků pana Čuby?

Výhrada, že Čuba není Baťa, který podnikal v „drsném kapitalistickém prostředí“ je mírně zavádějící. O tom by ale mohli vyprávět nejlépe dnešní čeští kapitalisté, kteří jsou účastníci onoho „drsného“ soupeření. Kdy bez ohledu na schopnosti nakonec všechny převálcuje Čína se svojí levnou pracovní silou. Ostatně, obuvnické závody firmy Baťa ve světě mizí jeden po druhém, a po svém návratu do Zlína v roce 1989 „mladý“ Tomik odmítl převzít zpět výrobní závody, ponechal si jen prodejní síť a malou fabriku v Dolním Němčí. I to byla reakce zkušeného podnikatele na změněné podmínky.

A jak se postavit k argumentu, že po roce 1989 jsme svědky „požárů, pojistných událostí, krádeží či dokonce vražd“ v objektech JZD Slušovice? Kdo tu odpovídá za nedodržování českých kapitalistických zákonů a legislativy?

Paní Křivinková ospravedlňuje své rozhořčení z oživování slušovické legendy jako boj nikoli proti „panu Čubovi...ale jako komunistovi“. Skutečně, jako komunista Čuba něco dokázal, jako kapitalista neuspěl. Jenže lidem je lhostejné, jak se systém nazývá. Oceňují možnost pracovat a dostávat slušnou mzdu, mít životní jistoty. Bohužel, dnešní demokracie se příliš nepoučila z prohřešků minulého režimu. A místo abychom navazovali na vše pozitivní čeho jsme u nás na Zlínsku a třeba i ve Slušovicích dosáhli i přičiněním pana Františka Čuby, tak tu dvě desetiletí strašíme děti pohádkami o komunistech.