Abychom kvůli Bartákovi nezapomněli na česnek

Jestliže senátor Jirka Čunek prokázal zvláštní druh schopnosti komunikovat s veřejností prostřednictvím šibalských médií až jeho strana opustila politickou ligu a kope dnes okresní přebor, navíc i jeho vlastní lidé a spolustranící (čili ti nejúhlavnější přátele,že?) ho považují za plevelný druh určený k likvidaci,

tak Martina Bartáka z jakési politické nestrany ( P.Nečas se ho dnes štítí a brání ODS před jeho stínem) čeká určitě lepší osud. Škoda jen, že není senátorem, protože ve starém Římě se do senátu mohl dostat i obyčejný kůň, natož neurochirurg, což je profese ceněná a voliči by rádi Martina dostali do Valdštejnského paláce, kdyby si řekl o místo na kandidátce. Proč si však lékař zvolil cestu vedoucí přes světová bojiště s terorismem a zbrojními zakázkami, to tedy netuším, ale je v tom určitě kus odvahy a touhy ozřejmit si mozkové pochody nejlépe bývalých křesťanských demokratů, šantánových zpěvaček a českých lobbistů, což ovšem nejsou žádné ohrožené druhy, které je potřeba studovat. Náš akademicky vzdělaný ex-ministr obrany měl dost příležitostí ozřejmit si cesty boží i válečné v samotné blízkosti eléva vojenského učiliště, čili našeho tupého a uprázdněného premiéra, a to ani nemusel nahý a ztopořený pobíhat v toskánských zahradách, aby se dostal do dnešní pozoruhodné situace, kdy proti němu vystoupí ex-velvyslanec, a to nikoli ze Severní Koreje, jak by se podle obsahu mohlo zdát, a bylo by to logické a spravedlivé, ale doslova nejbližší spolupracovník oslnivého G. Walkra, miláčka afghánských svatebčanů, na něž se čas od času snáší sofistikovaný náklad z dálkově ovládaných holubic odchovaných v Bílém domě, nikoli holubím, jak úžasně zpíval George Schelinger, než zamířil na Balkán z prešpurského mostu. O jakém mostu se dnes bude zdát chirurgu Martinovi těžko říct, ostatně, i sv. Martin se nějak nevydařil, nebýt komerčně úspěšného, moravského Beaujolais Nouveau, tak bych ani neměl potřebu sledovat banální příběhy ze života našich ministrů a ex-ministrů, kteří na zájezdu v zemi zaslíbené vyzvou tamní ubožáky v diplomatických gatích, aby se rozdělili, když už jim jejich věrní a nejvěrnější soudruzi, co přísahají NA'TO, poskytnout legiony námezních žoldáků k zředění hustých řad těch psů musulmanských, a místo aby vděčnost kvetla jako šeřík pro rudoarmějce na pražských nábřežích v máji 45., tak hledají pod Beskydami (ne uhlí, ani barony, ti jsou ve Vídni) služebny bývalé SNB, dnes pomáhající  a chránící policie, aby vyjevili a nechali zaprotokolovat svá svědectví o korupci, jakoby snad ani nežili mezi námi. Kde jsou ty časy, kdy vusa a fnjujorku lili Beaujolais Nouveau do kanálů, protože pochází od pojídačů žab, což je druh lidí, kteří si do chřtánů nechávají nalívat rosolový hnus ústřic, zatímco my tu pořádáme normální zabíjačky, a pokud sv. Martina přežijí i dobře korpulentní husy, tak to jen omylem, možná i nepořádkem, u nás ovšem spíše maskovaným, neboť my jsme pro pořádek a v maskáčích nás chrání před neřády holé lebky, k nim ovšem nepatří náš Martin, i když ani to není jisté, spíš se člověk může dohadovat, proč mu tak v časném rozpuku let zmizela pohlavní pokrývka, a i proto se mu dnes bude asi špatně spát, ale to není úplné potvrzené, ono někdy lidé nezvládají své kroutící se závity v mozkovně, jako nedávno paní ve Zlíně, co skočila z místního mrakodrapu, prý byla zadlužená, ale o tom sotva ví náš Martin, neboť se už dvakrát zapřisáhl, že nikdy a ani by ho nenapadlo, aby uvedl do rozpaků a nečasů jinak vítěznou koalici, a přitom vůbec neměl na mysli pochybení a už vůbec ne virtuální. Takže je zřejmé, že zítra se odehraje druhý den zmíněné taškařice, a hned to připadne na víkend, na naše krásné dva volné dny, kdy se budeme kochat zlatem mizícího podzimu a třeba sázet česnek, neboť kde jinde bychom získali tento bílý poklad, protože čínský stojí za prd.