Všem stejným metrem aneb Každý agent dobrý

V diskuzi ke komentáři ‚O (ne)vyváženosti ČT se prostě nediskutuje!‘ jsem byl nařčen, že jde o pouhý zlostný pšouk a plivanec bez cíle a důkazů. Věnovat se ale všem nepříliš vyváženým epizodkám v televizním zpravodajství by bylo nanejvýš nespravedlivé, protože by hrozilo, že se na některou nedej Bůh zapomene. Kdo ví, o čem je řeč, asi si dosadí svoji zkušenost. Přesto bych se rád vrátil k debatě týkající se vyhoštění pracovníků ruské ambasády, co by tajných agentů.

Na základě informací týdeníku Respekt byla nastolena otázka ohledně vyhoštění ruských agentů, kteří měli co do činění s velvyslanectvím v Praze. K debatě si televize pozvala předsedu bezpečnostního výboru Romana Váňu a experta na tajné služby Jan Schneidera.

Ke vší smůle však oba oslovení se odmítali uchýlit ke slovům opovržení nad počínáním ruských tajných služeb na našem území. Či přesněji, vyjadřovali se k tématu nejen ve smyslu ruského špiclování, ale snažili se naznačit, že svoje špióny u nás mají i ostatní ambasády, a jejich úkolem je prohloubit informace, které se dají zjistit oficiální cestou nebo nejrůznějšími donašeči. Konec konců, vyjádření experta, že vyhošťování agentů je pouhá politická pitomost, neboť místo nich přijdou NOVÍ A LEPŠÍ, o kterých kontrarozvědka nic neví a jen to přidá práce při rozplétání dosud neznámých nitek kontaktů a zpravodajských rejdů, hovoří samo za sebe. Navíc – známí agenti se dají operativně manipulovat a podsouvat jim informace, aby se vlk nažral a koza zůstala celá, což u nově příchozích aspoň dočasně nejde. A co si budeme namlouvat, i naše tajné služby mají ve světě své VYSLANCE. I když nejhorší asi je, že se nedá nikomu důvěřovat a nikdy nevíme, co na nás ten druhý ví…!

Vyhoštění, respektive neprodloužení pobytu, ruských person, je jistě velmi atraktivní sousto. Připomeňme si ale například aféru s odposlechy německé kancléřky Angely Merkelové v režii americké výzvědné služby, a můžeme jen spekulovat, kolik dalších SPŘÁTELENÝCH evropských politiků mělo napíchnuté telefony, nebo vzájemnou výměnu amerických a ruských agentů na neutrální půdě ve Vídni, či jiné hochštaplerské špionážní kousky. Nicméně ne všem je měřeno stejným metrem a ne vždy se každá informace hodí. Byli bychom jen značně naivní si myslet, že nejsme u nás špiclovaní i jinými TAJNÝMI, že jsou i u nás poptávány jisté informace, protože nám naši přátelé prostě nevěří a chtějí vědět, jak se věci mají. Pro tajné služby je největším úspěchem, když se o jejich úspěších nemluví. Proto zveřejňování podobných informací je spíš důkazem, že se asi někde stala chyba. Minimálně v tom, že si nějaký chlubílek pustil pusu na špacír.