Pole plná rozsekaných ptáků a znešvařená solárními panely

Ponurá vize odpůrců obnovitelné energie? Blíží se skutečnosti nebo je to nesmysl? Jsou větrné elektrárny hrobem avifauny a fotovoltaika zmarem polí?

Každou chvíli se můžeme dočíst, že u nás nemáme pro obnovitelnou energii podmínky. Už je to taková česká tradice. A tak obnovitelnou energetiku rozvíjíme pomalu. Na něco patrně čekáme.  Těžko říci na co, když je obnovitelná energie v průmyslovém měřítku již dnes nejlevnějším zdrojem.

Větrná energie je pískem v očích milovníků přírody, „zašparglované“ hory, jak odpudivé, podotýkala především ODS. A fotovoltaika na naší úrodné půdě? Nehledě na to, že stovky tisíc hektarů jsou travnaté plochy (kdysi označované jako ladem ležící) a přes 400,000 je oseto řepkou, která v celkové energetické bilanci navíc není žádným přeborníkem. Získáme 1,5 tuny oleje z hektaru, obsahujícího 15 MWh energie.

Pro jeho energetické využití musíme ovšem odečíst energetické a zpracovatelské náklady na vypěstování i na výrobu metylesteru, včetně účinnosti spalovacího motoru, takže se nakonec v optimálním případě dostaneme k dvaceti procentům, pro mobilitu tedy využitelné asi 3 MWh. To je ve srovnání s fotovoltaikou mizerná účinnost. Z jednoho hektaru fotovoltaiky dostaneme v našich průměrných podmínkách asi 600 MWh, což je dvěstěkrát více než kdybychom elektřinu, případně mechanickou práci, vyrobili z řepkového oleje.

Nesporně jsou neporušené horizonty hor krásnější bez větrných elektráren. Jenže takový výběr nemáme. Bez energie není nic, jídlo, doprava, bydlení, ani les, ani pronesené slovo, ani dotek rukou, ani hliněná kulička. Všechny myslitelné procesy jsou spojeny s výdajem, příjmem nebo transformací energie.

Prakticky veškerou energii získáváme ze slunce a můžeme ji těžit. Ať již dlouhodobě uloženou, jako uhlí, ropu, plyn nebo aktuální, jako sluneční záření, vítr či biomasu, ale i vodní sílu či mořské vlny. Těžba fosilních energetických surovin má ale dvě limity ohraničené dramaticky postupující klimatickou změnou a dostupností energetických surovin. Ta druhá je ovšem v současné době vzdálenější.

Jsou obnovitelné zdroje opravdu obnovitelné? Už jsem slyšel názory, že nejsou, protože na jejich výrobu jsou potřeba materiály, jež nejsou prakticky nekonečně dostupné (jako by byl třeba chlorid sodný) nebo nejsou 100% recyklovatelné. To je pravda. Ale je potřeba rozlišit zařízení na přeměnu energie – to budeme potřebovat vždy a primární energii jako slunce, dřevo, vítr, fosilní energie nebo uran. Zařízení je nutné jak pro obnovitelné zdroje, tak i pro jaderné elektrárny, pouze s tím rozdílem, že pro jadernou kilowatthodinu potřebujete řádově více materiálu než pro větrnou kilowatthodinu, a to bez odpadní horniny z uranové těžby.

Materiálová závislost a její následky na biosféru, jsou obecně platné pro všechno, co na této zemi tropíme. Naposledy tomu tak nebylo, když jsme se potloukali po lesích a lovili a sbírali, co se dalo. Od té doby jenom stále více podporujeme nárůst entropie jako míry pravděpodobnosti.

Čeští i světoví žurnalisté často připodobňují větrné elektrárny sekáčkům na ptáky; lze nalézt filmové záběry, na nichž jsou vidět jednotlivé incidenty, jak větrné turbíny zraňují či zabíjejí ptáky. Jistě se jedná o smutné záběry, ale jejich výpovědní hodnota je emocionální, zatímco faktografie je zcela odlišná. Výzkumy na Vermontské právnické fakultě posuzovaly vliv větrných elektráren na avifaunu tak, že mezi sebou porovnaly různé technologie výroby elektrické energie. K čemu došli je možná překvapující: větrná energie na jednotku vyrobené elektřiny zabíjí nejméně jedinců avifauny. Jaderná výroba je pro avifaunu téměř 1,6 krát nebezpečnější a fosilní výroba, prezentovaná uhlím a plynem zabije na jednotku vyrobené energie třiadvacetkrát více jedinců ve srovnání s větrem. Uvedený výzkum s podobnými výsledky není jediný.

A s panely na polích? Zůstanou tam stát torza fotovoltaických elektráren? Jak se daří recyklovat fotovoltaiku, například ve srovnání s obecnými kovy? PV Cycle, evropská nevládní organizace, která organizuje recyklaci vysloužilých fotovoltaických panelů i  dalších odpadů fotovoltaické technologie, dosáhla pro křemíkové krystalické fotovoltaické moduly rekordní míry recyklace 96%. Této recyklace nebývá dosaženo v žádném jiném odvětví či materiálu. Recyklační podíly jsou v kovech ve srovnání s fotovoltaikou mnohonásobně nižší. Podle studie má méně než třetina z 60 sledovaných kovů recyklační podíl okolo 50%, mezi ostatními jsou pak kovy potřebné pro čisté technologie, například pro baterie elektrických vozů či didymové magnety pro větrné turbíny a u nich je recyklace pravidelně ještě mnohem nižší, pouze v jednotkách procent.

Jak je možný takový rozdíl? Pravděpodobně proto, že v případě FV panelů se jedná o zboží s  přidanou ekologickou hodnotou. Je třeba si uvědomit, že ti, co si je pořizují a provozují, vnímají recyklovatelnost jako mimořádně důležitý faktor. Vedle toho jsou panely neskladné, velké a špatně se dávají do popelnic, ztrácejí cestou či jen tak někam pohazují.

A recyklace jaderné technologie? Prostá a neefektivní. Dekontaminovaný, nicméně stále radioaktivní reaktor se zakope do země. A pro vysoce radioaktivní odpad z paliva dodnes, po šedesáti letech od zahájení provozu jaderných elektráren, neexistuje žádné konečné úložiště.

Zajímá-li vás téma udržitelnosti hlouběji, včetně návrhů a modelů řešení, můžete další informace nalézt v mé nově vydané knize  Energie v přírodě a v nás. Dočtete se v ní, jak rostliny a živočichové geniálně hospodaří s energií, kde hledat poučení  i o našich šancích na překonání nacházejících krizí.