Určitě to znáte. Koupíte si avokádo, několik dní trpělivě čekáte, než uzraje a nakonec dříve shnije, než změkne. Co to radši zkusit jinak?
Lokálnost potravin se řeší ve společnosti čím dál víc. Někteří zkrátka odmítají přispívat k postupné destrukci planety Země a díky jejich nezlomné píli ovlivňují pozitivně i další lidi.
Létat na krátké vzdálenosti nemusíme. Stejně tak není třeba kupovat každé dva roky nový gauč od Švédů. Když si chceme koupit něco neotřelého na sebe, omrkneme po cestě z práce second-handy.
Oproti tomu jíst je základní potřeba, a to, jak se k tématu postavíme, může radikálně hnout nabídkou obchodů a restaurací.
Že k nám lokální potraviny necestují přes celý svět a jejich přeprava tedy není tak energeticky náročná, je bez pochyby nejdůležitější aspekt touhy lidí po změně - existuje ale i několik dalších výhod.
Tak například, chuť místních surovin bude vždycky výraznější díky jejich čerstvosti.
Ovoce a zelenina budou skoro jistě obsahovat více prospěšných živin, protože dozrají na stromě/rostlině.
Stejně tak důležitá je i podpora drobných českých farmářů, kteří svou práci dělají od srdce, poctivě, a nejde jim jen o zisk.
Pokud chceme jíst lokálně, musíme ale počítat i s trochou nepohodlí. Protože, pojďme si nelhat do kapsy, takové avokádo je opravdová pochoutka, v Česku se pěstovat nedá, a jeho náhrada je téměř nemožná. Z nutričního hlediska samozřejmě alternativu najdeme, např. dýňová semínka. Textura a chuť však bude úplně jiná.
Quinou, kterou najdeme například ve vegetariánských burgerech a v salátech, lze však krásně nahradit pohankou. Jen pozor, protože ač se pohanka pěstuje i v Česku, hodně firem ji nechává přivážet ze zemí celého světa. Je tedy na nás, jakožto na zákaznících, vždy číst původ výrobku.
Chia semínka můžeme zcela bez problému nahradit lněnými, a mohli bychom pokračovat.
Nabízí se ale i otázka: proč vůbec exotické potraviny nahrazovat? Vždyť máme v Česku spousty skvělých potravin, ze kterých lze vyrobit fantastické pokrmy. Gnocchi se špenátem a vejci z volného chovu, závin s jablky a mákem, palačinky na slano s hříbky a sýrem, krůtí steak v řepné marinádě, pohankový salát s pečenou dýní a kozím sýrem, těstoviny s pestem z medvědího česneku...
Vše je jen o správné motivaci a o ochotě nad věcmi přemýšlet. Půjdu do restaurace, kde prodávají syrové ryby s rýží a sójovými boby, nebo někam, kde vaří převážně z českých surovin? Koupím si dnes jahody, ač ještě není jejich sezóna a nejsou z Česka, nebo si vystačím s nějakým obyčejnějším ovocem?
To jsou otázky, které bychom si měli pravidelně klást, abychom trochu pomohli té naší planetě. Jsem moc ráda, že i některé restaurace a kavárny začíná zajímat, z čeho se skládá jejich menu a jak pomoci lokálnosti jídel.
Cítím, že jsme na dobré cestě!
