Referendum o vstupu do EU – 20 let poté

Jak název mého článku sděluje, od referenda o vstupu do Evropské unie konaného v České republice uplynulo v těchto dnech přesně dvacet let. Jaký je vztah České republiky k EU po dvou dekádách? A jak se EU chová k nám?

Referendu o vstupu do EU předcházela obrovská mediální kampaň. Kampaň, která jednostranně cílila na to, aby se občané České republiky vyslovili pro vstup do tohoto spolku. Bylo nám neustále podsouváno, jak to pro nás bude výhodné, jak všichni zbohatneme, jak se konečně přimkneme k prosperujícímu Západu. Nebyla připouštěna žádná jiná alternativa. Do Evropské unie chtějí zkrátka všechny evropské státy, které touží po členství v tomto prestižním klubu vyspělých a bohatých zemí. Hlasování proběhlo ve dnech 13. a 14. června 2003. Výsledek byl, že se 77 procent hlasujících vyjádřilo pro vstup do EU. Členy jsme se oficiálně stali 1. května 2004. Zdálo se, že světlé zítřky začínají.

Za uplynulých 20 let se však Evropská unie neskutečně změnila. Ona už samozřejmě byla jiná od počátku devadesátých let přijetím Maastrichtské smlouvy, nicméně problémy se prohlubují. Začalo to nátlakem na přijetí Lisabonské smlouvy. Tato novodobá euroústava znamenala silné omezení suverenity České republiky. Poté vypukla krize zemí platících jednotnou měnou, tedy eurem. Jižní křídlo Unie se z toho nevzpamatovalo dodnes. Roku 2015 vypukla dle mého názoru krize největší, a sice krize migrační. Německo se rozhodlo pozvat celý zbytek světa do Evropy a přijímat statisíce až miliony lidí z kulturně zcela odlišných zemí. Důsledky si Německo a Evropa nesou dodnes a ponesou navždy. Migrační toky nepolevují, naopak ještě zesílily. Česká republika spolu s Polskem a Maďarskem stanula kvůli neochotě přijímat tzv. uprchlíky před Soudním dvorem EU v Lucemburku. Ten dospěl k závěru, že tyto země nesplnily své povinnosti plynoucí z práva EU. Unie se zkrátka rozhodla zničit Evropu rozředěním obyvatelstva svých členských zemí lidmi z Afriky a Blízkého východu.

Po dvou letech boje s covidem začala válka na Ukrajině a energetická krize. Západoevropské elity tvrdí, že za vysoké ceny plynu a elektřiny může Putin. Realita je ale taková, že hlavním viníkem je šílený plán zvaný Green Deal a s ním související dekarbonizace evropských ekonomik. Zelení politici si od toho slibují záchranu planety a čistší klima. Pokud odhodíme ideologické brýle, tak zjistíme, že to ve skutečnosti bude znamenat zchudnutí milionů lidí a sociální nepokoje. Obrovské ekonomiky, jakými jsou Čína a Indie, budou i nadále využívat uhelné elektrárny a další „nečisté zdroje“ energie, protože je budou potřebovat pro své rozvíjející se průmyslové základny.

Co říci závěrem? Za uplynulých dvacet let původně vřelý vztah Čechů k EU značně ochladl. Setrvat v EU si přeje pouhých 52 procent obyvatel. Pro přijetí eura je jen pětina. Dále se pak 58 procent Čechů staví negativně ke Green Dealu. V eurovolbách roku 2019 hlasovalo pouhých 28 procent oprávněných voličů. Lidé jsou rozčarovaní, otrávení a naštvaní vývojem za poslední dvě dekády. Tohle není ta Evropská unie, kam jsme tenkrát vstupovali.

Má otázka tedy zní: Nepřišel čas na konání dalšího referenda?