Reflexe roku 1968 v obecních kronikách

Obecní kroniky zaznamenávají události lokálního významu, ať už je to budování vodovodu, úspěchy místního fotbalového mužstva apod. 

Bývá ale dobrým zvykem, že na úvod každého roku kronikář krátce zmíní i ty celostátní, aby budoucím čtenářům nabídl ucelenější obraz o životě svých současníků. Nejinak tomu je i v případě převratných událostí roku 1968 na Kolínsku a Nymbursku. 

Když těmito záznamy listujeme, je dobré si uvědomit, že vznikaly nejdříve v roce 1969, takže jejich autoři už byli obeznámeni s důsledky Pražského jara a byli součástí nastupujícího normalizačního establishmentu. Jejich popis proto odpovídá interpretaci husákovsko-bilakovského křídla KSČ. V kostce by se dal shrnout asi takto: Po únoru 1948 jsme se dopustili některých chyb, ovšem snaha o jejich nápravu se vinou reformistů zvrhla v destrukci lidově-demokratického systému. Český lid byl zmanipulovaný představiteli kulturní fronty a antisocialistickými sdělovacími prostředky usilujícími o znovuobnovení kapitalismu. Země socialistického bloku v čele se SSSR si to naštěstí (na rozdíl od nás) včas uvědomily a přišly nám na pomoc. Příchod vojsk bylo nutné zlo.

Na setkání obecních kronikářů Středočeského kraje v prosinci 1968 někteří účastníci vyjadřovali obavy, aby mohli zaznamenat události letošního roku v „nezkreslené, pravdivé podobě“ a přitom neupadli do „bezduché frázovitosti“ předchozích let. Zdá se, že tyto jejich obavy byly namístě. Ideologický balast textů obsahuje množství dobových pojmů a propagandistických floskulí jako jsou „pravicově oportunistické názory“, „domácí reakce“, nebo „věrný spojenec Sovětský svaz svou autoritou stojí na stráži míru a pokroku.“ Nemohly chybět konspirační souvislosti s agenty západních rozvědek.

Někteří pisatelé si neodpustili očerňování hlavních iniciátorů reforem. Chotutický kronikář ve svém textu napadá třeba předsedu Národního shromáždění ČSSR Josefa Smrkovského (mj. rodáka z Velenky a poslance za volební obvod kolínského okresu), kterého osobně znal z Ministerstva lesního a vodního hospodářství: „Byl to člověk nanejvýš ješitný se značnou dávkou samolibosti, toužící jen po osobní popularitě a vysokých funkcích, cítící se povolaným řídit osudy státu. (1).“ Abychom ale byli spravedlivý, najde se i opačný výklad, než je onen „normalizační“, třeba v kronikách obce Mrzky, nebo Černíky: „Touha po volnosti slova a tisku došla uskutečnění. Obrodný proces a vůle lidu odstranila z vlády i z ÚV KSČ všechny, kdož zkompromitovali stranu a vládu (2).“ Tyto komentáře jsou však výjimkou potvrzující pravidlo.

O tom, jak prožívaly období politického uvolnění a snahy o „socialismus s lidskou tváří“ vesnice na Kolínsku a Nymbursku, se příliš nedovíme. Kronikáři toto téma ignorovali, anebo jej přecházeli stručným konstatováním: „I do naší obce pronikaly probíhající události (3).“ V Horních Krutech vrcholily snahy o znovuobnovení pomníku T. G. Masaryka (odhalen až po 21. srpnu, později znovu sejmut), v Třebestovicích spisovatel Ludvík Vaculík (autor manifestu Dva tisíce slov) údajně od místních lidí sháněl jakési „falešné instrukce“ a zakládající člen JZD Chotutice a „poctivý komunista“, toho času ředitel okresní zemědělské správy v Kolíně, byl s označením konzervativce zbaven funkce a propuštěn. Reformy se zprvu těšily velké podpoře lidí a teprve později docházelo k názorové polarizaci.

O něco sdílnější byli kronikáři v popisu samotné invaze vojsk Varšavské smlouvy, byť i zde si mnoho z nich vystačilo větou: „V naší obci proběhly tyto dny naprosto klidně (4),“ nebo „Celkem byl zachován klid (5).“  21. srpen byl pro obyvatele našeho regionu velký šok, a to i pro ty, kteří obrodnému procesu nefandili. Lidé vyjadřovali svůj nesouhlas psaním protiokupačních hesel, nadáváním projíždějícím okupantům a odstraňováním silničních ukazatelů, které jim mělo znesnadnit orientaci v prostoru. Odpor místních obyvatel však brzo narazil na své limity, což dobře ilustruje zápis kronikáře ze Lstiboře: „Ten den 21. srpna v poledne byli ti, kteří poslouchali západní rozhlas, v hostinci u Rohu na velké debatě. (…) Zuřili tito lidé. (…) Všichni druhý den (šli) do svého zaměstnání, jen J. O., který věřil západnímu rozhlasu, až na upozornění, že nepracuje, práci nastoupil (6).“

Invaze zpustila zásobovací paniku. Lidé ze strachu z nedostatku potravin vzali obchody útokem a nadělali tak vrásky místním národním výborům (MNV), které musely vyjednat s vedoucími Jednot omezení množství potravin na domácnost. Relativně rychle se situace stabilizovala. Na veřejných schůzích MNV se přijímala usnesení na podporu vedení KSČ, vlády a prezidenta Svobody. Podepsáním tzv. Moskevských protokolů 27. srpna ovšem veškerá snaha o reformu režimu skončila. „V další schůzi nedlouho poté byli občané seznámeni tajemníkem OVKSČ s. Doušou o nutnosti pobytu vojsk na našem území, nutné normalizaci v celém státě (7).“

Rozhořčení postupně sláblo a lidé se začali přizpůsobovat novým poměrům. Ještě v roce 1969 se ale objevovaly projevy vzdoru a nesouhlasu. Velkou příležitostí k tomu bylo vítězství československých hokejistů nad sbornou na mistrovství světa v hokeji ve Stockholmu. Tak jako v celé republice i u nás se bouřlivě oslavovalo: „Toto nebylo však jen pouhým projevem a vyjádřením radosti nad dosaženým sportovním úspěchem, ale organizovanou protisovětskou manifestací (8).“ Ratbořský kronikář neopomenul zmínit, že na mistrovství reprezentoval Československo Jan Havel pocházející z vedlejší přidružené obce Pašinka, kde dosud žijí jeho rodiče. O tom, že Havel byl také jedním z těch, kteří si na protest přelepili černou páskou komunistickou hvězdu ve státním znaku na dresu, kronikář raději pomlčel.

Nesouhlas s okupací se objevoval i v obcích s prvorepublikovou tradicí silných sympatií ke KSČ (a kde se udržela i za Husáka a mnohdy i dlouho po sametové revoluci). Projevoval se hromadnou neúčastí na prvomájových průvodech a nevyvěšováním sovětských vlajek na Den osvobození 9. května.

V dalších letech se ale vše, přinejmenším z pohledu kronik, vrátilo opět do „normálu“. Zdálo by se, že se naplnila slova kronikáře o strůjcích Pražského jara: „Všichni, kdo se na zavinění onoho politického vývoje u nás podíleli, zmizeli v propadlišti dějin (9),“ ale pozdější historický vývoj dal zapravdu spíše jinému „proroctví“: „21. srpen r. 1968 se stane historickým mezníkem, který nikdy nevymizí z paměti všeho československého lidu (10).“

Použité zdroje:

1. Kronika obce Chotutice
2. Kronika obce Černíky
3. Kronika obce Mrzky
4. Kronika obce Bylany
5. Kronika obce Újezdec
6. Kronika obce Lstiboř
7. Kronika obce Mrzky
8. Kronika obce Chotutice
9. Kronika obce Chotutice
10. Kronika obce Černíky

…a také kroniky obcí: Bohouňovice II., Dolní Kruty, Horní Kruty, Klučov, Polepy, Přestavlky, Ratboř, Tatce, Třebestovice, Vrátkov, Vrbová Lhota. 

Foto z perexu: Jaroslav Kronus - příjezd okupačních vojsk do Kolína 21. 8. 1968.