Porod doma nebo v porodnici?

V souvislosti se zdravotnictvím se v posledních letech jednou z palčivých otázek stává fenomén domácích porodů, které se po éře mnoha desetiletí, kdy se porody prováděly výhradně pod taktovkou vyškoleného personálu na speciálních pracovištích (tedy alespoň v zemích vyspělého světa), zjevně vracejí zpět do módy. 

Za zamyšlení stojí především otázka, co některé lidi vede k tomu, aby v době, kdy je zdravotnictví na tak vysoké úrovni a kdy jsou porody v porodnicích oproti časům „porodních bab“ v podstatě rutinou, dávali přednost právě mnohem rizikovějším porodům doma. Jako první se jistě nabízí tradice. Stačí se zeptat leckterého dědečka či babičky, kteří vám řeknou, že byli svou matkou porozeni na jejich domácím gauči či posteli v ložnici. Jenže co je to tradice? Jaký má tradice pro nás dnes význam? A to nejen v oblasti porodnictví, ale ve všech směrech. Tradicí je i španělská corrida či lov velryb po japonsku. A opravdu je to správné? Kdo o tom dnes nepochybuje?

Dalším důvodem může být zcela určitě jistý strach, který se sice na první pohled oproti představě porodu doma může jevit poněkud nelogický. Faktem však je, že i přes současnou vysokou úroveň zdravotnictví nastávající matka nemůže vždy počítat s profesionálním přístupem. V českých porodnicích, a je to poměrně často diskutované téma, se prý dokonce situace zhoršuje. Zdravotní sestry jsou často nepříjemné, nemají dobrou náladu a i práce kolem nich podle toho vypadá. Jsou také známy případy, kdy byly děti v porodnici vyměněny mezi dvěma rodinami, což nakonec vyšlo najevo až po mnoha letech, což je samozřejmě nežádoucí jev, který si nikdo nepřeje. A nakonec i přes veškeré vymoženosti a úroveň může dojít k tomu, že dítě porod nepřežije, nebo zemře i samotná matka, byť je to dnes již téměř nepravděpodobné.

Všechny tyto důvody jsou pochopitelné. Jak banálně se však výčet těchto rizik může tvářit ve srovnání s riziky přinášející porod u „domácího krbu“. Navíc ne všechny páry očekávající příchod potomka mají pro své odmítnutí odborné lékařské péče takto racionální důvod. Jsou lidé, kteří prostě mají demagogickou apatii vůči serioznímu a odbornému zdravotnictví.  A to nejen ve vztahu k porodům, ale k jakýmkoliv lékařským zákrokům. Jsou lidé, kteří i přesto, že mají nějaký zdravotní problém, k lékaři prostě nejdou, protože k němu nemají důvěru. Pak jsou i takoví, kteří dávají přednost výhradně alternativním způsobům medicíny. Tak tedy ano, budiž, je to každého věc. Bavíme-li se ale o problematice porodnictví, je třeba si uvědomit, že matka přivádí na svět živého potomka. Není to jen plod, ale je to živý organismus, který má před sebou celý život. A porod je jeden z prvních a zároveň nejkritičtějších okamžiků jeho života, kdy může být jakékoliv pochybení, jakákoliv komplikace fatální pro jeho budoucí život. Ať již jde o tradici či prostý negativní vztah k odborníkům, to dítě k postojům svých rodičů nemá žádný vztah, rodí se právě teď a jeho názory či postoje se budou vytvářet teprve v rámci budoucího vývoje. Jistě, teď ještě nemá rozum, ale jednou ten rozum mít bude a jaký postoj může takové dítě jednou zaujmout vůči svým rodičům, kteří mu nepřímo způsobili nějakou zdravotní komplikaci. Jak to dítě k tomu přijde? Jistě, je to jen prostoduché moralizování bez odborného lékařského pohledu na věc, ale já jsem obyčejný člověk a ne lékař.

Pro některé z těchto lidí by se nabízela jistá alternativa a to konkrétně v té podobě, že porod by sice probíhal doma, ale pod dohledem odborného personálu, který by za rodící matkou mohl dorazit přímo k ní domů. Lékaři by za ní jednoduše přijeli. Na první pohled vcelku prosté řešení. Otázka však je, jak to realizovat. Každou chvílí probíhá mnoho dalších porodů, situace na porodním oddělení se může neustále měnit a lékaři mohou na svých pracovištích chybět. Nehledě na to, že celý transfer z nemocnice domů by zákazníci (dá-li se to nazvat takto) lékařům museli hradit. Už jen z tohoto důvodu by mnoho zájemců o porod doma odmítlo a dál by zarputile obhajovalo své přesvědčení.

Přes veškerá pro a proti, která mnohé matky zvažují, pokud se rozhodují mezi jednou či druhou variantou, by nastávající rodiče neměli zapomínat, že jejich povinností je jednat tak, aby dítě bylo přivedeno na svět v co nejlepších možných podmínkách. Je to přece jejich dítě! A tyto podmínky, i přes veškerá možná rizika a negativa, která jsou pochopitelná a přirozená, doposud nabízí jedině profesionální zdravotnické zařízení. Na prvním místě je vždy zdraví dítěte. Tužby rodičů či vůně tradice, by měly hrát vždy až druhořadou roli (pokud možno žádnou). Snahu vrátit porodnictví před domácí krby považuji za ohromný krok zpět a ignoraci veškerého lékařského pokroku.