Kdysi to byl třídní boj (aby se nemuselo mluvit o závisti)

Dlouho bylo zjevné, že náš systém poskytování důchodů je nespravedlivý a neperspektivní. Po pátečním vyhlášení nálezu Ústavního soudu k těmto přídavným jménům musíme doplnit ještě třetí. Náš důchodový systém je nespravedlivý, neperspektivní a neústavní.

Nemám samozřejmě k oné neústavnosti co říci, to je čistě právní diskuse, jíž se jako právní laik bez uzardění vyhnu.

Oné nespravedlnosti už se vyhýbat nechci. Ústavní soud označil za nepřiměřený rozdíl mezi tím, jak mnoho bohatší část společnost přispívá do důchodového systému (mnohem víc, než většina ostatních) a jak málo z něj poté dostává (jen o trochu více než ostatní). Není proto překvapivé, že k rozhodnutí nejvyšší soudní instance v zemi jsou nejkritičtější socialisté a komunisté. Komunisté vždy a socialisté hlavně v posledních letech pod vedením Jiřího Paroubka hrají politiku vyvolávání napětí mezi různě movitými skupinami občanů. Kdysi se tomu říkalo třídní boj, ale to jen aby se nemuselo mluvit o závisti). Ústavní soud dnes říká přesný opak, než sociální demokraté, kteří neustále omílají, že naše společnost je extrémně nespravedlivá vůči nejchudším.

Opravdu jen pár let máme zavedeny stropy pro výpočet pojistného na sociální (a tedy i důchodové) zabezpečení. Sociální demokracie se snaží tuto – pořád ještě – novinku zneužít ve volební kampani a usiluje o její zrušení. Mluví přitom o sociální spravedlnosti, kdy ti bohatší mají přispívat těm chudším. Ale oni to přece dělají – ze stotisícového platu se na pojistném solidárně platí pětkrát tolik, než z dvacetitisícového! Problém je v tom, že odejdou-li ti dva dnes do důchodu, ten s nižším platem bude dostávat přes 40 procent svého předdůchodového příjmu, a ten druhý ani ne 20 procent.

Jestli je na tom něco nespravedlivého, tak to, že ten druhý nemá ve stáří právo na zachování své životní úrovně na přiměřené výši i po odchodu do důchodu. Přestože díky svým znalostem, schopnostem, zkušenostem a odvaze převzít odpovědnost celý život platil z vyššího platu důchody hned několika méně vzdělaným, schopným, zkušeným a odvážným důchodcům. To je ovšem přesný opak nespravedlnosti, kterou se svým voličům – nebo aspoň těm závistivým z nich – snaží vsugerovat Jiří Paroubek.

Komickou perličkou pak je, že Německo, které je nám dáváno často za vzor sociálně-tržního hospodářství, má takové limity také. Prostě jen proto, aby ti, kteří platí víc, nemuseli také víc dostávat. Obrovský rozdíl oproti České republice pak je v tom, že zatímco u nás je limit na šestinásobku průměrné mzdy, v Německu je to dvojnásobek. Logikou Jiřího Paroubka je tak německý systém ještě mnohem méně spravedlivý, než český.

Zdá se, že ani na tak krásné slovo jako spravedlnost se lze dívat z mnoha různých pohledů. Zkusme se tedy stavit ještě u posledního ze tří přídavných jmen z počátku blogu – neperspektivní. Je až k smíchu, že i v tomto případě socialisté vidí věci jinak, než jsou. Náš průběžný systém důchodů byl vymyšlen a zaveden prvním německým kancléřem Bismarckem před koncem 19. století, kdy rodiny měly více dětí než dnes a průměrná úroveň dožití byla podstatně nižší. Na jednoho důchodce se tak skládalo několik plátců a bylo spíše věcí náhody, kdo a jak dlouho se z důchodu bude radovat.

Dnes jsme díky životy prodlužujícímu pokroku ve zdravotnictví a nižší porodnosti v situaci, kdy na jednoho důchodce připadá jeden plátce a nezměníme-li celý systém, budou za několik desítek let na jednoho plátce připadat dva důchodci. Že bude nemožné jim udržet nějakou slušnou životní úroveň je více než jasné, jako i to, že původní Bismarckův systém je za zenitem. Říkají to demografové, finančníci, speciální komise včetně té Bezděkovy. Sociální demokracie nevidí a neslyší a veškeré větší změny už léta blokuje.

Bylo jen otázkou, kdy se něco stane. Že tím zlomem je zrovna rozhodnutí Ústavního soudu v čele s bývalým ministrem spravedlnosti a senátorem za ČSSD, je spíš pikantní detail. Mnohem důležitější je, že s důchody musíme konečně něco udělat, jinak je od 1. října 2011 nebude podle čeho počítat. Škoda, že jsme změny nemohli udělat dřív! Teď nám – kromě všech demografických, finančních a dalších dávno známých omezení – budou ruce svazovat i mantinely vymezené Ústavním soudem.