Politické strany cestují na Jižní pól (tedy spíše zpátky)

Takový malý myšlenkový pokus, jak by některé politické strany dopadly, kdyby se měly bezpečně vrátit z Jižního pólu a postihla je krize.

Výpravy několika politických stran (po dvaceti lidech) se vydaly dobít Jižní pól. Každá (aby se nám nemotaly) jej dobyla v jiný okamžik, všechny ale byly postaveny před stejný problém: zpáteční cesta má trvat dvacet dní, zásoby pro každého ale stačí na dní deset. Co teď?

Podívejme se, jak se zachovají jednotlivé politické výpravy:

1. Výprava první, referenční, se dál bude chovat jako by se nic nedělo – denní příděly nesníží, protože už takhle jsou nastaveny na nutriční minimum. Za deset dní tedy všem dojde jídlo. Třináctý den začnou hladem a vysílením umírat první, přidá se i mráz a šestnáctý den již zbývá méně než polovina, osmnáctého dne se dožijí jen tři a zpět do bezpečí dorazí jediný polárník, ten nejsilnější. Tahle skupina nepřijme žádné rozhodnutí, má tedy špatné skóre. Doopravdy?

2. Druhá výprava, říkejme ji oranžová, opatření přijme – zdvojnásobí denní příděl potravin tak, aby si polárníci udělali tukové zásoby a přitom ještě v přídělech zvýhodní ty, co jsou hubení, nemocní nebo se jim prostě nechce dál. Díky této solidární politice dojde těm silnějším jídlo třetí den, těm slabším šestý, tak jak tak ale všichni desátý den zemřou.

3. Třetí výprava, říkejme jí modrá, přijme také opatření – upraví příděly na polovinou, všem stejně. Díky této nesolidárnosti začnou pátý den umírat první polárníci vlivem podvýživy, tím se mírně zvýší příděly pro ostatní, desátého dne se dožije jen polovička, příděly zbytku se ale dostanou na 75% původní úrovně. Únava ale udělá své a dalších pět lidí umře během dalších pěti dnů. Zbylých pět už má dostatek sil i zásob a bezpečně dorazí zpět.

 4. Čtvrtá výprava, říkejme jí červená, přijme toto opatření: všechny zásoby nahází do jednoho pytle, aby nikdo nikomu nic nezáviděl a všichni měli všechno dohromady s tím, že podle jisté utopistické teorie se věci mají tak, že když se o společné zásoby spravedlivě rozdělí, všichni se budou mít dobře. Skutečnost je ale taková, že zásoby se během tří dnů rozkradou a do osmého dne umřou hlady všichni polárníci až na dva, velitele a hlídače pytle, kteří si každý ulili dost na to, aby dorazili zpět. Protože jsou ale oba naprosto neschopní, ztratí směr, otočí se a dvacátý den dorazí zpět na Jižní pól, tentokrát už ovšem úplně bez zásob. Zde také za tři dny zemřou.

5. Pátá výprava, říkejme jí hnědá, přijme toto opatření: selekcí rozdělí své členy na dvě poloviny. Do té první určí všechny lidi nemocné, slabé, s vyrážkou mezi prsty, všechny s tmavší pletí, všechny co někdy byly v Mexiku, všechny kdo se rádi smějí nebo chodí na výlety do lesa, čtou nesrozumitelnou poezii a podobně. Ten zbytek, ta druhá skupina, poté první skupinu povraždí a všichni mají dost zásob na cestu zpět. Elegantní řešení jim ale stoupne do hlavy a rozhodnou se, že vrátit se zpět jim nestačí, že chtějí pochodovat dál, zavraždí tedy dalších pět polárníků, tentokrát už ovšem bez jakéhokoli klíče. Zbytek se nakonec povraždí sám mezi sebou, protože už ani nic jiného neumí. Aniž by se hnuli z místa pomřou všichni na hromadě. Pak jsou tady ještě dvě zvláštní skupiny, k nimž byste mimo naši zemi asi těžko hledali podobné.

6. Šestá výprava, říkejme jí černá, si klekne a začne se modlit, aby dorazila modrá nebo oranžová skupina, se kterou by se spojila a prosazovala společný postup. S kým se ale spojí nemůže nikdo z této skupiny ovlivnit.

7. Sedmá výprava, říkejme jí zelená, na pól ani nikdy nedorazila – její členové se zakopali na půl cesty na pól, kde praktikují jógu, souloží mezi sebou, do rádia kritizují všechny výše zmíněné strany za to, že šlápotami znehodnotí sníh na pólu a čekají, až se modrá nebo oranžová skupina bude vracet, protože zpátky netrefí. Volit můžete ale jen z pěti skupin, ta první totiž znamená sedět doma a nic neudělat (taky volba), ta pátá, hnědá, je u nás zakázaná. Ta čtvrtá, červená, překvapivě ne, přestože na jiné výpravě udělala to samé co skupina hnědá. 

Ve které ze skupin byste chtěli být v případě krize? Nebo se zeptám jinak – ve které byste chtěli být teď a ve které za dvacet dní?

Podle posledních odhadů by chtělo být dnes asi 27% lidí ve skupině oranžové, 21% ve skupině modré, 11% ve skupině červené, u těch dalších těžko říct, tam záleží na tom, kterou z těch větších skupin potkají, zatím 5% u černých a 4% u zelených. 

Zatím to vypadá tak, že po příštích volbách budeme hbitě projídat společné zásoby. Jen abychom toho za dvacet dní, tedy promiňte, opustím příměry: za dvacet let, nelitovali.