Jak vidím prozatímní průběh olympiády

Malé shrnutí dojmů průměrného fanouška, tentokrát spíš vážně ... Myslím že s vyjímkou Martiny Sáblíkové jsou výkony našich sportovců zklamáním, či lépe: zůstali za očekáváním.

V kontextu formy a možností je bronz Lukáše Bauera neúspěch. Pro sportovce, který má už stříbro, bronzová medaile nic neřeší. A zlato na Lukášově krku viděli před olympidádou všichni, nejen čeští fanoušci. Ale ještě jednu šanci má. Solidní výsledek ve sprintu dvojic, Kožíšek Nekožíšek, medaile by visela výš i bez Dušanových karambolů. Na samotném chvostu zůstávají naše děvčata na běžkách, výkony biatlonistek jsou dokonce terčem vtipů. Výpadek Krause se dal čekat, ale zamrzí. Ostatní se drží v zóně horšího průměru (skokani). Docela jsem zvědavý na Šárku Záhrobskou, slalom do kombinace namlsal.

A k hokeji? Výkon proti Lotyšům nás asi všechny vyděsil. Potvrdilo se to, co pořád opakuje přítelkyně. "Když tam vezmem Jágra, tak se zase "trochu zraní" a zbytek týmu z toho bude tak vyděšený, že nebude vědět, jak hrát!".

Škoda, výkon proti Rusům byl podle mne výtečný, viděli jsme perfektní hokej, kterému by slušela remíza. A k té remíze by došlo, kdyby se rozhodčí držel pravidel turnaje. Faul na (Jágrovu) hlavu se pískat měl, a to že se v NHL podobné zákroky nepískají, není dost dobrý důvod vůbec k ničemu.

Nepletu-li se, v poslední době se v NHL udává hodně faulů na hranici těžkého zranění a je podle mne jen otázka času, kdy se tahle benevolentnost k dohrávání všeho druhu "vyplatí" v podobě něčeho, co nikdo nechce přivolávat. Vždyť i Nor, který dnes knockoutoval Bartečka, není žádným vidlákem, ale hráčem klubu z NHL. Zámořská liga je ryze komerční soutěž a jestli se bude čím dál tím víc podobat wrestlingu, tak ať. Ale s duchem olympismu se toto pojetí moc neslučuje a hráči i rozhodčí by to měli respektovat. Jestli se v bolivijské lize nepískají krosčeky, neznamená to, že se na olympiádě nebudou pískat taky.

Takhle zůstávají "kdyby". Kdyby se faul odpískal, nepadl by třetí gól Rusů a navíc nejspíš ani ten čtvrtý do prázdné brány. Jen doufám, že nám podobná kdyby nezůstanou i po turnaji namísto radosti z dobrého výsledku.

Rozhodně by nás nemělo utěšovat, že Finové se taky zrovna nepotkali s formou. Cesta k úspěchu téměř vždy vede spíše přes silnější než slabší soupeře - viz Nagano.