O tom, jak jsem vyvolal celonárodní vlnu soucitu

Budu vám vyprávět příběh, který je docela smyšlený a v žádném případě se nepodobá jakýmkoli skutečným událostem z poslední doby.

To jsem tuhle jednou měl jít sedět, ale nějak se mi nechtělo. Jednou takhle po ránu jsem vzal rodinu, teda starou a děcko, nasedli jsme do našeho favorita, co jsem si ho koupil od souseda a ještě mu ho nezaplatil, a vyrazili jsme na houby. Co na tom, že mi dávno sebrali papíry, stejně jsem hledanej a favorit beztak nemá technickou, kde na to brát peníze. Hasíme si to takhle devadesátkou a najednou prásk, rána, nic, viděl jsem jen dvě světla v zatáčce a nic. Probudím se v nemocnici a oni prej, manželka zraněná středně, vy jen škráblej, ale holka je na tom bledě, kdož ví, dožije-li se rána. No vohromná vlna soucitu, to je jistý, děcku nejsou ani tři roky.

No ale ty svině fízlové, sotva se trochu rozdejchám, šup se mnou do basy. Celostátně hledanej je celostátně hledanej. Vodpoledne slyšim, roba v televizi vykládá, jak nás smet kamion, co jel jak dobytek, vlít k nám do protisměru, sejmul nás a ujel. A pak prej plno dalších řidičů projelo a nikdo nám nepomoh, protože viděl, že jsme našinci. Jde na to chytře, ta moje stará. No prostě hned další vlna soucitu. A ze všech nejlepší je nám ministr. No ministr dopravy. Vše co řekla stará do puntíku zpapuškoval a hned extra vyšetřování. Co na tom, že polovinu věcí, co řekla stará, ty svině vyšetřovatelstý vyvrátili. Co se v tom tak blbě šťouraj. Když to řek ministr, tak to platí. No snad ale nepřijdou na to, že jsem tou devadesátkou jel v obci a že do toho protisměru jsem vlít já. No já vám nepovim, vlastně ani moc nevim, jak se to seběhlo. Ale co na tom. Maj si lidi prachatý dávat pozor a takový tragédii zabránit, zvlášť když jde vo našince, to je dopravně-agresivně motivovanej čin, tohleto.

No a dost fajnový je, jak vo tom hned píšou noviny, rádia a hlavně televize. No tyjo, taková vlna soucitu. Každej den v hlavních zprávách. A zasedaj rady, ten pomůže tak, ten onak. A ministr, ten miláček, to bys do něj neřek, hnedle žádá pro mě o milost. Prezident váhá, je to důstojný kmet, ale nakonec mne alespoň odloží nástup za katr, abych moh bejt s rodinou. No a to další se poddá. Klausík zjihne, celonárodní vlna soucitu a rozhořčení, sounáležitosti a solidarity ho přemůže, jako zatím každýho.

No a pak o nás pořád taky píšou blogy, v jednotném šiku odsuzují toho hajzla co nás sejmul, piráta silnic jednoho, i když nikdo neví, kdo to byl, mluvěj o oběti, píšou motlitby, alarmují veřejnost, dělaj rozbory toho, jak agresivita řidičů stoupla za poslední dny alespoň šestkrát, a to všechno jen proto, co se nám stalo. Jestli mi teď ale nějaká bestie přijde s tím, že jsem neboural cestou na houby, ale že jsem ujížděl před sousedem, kterýmu visim prachy, tak ... no vlastně nic ... mám ministra, ten to nějak zahladí. Dneska to všechno prohlásïl za teroristický čin. Vlna soucitu smete všechny pochybnosti. Vždyť to byl hrůzný a hnusný, nanejvýš odsouzeníhodný čin, co se nám stalo. O tom se prostě musí mluvit ještě dlouho, ale o to se nás ministřík postará.

Že by se něco takového stát nemohlo? Že je to fantasmagorie? No, když myslíte ...