Co mi (ne)vadí na blogu idnes.cz aneb vzkaz panu Paroubkovi

Úvaha o tom, proč chodím na tento blog a o tom, kdo ještě na něj leze.

O blogu zde na idnesu jsem se dozvěděl celkem nedávno. Už hodně dlouho, krom sportu, nečtu noviny, papírové ani elektronické, protože zkratkovitost, nafouklost a vyprázdněnost projevu a témat prakticky všech novinářů se mi zdá být nekonečná. Zde jsem ale našel některé články respektive komentáře, ze kterých se dalo dozvědět víc než jen překroucené novinářské sdělení, které pravdu a podstatu spíš zakrývá než odhaluje.

Proč? No třeba proto, že bloger na rozdíl od novináře může napsat to, co si doopravdy myslí, nemusí být korektní, nestranný a vyvážený, tak jak je tomu v médiích. Když si občas zapnu události a komentáře a vidím tam pana Paroubka, jak se s blaženým úsměvem vrtí na židli s pocitem absolutního blaha, že je zase v televizi, říkám si že bych v tu chvíli nechtěl být redaktorem – to samé ale možná v tu chvíli napadne i onoho redaktora, úpícího pod samochválou tíhou sexy-mozku.

Jenže je to jejich práce, redaktor je a bude nemastný neslaný, nestranný a zbytečný, politik nahulákaný, tlustý a trapný.Zdejší blog je plný zajímavých postaviček – je tu dáma, která píchá na dálnici, pán píšící podrobné aktuality a rozbory ke konfliktu v Gaze, je tu pedofil, je tu človíček, který mne nazval zfetovaným pedofilem, je tu mnoho dalších, které neznám – samí víceméně obyčejní lidé, kteří píší, co chtějí, píší, co si myslí a nemusí se ohlížet na žádnou falešnou korektnost a vyváženost, píší mnohdy skutečně vtipně a zajímavě, kolikrát dost objektivně a druhdy i sympaticky angažovaně.

Je tu plno lidí, kteří sem píšou své názory nebo příběhy, bez toho, aby se s nimi vnucovali, a ještě víc dalších, které je čtou s (alespoň pro mne slastným) vědomím, že si lze vybírat co ano a co ne … Je tady ta volnost a mnohost. A je tady také, jak jsem nedávno zjistil, i Jiří Paroubek.Já jsem obyčejný člověk, můžu si dělat a myslet co chci a proto bez uzardění říkám, že jeho blog nečtu a číst nebudu a netíží mne to. Stejně tak bych ale nečetl blog pánů Topolánka, Čunka, Bursíka nebo Filipa.

Řečiček těchto „holoubků“ mám až dost z televize a z rádií, dost na to, abych se na televizní zprávy už nějakou dobu raději nedíval a ty rozhlasové neposlouchal. A tištěné nečetl. Čím je ale Jiří Paroubek jiný? Především svým grafomanstvím. Pamatuji si, že před lety, kdy jsem ještě četl noviny, stěžoval ji Jiří Paroubek v jednom nejmenovaném deníku, že tento neotiskuje všechna jeho vyjádření.

Redakce reagovala tím, že by zveřejňovala ráda, pro tento účel by si ale musela zřídit dennodenní tlustou přílohu která by se mohla jmenovat „Jiří Paroubek Dnes“. Pan Paroubek si holt myslí kdovíjak krásné nemá peří a nemine jedinou příležitost se jím vychloubat. Navíc si to spočítal tak, že když má být ta vyváženost, tak to znamená, že když napíše stokrát víc vyjádření a komentářů než všichni ostatní dohromady, bude muset mít vymezeno stokrát víc místa. A tak neúnavně přispívá na vše strany a bez ustání hudruje, že má v médiích málo prostoru.

Nedej bože, aby se stalo něco velkého, co svým skutečným dopadem zastíní jeho neustálé zbytečné klokotání. Pana Paroubka je všude plno, bohorovně řeční, omílá a kdáká a narcisticky se cpe ještě dál a blíž těm masám, kterým touží hlásat. Ale co ty masy? Chtějí ho poslouchat? Tedy: CHCEME HO POSLOUCHAT?

Jiří Paroubek se zase prolomil o kus blíž, prolomil se sem, na můj oblíbený blog, kde politici nehrají prim, kde slovo mají ti obyčejní, jejichž hlas prostě principielně ve velkých médiích nikdy neuslyšíte. Je to jako povodeň valící se nezadržitelně kupředu a protrhávající jednu přehradu za druhou. Není tajemství, že pan se nám Paroubek hodlá všem přiblížit natolik, aby na nás shlížel z obrazů ve školách úřadech. Kdo ví, třeba se nám touží přiblížit ještě víc a shlížet na nás opatrovnicky z obrazů i u nás doma a dosáhnout tak božské slávy, se kterou by se mohli měřit snad jen Kim Ir-sen nebo Kim Čong-il.Představte si tuto situaci, mnohým ne tak úplně cizí: s kolegy z práce chodíte dvakrát do týdne na pivo do své oblíbené hospůdky, kecáte o autech, o sportu, o politice, o manželkách a kdo ví o čem a semo tamo i o vašem šéfovi, který v práci neopomene jedinou příležitost k oblažování vás svými zaručeně správnými názory na úplně všechno a všechny, neuplyne jediný den kdy by se před vámi nevychválil do nebes a je mu přitom šum a fuk že si vás není schopen ani zapamatovat jménem. Představujete si? A teď si představte, jak by vám bylo, kdybyste zjistili, že do oné hospůdky začal chodit také zrovna tenhle váš nesnesitelný šéf. A nebo, k čertu, třeba i šéf snesitelný, to je jedno, tak i tak byste se asi nadšení nebyli.

A ještě hůř, představte si, že tam začne chodit právě a jen proto, aby si k vám přisedával a oblažoval vás svými dřísty a sebechválou i ve vašem volném čase.Můj šéf by se takto nezachoval, ale chytá mne obava, že ten, kdo aspiruje na to být šéf nás všech a vnutit nám své blaho aniž bychom o něj stáli, se svým vstupem na zdejší blog právě takto zachoval. Dobře, i pan Paroubek je člověk a nikdo mu nemůže brát právo vyjadřovat se na svobodném fóru. Ale … To by ale nesměl hřímat ze svého trůnu jako Zeus, přesně tak jak je u něj obvyklé, a pouštět se do všech novinářů a publicistů a vůbec každého, kdo se o něj otře slovem, neustále je denunciovat a bez přestání omílat stále stejnou písničku plnou sebechvály, nepodložené subjektivní kritiky a kňourání, jak jsou novináři, nejlépe a nejčastěji zřejmě z MF, zaujatí proti němu a všemu co jeho jest.

Nerad bych se dočkal situace, kdy si Jiří Paroubek bude horem dolem stěžovat, že by měl být zde na blogu umístěn výše a viditelněji, protože píše příspěvků více a překrásnějších než ostatní.Nahlédl jsem do jeho posledního článku, tedy namátkou: „Pánové Steigerwald a Páral … zanícený bijec sociální demokracie … bývalý přičinlivý redaktor bolševického Rudého Práva“ Jak nemám politické komentátory rád, musím se jich zastat s ptát se, koho to zajímá? Navíc mi vyloženě naskakuje husí kůže když si vybavím páně Paroubkovo dikci když hlaholí v televizi to své „PÁNOVÉ ten a ten“ a pouští se do výčtu publicistů v žoldu ODS včetně jejich smrtelných hříchů proti ČSSD. Kde to skončí? Dočkáme se zde na blogu sentencí typu „Pánové Polanecký a Václavek, neúnavní žoldáci ODS, prznitelé odkazu předků Davida Ratha …“, nebo zůstane VIP autor (proč?) věren konzervativní tradici šít jen do komentátorů z povolání?Závěrem: jaký tedy Jiřímu Paroubkovi poslat vzkaz? Určitě žádné nadávky, žádný flameware. Určitě ne ani kritiku, to by bylo jako kritizovat lavinu že spadla, vcelku pana Paroubka chápu, že si prostě nemohl pomoci. Snad tedy jen malou prosbu či doporučení:Pane Paroubku, běžte mi do Paďous, tady jsou vobyčejnský lidi a na ty vy, nezlobte se na mně, máte trochu moc tlustý sklo.