Zloději!
Můj psycholog říká, že si má člověk dávat bacha na to, co si přeje, protože by se mu to mohlo vyplnit.
Když mi bylo patnáct, užírala jsem se strachy, že nic zajímavého neprožiju. Budoucnost se mi zdála nezajímavá a fádní, šance na dobrodružství mizivá.
Rozuměla jsem Grahamu Greenovi, když se ve svých životopisných zápiscích svěřil, že nudu v pubertě zaháněl ruskou ruletou s revolverem: PRÁSK!
O pětatřicet let později zjišťuji, že můj život nabral na rychlosti. Dny se na mě řítí jako rozzuření buldoci, uhýbám před nimi, kličkuji, a v duchu si nadávám, že mám, co jsem chtěla.
„Byli dva,“ pokračuje maturantka. „A oba docela pěkný. Řekli mi, ať počkám na chodbě a neohroženě nakráčeli do bytu. Do minuty byli zpátky, a varovali mě, ať se nelekám, že nám to tu zloději pěkně zřídili.“ Oči jí svítí a pusa se roztahuje do úsměvu.
„Jdu dovnitř a koukám, že všechno je jako vždycky. Povídám jim: pánové, za tohle lupiči nemůžou, takhle to tu máme pořád.“
Řehtá se jako kůň, zatímco já se propadám hanbou, a jsem ráda, že jsem v pondělí byla jinde.
„Proč jsi mi nezavolala?“ chci vědět.
Položí mi ruku na rameno: „Přece tě nebudu zbytečně nervovat.“
Na služební cestě se mi během tří dnů podařilo vytrousit jedinou knihu. U benzinky jsem ji zastrčila do stojanu na cédéčka.
Druhou jsem dala kolegyni Mellince, protože je z Moravy a netuší, že já tu v Praze usilovně trousím. Před čtvrt rokem mi svěřila, že by si chtěla vydat knihu básní. Vydat si může cokoliv. A pak rovnou naložit do octa.
„Ukradli něco?“ zajímá mě.
„Myslíš, že tu zbylo něco k ukradení?“ mhouří na mě dcera pobaveně oči.
Procházím bytem a snažím se zjistit, jestli něco nezmizelo. Televize i zaprášený počítač stojí na svém místě. Zlaté náušnice od tety Máni a zánovní foťák si před rokem odnesl bezdomovec Standa. Občas u nás přespával, když jsem zrovna nebyla doma. Maturantka nemohla pochopit, proč by to mělo vadit, když Standa, ač bez domova, byl v podstatě hodný kluk. Časem naštěstí uznala, že hodní kluci nekradou, a přestala ho k nám zvát.
„Zdá se, že máme všechno,“ nechápu.
Akordeon, na který umím zahrát dvě písně s přehmaty, leží jako vždycky pod psacím stolem. I lednice je pořád stejně prázdná. Pak mi svitne naděje: „Mé knihy!“
Hromada u topení se na první pohled nezmenšila, možná kdybych měla knížky spočítané, ukázalo by se, že nás navštívil kulturní zloděj.
„Co ten tvůj?“ kývá na mě maturantka bradou. „Ten tvůj pronásledovatel.“
Hrkne ve mně jako v automatu.
„Jindřichu, tohle bys mi snad neudělal!“
Markéta Schneiderová
Bibliobus 1
Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.
Markéta Schneiderová
Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.
S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.
Markéta Schneiderová
Tak jsme mu zase napsaly:
„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.
Markéta Schneiderová
Tentokrát o stromech
protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.
Markéta Schneiderová
Venku už zas všechno pučí
„Jen mně nikdo nepučí,“ říká máma, a je to vlastně tátův fórek, nejspíš dost starý, protože táta sice byl vtipálek, ale nijak zvlášť originální. Měl svou sérii fórků pro konkrétní příležitosti a roční období. Pár z nich jsem přejala do svého repertoáru, zdědila jsem totiž jeho smysl pro humor, pomáhá mi na deprese minimálně stejně jako prášky.
Další články autora |
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Při bouřce rozhodují o životě vteřiny. Expert popisuje, jak se chránit
O víkendu skončila po zásahu bleskem v nemocnici dvacítka lidí. Jak se chovat za bouřky, ve městě i...
KOMENTÁŘ: Kovačič spáchal na Markíze profesní sebevraždu, PPF to dobře ví
Když moderátor pořadu televize Markíza Michal Kovačič 26. května na konci pořadu Na tělo...
Slovák sloužil v ruské armádě, zajali ho na Ukrajině. Zpět do Ruska netouží
Na Ukrajině zadrželi slovenského občana, který údajně sloužil na straně Rusů a vzdal se ukrajinským...
Zelenskému se hroutí mírový summit. Spojenectví s USA dostává trhliny
Nedorazí ani Číňané, ani Saúdové. Z očekávaného mírového summitu ve Švýcarsku se omluvilo několik...
Díky této chůvičce už nikdy s miminkem neprobdíte noc!
Rodiče budou jistě souhlasit, že vybrat tu správnou dětskou chůvičku je občas dost fuška. Abychom vám pomohli s rozhodnutím, naše dvě redaktorky...
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.