Venku už zas všechno pučí
Moji oblíbení psychoterapeuti Chvála s Trapkovou mluví o tom, že každá rodina si vyvine vlastní řeč. Kdo se přižení k nám, musí si zvyknout na podivné vtipkování na hraně obecného vkusu, nactiutrhačné řeči a vzájemné napadání, za které by v jiných rodinách asi padaly facky.
Třeba tuhle měla Viol volno, tak jsme sešly dolů k řece, kde stojí vedle jízdárny hospůdka. Pochvalovala jsem si, jak to máme dobrý, že si spolu rády dáme na zahrádce pivo, a ona řekla:
„Jen si nic nenamlouvej, milá zlatá, pro mě jsi taky nebyla první volba.“
Mně to bylo fuk, protože Líza měla na zahrádce volnost a nemusela skučet uvázaná pod stolem, a sluníčko nás hřálo do zátylku, takže na dobrou náladu stačilo jedno pivo, což je pro nezaměstnanou paní na podpoře výhra.
Řekla jsem, že když teď bydlím s babičkou, po večerech dost chlastám a Viol řekla:
„To všichni víme. Ta tvoje teorie, že na starý kolena se z tebe alkoholik nestane, mi nepřijde moc přesvědčivá.“
Jenže já vím, že holky chápou, že s babičkou se to bez alkoholu nedá, nakonec i Káťa říká, že je těžko žít člověku střízlivému. Na druhou stranu se doba mezi máminými scénkami, těmi nevděčnými výpady, při kterých mě obviňuje z čehokoliv, co ji zrovna napadne, vzteklým povykováním a uraženými obličeji, čím dál víc prodlužuje.
„Třeba se ukáže, že jsem zas měla pravdu,“ doufám, „a nakonec se mi ji podaří utlouct dobrotou.“
„Neříkej hop,“ bojí se Viol, abych zas nebyla zklamaná. „Víš, že lidi se neměněj, a v ní to je, to mi nevymluvíš.“
Srkáme to své jedno pivo, u okolních stolů se střídají lidi i psi, takže Líza má pořád koho obtěžovat, a že je tak mrňavá, nikdo se nerozčiluje. Jenomže pak objeví pootevřené dveře do hospůdky, kam čuby nesmějí, a mě to znervózní, protože zákazy a nařízení respektuju, pokud nejsou úplně pitomé. Stejně už jsou skoro dvě a Viol chce ještě koupit řízky Jozefovi na večeři a být doma do tří, aby mu uvařila kafíčko, až se vrátí z práce.
Mám radost, že moje holky taky chápou, že když se budou snažit, aby bylo dobře lidem kolem nich, budou se mít taky dobře. Ne každému tohle došlo, dost často slýchám: „já bych ale chtěla… já já já…“, a přitom bez ohledů k druhým žádná společnost nefunguje, i když se to obvykle svádí na systém.
Můj bývalý Martin kdysi sbíral všelijaké utopie, jak si je filozofové od starověku představovali. Zdá se, že je to spíš mužský koníček, tohle vymýšlení ideálních společností, protože ženské jaksi přirozeně chápou, že především je třeba se postarat: o děti, o rodiče, o kamarády, o sousedy.
V masně na Štrosu visel nápis, že mají cibulový a škvarkový chléb, tak jsem Viol poprosila, ať mi taky jeden koupí, a potom dumala, že zbytek starého chleba nemůžu vyhodit do odpadků, aby si máma nevšimla a zbytečně se zas nevztekala, že plýtvám a nakupuju víc, než sníme.
„Lidi nepřemejšlej jako ty,“ připomněla mi Viol, když jsme očichávaly bochníčky, abychom zjistily, který je s cibulí a který se škvarkama. Pak jako vždycky dodala, že jsem prostě moc přísná a v tom má asi pravdu, čím jsem starší, tím víc mám jasno, měla bych si na to dát bacha.
Přečtu si třeba, jak Matt Ridley píše, že altruismus je nejlepší strategie pro přežití, a protože se mi to hodí do krámu, odvíjím od toho vlastní teorie. A potom Rusové vjedou na Krym, nebo na mě máma začne křičet, a kdepak jsem najednou se svými teoriemi? U nás by se řeklo, že v prdeli.
Doma jsem zbytek tvrdého chleba ukryla na dno odpadkového koše a máma si s chutí ukrojila čerstvý krajíc. Nakonec v něm objevila škvarky i cibuli, a já měla radost, že mi to prošlo. Tak jsem si řekla, že i když jsem občas tváří v tvář agresi a násilí bezmocná, budu se radši dál řídit vlastní hlavou. Nevím, jestli je to ideální strategie pro přežití, ale většinu života už mám stejně za sebou a v podstatě mám hotovo.
Markéta Schneiderová
Bibliobus 1
Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.
Markéta Schneiderová
Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.
S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.
Markéta Schneiderová
Tak jsme mu zase napsaly:
„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.
Markéta Schneiderová
Tentokrát o stromech
protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.
Markéta Schneiderová
Máma si o mně myslí, že jsem pyšná a že mě za to pánbůh potrestá
Tuhle jsme o tom zrovna vedly spor. Vyhrála jsem, ale ona to stejně neuznala. Řekla jsem, že když si o sobě budu myslet, že jsem hodná, chytrá a pracovitá ženská, nebudu si moct dovolit chovat se jako hajzl. Zdálo se, že o tom přemýšlí, ale pak zase sklouzla k tomu, že vytahovat se člověk nemá, nemělo by se to ani v duchu, volala: „Něco tu smrdí!“ a myslela tím sebechválu.
Další články autora |
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať
Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...
Kancléř Vašina obdržel bezpečnostní prověrku na stupeň tajné, oznámil Hrad
Vedoucí prezidentské kanceláře (KPR) Milan Vašina obdržel bezpečnostní prověrku na stupeň tajné,...
Miluji východniarky, hlásá Kotleba na billboardech. V ukrajinské košili
Odsouzený slovenský extremista Marian Kotleba se před volbami do Evropského parlamentu rozhodl...
Falešný doktor vystavoval lékařské posudky, podvodem si přišel na 1,5 milionu
Svoji matku lékařku se po její smrti rozhodl nahradit 45letý muž z Plzně. V roce 2020 si pronajal...
KVÍZ: Jak znáte EU? Vyzkoušejte kvíz, ve kterém jsme testovali lídry kandidátek
Znáte Evropskou unii? A obstáli byste v kvízu, který redakce iDNES.cz předložila lídrům kandidátek...
Jak hodnotíme obilné kaše GERBER Grain&Grow?
Výživné kaše GERBER Grain&Grow přináší to nejlepší ze světa obilovin. Potěší všechna malá bříška a především uspokojí potřeby děťátka v klíčovém...
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.