K večeru trochu napršelo,

přes noc přituhlo a ráno to všude klouzalo jak blázen. Máma upíjela ranní kafíčko a přes rám televize vykukovala na ulici. „Hele, Andula jde jak pokaděná,“ uchichtla se, pak ale nasadila zkormoucenou tvář: „Je to hrozný, ještě si tu někdo zláme hnátky. Nevíš, kdo má tenhle tejden službu?“

„Kdy to Pepinka naposled vytírala?“
Naše Pepi za nás jednou za šest neděle uklízí dům. Ona z toho má dvě stovky a my radost z její společnosti. Máma to chvíli zkoušela spočítat z hlavy a mračila se u toho jak čert, pak mávla rukou, že je to prostě dávno a že na nás Pepi kašle.
„Ten, kdo má službu, má uklízet i chodník!“
Po žbrdlinkách plotu opatrně ručkovala starší paní s pojízdnou taškou. Máma natáhla krk jako husa a s napětím sledovala, jestli ledovku překoná bez pádu.
„Budu se muset vypravit pro noviny.“
„Nikam nechoď, stejně jdem s Lízou na nákup.“
Zavrtěla hlavou, že to nesnese odkladu, její Vietnamec ji čeká každý pátek v devět.

Později sledovala, jak vykládám nákup z tašky.
„Kdo má službu?“ chtěla zas vědět. 
„Zapomněla jsem se kouknout."
„Ten, kdo má službu, má na starosti i chodník.“
Umínila jsem si, že se na rozpis služeb nepodívám. Akorát by se zas rozčílila. I když jí paměť vynechává, na nepravosti a hrůzy má pamatováka pořád. Proto k ní brácha nechce jezdit, že prý ho ten negativismus deptá. Taky říká, že se bojí, abych v tom toxickým prostředí neuvadla. Já vím, že se to může stát, ať mi ale laskavě poradí, jak vyřešit tenhle rébus:
Máma má Alzheimera. My máme mámu. Ó my se máme!

Vyšla jsem před dům a vysypala na chodník kilovku soli. Vítr mi hnal sůl do očí a když jsem si olízla rty, připadala jsem si jak u moře. Cítila jsem, že mě pozorují. Máma není jediná v našem domě, kdo schovaný za záclonou sleduje dění na ulici. Jsou tu samí staří známí. Před padesáti lety postavili barák vlastníma rukama. Táta neměl dva roky dovolenou ani volný víkend, ale v sedmašedesátém jsme se konečně stěhovali. Do té doby jsme bydleli všichni čtyři u babičky v Nuslích. Měla domovnický byt: kuchyň jak nudli a studený obývák. Záchod byl společný na chodbě, o koupelnu s kotlem na dřevo se taky dělilo víc partají, nás děti většinou oplachovali v kuchyňském umyvadle. Parkety, ústřední topení a teplá voda mámu ze dne na den vystřelily do vyšší společenské třídy. Konečně jsme žili jako slušný lidi!
„Seď pořádně,“ napomínala nás. „Víš, co ta židle stála?“  
„Všechno furt vopatlaný,“ rozčilovala se, když leštěnkou zahlazovala stopy života v našem domově. Šlo o to, aby si o nás někdo něco nemyslel, věčně se trápila, co řeknou lidi. Chtěla jsem všechno dělat jinak, nenechat se udusit socialistickou maloměšťáckou zatuchlinou, takže jsem hned po maturitě zdrhla. Až v pětačtyřiceti mi došlo, že nám naši nastavili záda. Museli udělat krok z domovnického bytu čtvrté kategorie, od babičky, která se nikdy nenaučila pořádně číst a psát, k dvoupokojáku s leštěným sektorem, abych já mohla dneska majetkem pohrdat, pěstovat si bohémský nepořádek a místo gruntování psát a kreslit. A kašlat na to, co tomu řeknou lidi.

Náledí pod nánosem soli rychle tálo. Sousedi před naším oknem už zas špacírovali vzpřímeně a máma měla po srandě. Pokojně se vrátila ke sledování zpráv z Jižní Afriky. Pod fousy při tom brblala, že tolik černochů pohromadě ještě v životě neviděla.

 

Autor: Markéta Schneiderová | úterý 10.12.2013 18:08 | karma článku: 14,95 | přečteno: 612x
  • Další články autora

Markéta Schneiderová

Bibliobus 1

Schody do bibláku jsou vysoké. Někomu trvá i pár minut, než je zdolá. Jistá paní v Malešicích na mě vždycky z chodníku huláká: halóóó! Musím vytáhnout její nacpanou kolotašku dovnitř, zatímco ona se souká vzhůru po zábradlí. Trávu pro morčáka odloží do regálu s nápisem Doporučujeme, kam láduju novinky, a já jí pak pomůžu vybrat dvanáct - čtrnáct knížek, což je její dávka na dva týdny. Pak tašku vynesu na silnici za autobus, kam už se nějak dobelhá.

23.10.2014 v 17:20 | Karma: 15,22 | Přečteno: 428x | Diskuse| Poezie a próza

Markéta Schneiderová

Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.

S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.

28.7.2014 v 14:47 | Karma: 23,31 | Přečteno: 1247x | Diskuse| Poezie a próza

Markéta Schneiderová

Tak jsme mu zase napsaly:

„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.

6.7.2014 v 20:55 | Karma: 15,53 | Přečteno: 681x | Diskuse| Poezie a próza

Markéta Schneiderová

Tentokrát o stromech

protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.

10.4.2014 v 21:10 | Karma: 12,15 | Přečteno: 419x | Diskuse| Poezie a próza

Markéta Schneiderová

Venku už zas všechno pučí

„Jen mně nikdo nepučí,“ říká máma, a je to vlastně tátův fórek, nejspíš dost starý, protože táta sice byl vtipálek, ale nijak zvlášť originální. Měl svou sérii fórků pro konkrétní příležitosti a roční období. Pár z nich jsem přejala do svého repertoáru, zdědila jsem totiž jeho smysl pro humor, pomáhá mi na deprese minimálně stejně jako prášky.

6.3.2014 v 11:35 | Karma: 14,70 | Přečteno: 626x | Diskuse| Poezie a próza
  • Nejčtenější

Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život

31. května 2024  13:12,  aktualizováno  18:49

Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...

Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil

29. května 2024  15:12

Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...

Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla

29. května 2024  13:51

Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...

Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony

31. května 2024

Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...

Povodně zpustošily západní Čechy. Zasahovaly vrtulníky, sesuv zastavil trať

2. června 2024  12:06,  aktualizováno  21:58

Části Česka o víkendu zasáhly bouřky provázené místy silným deštěm. Zejména na jihozápadě Čech...

U cesty našli mrtvého muže, leželo vedle něj kolo. Příčinu smrti určí pitva

3. června 2024  14:03

Tělo muže bez známek života našli v neděli lidé u cesty mezi Dolní Cerekví a osadou Hutě na...

Policisté kvůli útoku na ukrajinské dobrovolníky v Praze zadrželi čtyři cizince

3. června 2024  13:50

Policie zadržela na letišti čtyři cizince kvůli sobotnímu incidentu v Praze. Podle svědků rusky...

Lžete, jiskřilo v debatě. Referendum o euru chtěli Dostálová, Konečná a Mach

3. června 2024,  aktualizováno  13:31

Než Česko přijme euro, mělo by se podle Kláry Dostálové, která vede eurokandidátku ANO, Petra...

KOMENTÁŘ: Yemi by neměl být smutný, lepší zprávu dostat nemohl. Bude žít

3. června 2024

Premium Český tanečník Yemi A.D. se o víkendu dověděl, že nepoletí do vesmíru. Výprava japonského...

  • Počet článků 75
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 1125x
Stále ještě platí, že autorka má plný sklep knih, které sama sepsala a vydala vlastním nákladem.
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.