Bibliobus 1
V pondělí jsme byli na Invalidovně. Stojíme kousek od Olympicu, do kterého jezdila pařit Viola z Páralovy Radosti až do rána. Ani nevím, proč jsem zrovna tuhle knížku měla ráda, možná jenom proto, že kromě Milenců a vrahů to byla jediná jeho další kniha, kterou jsme měli doma. Každopádně jsem po ní pojmenovala svou prostřední dceru, neboť odjakživa dopouštím, aby mi literatura všelijak zasahovala do života.
Na Invalidovně se k nám občas zatoulají cizinci, aby se zeptali, jestli neprodáváme knihy v němčině, angličtině, španělštině nebo ruštině. Když vysvětlím, že nejsme prodejna, ale pojízdná pobočka Městské knihovny, bývají obvykle nadšeni, ale já to nedělám moc ráda, protože když mluvím cizími jazyky, ukrutně se potím.
Ve středu jsme stáli v Michli. Když jsme přijeli, už na nás čekala Anetka, která si půjčuje komiksy a tráví spoustu času na internetu. Dokud se ji nikdo nepokouší od počítače vyhodit, chová se slušně, a každého, kdo vejde, pěkně pozdraví. Občas po mně hodí okem, jestli si všímám, jak je hodná. Minule se ale chytly s Milanou, která taky chtěla na internet, a Anetka jí nakopla, takže jsem je nakonec musela obě vypakovat.
Tentokrát mi Milana přišla oznámit, že už k nám chodit nebude, protože odjíždějí s celou rodinou zpátky do Lotyšska. Už napořád.
Stavila se za mnou Míša, která taky uznává, že tahle práce se ke mně hodí daleko víc, než ta, co jsme spolu dělaly v kanceláři. Na vlastní oči se přesvědčila, že do bibliobusu chodí vesměs příjemní lidé, z kterých se časem stávají stáří známí, za nimiž je radost, zajet se co čtrnáct dnů podívat.
Někdy je to ale i smutné, když se vám třeba milá osmdesátiletá paní svěří, že od té doby, co ovdověla, už jenom čeká na smrt. Nebo když Anetka vypráví, že byla tři roky v děcáku, protože byly s mámou obě mlácený.
V Michli se pak k večeru stavil jeden z těch sebevědomých ajťáků s notebookem přes rameno, co všechno vědí líp. Napřed se divil, co je tahle pojízdná knihovna za projekt, že o něm jaktěživ neslyšel, a já mu s profesní hrdostí vysvětlila, že pojízdná letos v Praze oslavila sedmdesáté páté výročí. Zdálo se mu neuvěřitelné, že v době moderních technologií, laptopů, ipodů a čteček si ještě chodí někdo půjčovat papírové knihy. Na první pohled bylo jasné, že pokud on někdy přečetl něco jiného než manuál, byla to zcela jistě science fiction nebo fantasy. Proti gustu žádný dišputát, ale pohrdat romantickými romány pro dámy teda nemusel. Zkusila jsem mu vysvětlit, že lidi rádi čtou o tom, co jim v životě chybí. Proto si babičky půjčují knihy o lásce a dědečkové zase válečnou. On ale vycenil zuby a pravil, že to je teda zvláštní, vždycky si myslel, že v tomhle věku už lidi tak akorát vyhlížejí místo na Olšanech. K tomu vám můžu říct jedině, že takhle člověk dopadne, když nečte.
Markéta Schneiderová
Od té doby, co jsem ztloustla, jsem se stala nepotopitelnou.
S rukama za hlavou se v rybníku vznáším jako špunt a koukám do nebe.Od pondělí předpovídali na každý den déšť, ale pršelo jen jednou. Vlastně dvakrát, ale podruhé to byla jen sem tam kapka, nanejvýš sem tam pleskanec.
Markéta Schneiderová
Tak jsme mu zase napsaly:
„Honzíku, co je s tebou? Ozvi se.“ Nechtělo se mi. Brácha ví, že máma napsat esemesku neumí. Ani zvednout telefon se jí pokaždé nepodaří, volá vždycky: „Markétko, Markétko, slyšíš mě?“ Nutí mě hulákat na celý autobus a pak to omylem položí.
Markéta Schneiderová
Tentokrát o stromech
protože nechci pořád psát o mámě a o psovi, i když tihle dva živočichové okupují v mém životě čím dál větší prostor.
Markéta Schneiderová
Venku už zas všechno pučí
„Jen mně nikdo nepučí,“ říká máma, a je to vlastně tátův fórek, nejspíš dost starý, protože táta sice byl vtipálek, ale nijak zvlášť originální. Měl svou sérii fórků pro konkrétní příležitosti a roční období. Pár z nich jsem přejala do svého repertoáru, zdědila jsem totiž jeho smysl pro humor, pomáhá mi na deprese minimálně stejně jako prášky.
Markéta Schneiderová
Máma si o mně myslí, že jsem pyšná a že mě za to pánbůh potrestá
Tuhle jsme o tom zrovna vedly spor. Vyhrála jsem, ale ona to stejně neuznala. Řekla jsem, že když si o sobě budu myslet, že jsem hodná, chytrá a pracovitá ženská, nebudu si moct dovolit chovat se jako hajzl. Zdálo se, že o tom přemýšlí, ale pak zase sklouzla k tomu, že vytahovat se člověk nemá, nemělo by se to ani v duchu, volala: „Něco tu smrdí!“ a myslela tím sebechválu.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Prodej bytu 1+kk Chodov
Čenětická, Praha 4 - Chodov
3 852 000 Kč
- Počet článků 75
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1125x
Znechucena obchodem se rozhodla, že své knihy nebude prodávat. Pomalu je za sebou trousí, kudy chodí, a nabízí je zdarma zaslat každému, kdo o ně projeví zájem. Líbí se jí představa, že její knihy není možné nikde koupit, lze je jen dostat nebo nalézt.
Před marketingem dává přednost happeningu.