Ach, ti rodiče :)

Kam se hnu všude diskuze Jo, noční směny jsou dlouhé, a tak brouzdám na internetu a čtu, kde se co šustne. Není to tak dávno co jsem narazila na spoustu dotazů maminek školáků. Syn dostal v první třídě pětku, je to normální? Učitelka nechce jet s dětmi na výlet, kam si stěžovat? Jirka má potvrzení z PPP a učitelka na to nebere ohledy, kde si stěžovat?Anička má za trest napsat proč nemá ubližovat spolužákům, co s tím? Toníček donesl poznámku, že rozbil brýle spolužačce, škola to po mne chce uhradit, kam se obrátit? Spousty podobných dotazů a mraky jiných. Opravdu jsou takové dotazy normální?

Vzpomněla jsem si na Žanetu a hned si domluvila rande. Žanetu znám od základky, vždycky měla ráda děti, rozuměla si s nimi, a proto nebylo překvapením, když šla na peďák a začala učit na prvním stupni.

V neděli odpoledne jsem dorazila do kavárny, kde už na mne Žaneta čekala. Vybavena spousty dotazů, jsem začala se sběrem informací, jak je to s těmi školáky.

„Opravdu je to tak strašné?“

„ Víš co, není to tak strašné s dětmi jako s rodiči. Jsou rodiče, kteří mají pocit, že jejich děti jsou nadprůměrně inteligentní a přitom nevidí, nebo nechtějí vidět, že jejich dítě neumí do pěti počítat, že nedá dohromady ty nejjednodušší věty a ještě je drzé. Když mu dám za pět, mám rodiče druhý den ve škole a zkažené odpoledne. Vždyť to není možné, aby jejich Jarda nevěděl, oni to tak nenechají a už píšou ředitelce. Pokud ani to nepomůže, dojdou do poradny, kde mu obstarají papír na to, že je hyperaktivní, dyslektik a myslí si, že vyhráli. Vůbec si neuvědomují, že kdyby si s Jardou denně na hodinku sedli, udělali by lépe. Pak je tu Anička.  Je to milá holka, má snahu, hodně se učí, ale když něco pokazí to je breku. Nedávno se mi svěřila, že za dvojku dostane na zadek. Vidíš to je zase opačný extrém, jenže její rodiče to nechtějí chápat, když jsem se jim snažila domluvit, řekli mi ať si raději hledím svého. Výlety jsou moje noční můry, mám děti ráda, ale jezdíme dvě na 30 dětí a je to o nervy. Naštěstí se většinou výlet vydaří a všichni na něj vzpomínáme, jen loni jsem si netroufla, protože to byli opravdu rebelové, no kdybys viděla, jak se na mě rodiče vrhli na třídních schůzkách. Chápeš to? Oni doma nezvládnou jedno a myslí si, že já snad umím zázraky, prostě škoda mluvit.

Přijde mi, že dřív to bylo jiné, není pravda, že děti nezlobily, ale stačilo udělat tytyty a bylo to. O pětce nikdo nediskutoval a málokdy se stalo, že by nějaký rodič kvůli tomu volal a chtěl vysvětlit jak je to možné. Když dám někomu trest, protože zlobí, tak to stejně napíšou rodiče, má to smysl? Dneska každý prvňák ví jaké má práva, ale to že má i povinnosti to mu jaksi doma neřekli, a to je problém. Děti jsou takové dravější a agresivnější, spoustu lidí to svádí na televizi na počítačové hry, ale problém je spíš v tom, že se jim nikdo nevěnuje, rodiče mají dost svých starostí v práci a doma si chtějí odpočinout a tak raději zaplatí deset kroužků a pokud na to nemají pustí televizi. To, že by se s nimi učili, to je ani nenapadne, před spaním zkontrolují úkoly a je to.

Nedávno jsem si povídala se třeťáky, co dělaly o víkendu a nevěřila bys tomu. Z dvaceti dětí jich osm strávilo víkend u televize a počítače, šest po nákupech, tři u babičky nebo kamarádky a jen tři s rodiči někde na výletě. Ještě před šesti roky to bylo opačně. Chápu, že doba je zlá i já se mám co ohánět abych všechno poplatila, ale jít  s dětmi na procházku nestojí nic než trochu času. Až je mi z toho někdy smutno …

Nechci házet všechny do jednoho pytle, ale bohužel těch horších rodičů přibývá, o to víc si vážím rodičů, kteří se dětem věnují ..“

Vyprávění Žanety mě celkem zarazilo, vybavily se mi vzpomínky z dětství, kdy jsme s rodiči pořádali odpolední svačiny a víkendové výlety i když třeba jen do bazénu nebo do lesa. Vzpomínám jak se rodiče se mnou učili a ráno jsem měla nachystanou snídani. Jak pro mne táta chodil do školy a zajímalo ho co je nového. Jak jsme ve škole zlobili a pak trávili hodinu tím, že jsme stokrát opisovali „nemám házet mokrou houbou“. Je spousty věcí, na které si ráda vzpomenu a  dneska mi vyloudí úsměv na tváři.

Nejsou dnešní děti trošku ošizené? Mají sice mobil, facebook, internet, telku i s DVD v pokojíku, ale nechybí jim obyčejný zájem. Zájem rodičů o to, co celý den dělaly, co jim chybí a co je baví … možnost zjistit, že mají práva, ale i nějaké povinnosti. A co rodiče, kteří se tak vehementně snaží udělat ze svých ratolestí nadprůměrně inteligentní i talentované?