Promiň ... někdy přání nestačí ...

Narodila jsem se po jedné vášnivé noci … dvou lidem, které spojovala láska … láska k drogám, penězům, moci … nejdřív netušili, jestli mě chtějí, když se rozhodli, bylo pozdě … a tak jsem přišla na svět.

Vykoukla jsem do neznáma, prvních pár dní probrečela … sestřičky mě tišily, dávaly léky … závislost na pervitinu je svině … ale to jsem ještě netušila, vnímala jsem jen tu bolest, bolest z toho, že pervitin došel … neomezené množství bylo jen u mámy … ale jinak jsem zdravá …

Za pár dní mě odvezli domů, do studeného domu, kde to divně smrdělo, kde mě odložili do postýlky jako věc … nebyla jsem ta nejdůležitější v jejich život … tou zůstal pervitin … jeden vařil, prodával, odjížděl na několik dní, druhý byl v rauši nebo měl absťák, jen sousedi se mnou došli k doktorce, vzali mě do náruče, pochovali …

Budí mě křik, jsou mi 4 měsíce, nechápu co se děje, křik, dým, rozbíjené sklo, panika, strach … tátu odvedli … máma sedí na posteli a brečí … naštěstí jsou tu sousedi …

O pár dní později si pro mě přijedou cizí lidé a odvezou mě, dostávám svojí postýlku, mám pořád plné bříško, dohnala jsem očkování, jdu z ruky do ruky … to neznám, moc se mi tu líbí, chci tu zůstat … přání je vyplněno, zůstávám zde … někdy se přijde podívat mamka, aby se neřeklo, moc neví co se mnou, ale usmívá se na mě … táta ještě nepřišel … nevadí, stejně jen křičel na mámu …

Čas běží, oslavím první a druhé narozeniny, mám dort, dárky, máma občas stále přijde … někdy je na to lépe, někdy hůře.

Po třech letech se objeví táta, nevím, kde byl, ale je tady … chodí i s mámou, pořídí mi sestřičku, je mi jí líto, narodila se se stejnou bolestí jako já … ale je tu, nežije se mnou, zůstává u mámy a táty, nevadí mi to, mě se tu líbí … občas přijede i s mámou, někdy přespí …táta zase nejezdí, prý je daleko, ale někdy jedu já za ním, divná místnost plná lidí co neznám, mluví se potichu, sedí tu pán v uniformě … nesmím křičet, běhat, nelíbí se mi tu …

STŘIH

Je mi sedm, už chápu, proč jsem u babičky a dědečka, vím, že máma brala tabletky, co jí ubližovali a táta je vyráběl, vím, že krom mladší sestřičky mám ještě další dva starší sourozence, které bydlí neznámo kde. Vím, že táta byl ve vězení, teď se vrátil a bydlí s mámou a sestřičkou. Od té doby máma se sestřičkou nejezdí.  Musím tam jezdit na návštěvy já… někdy tam přespím, někdy je to fajn, hraju si se sestřičkou, ráda bych si s ní hrála i u nás doma, tak jako dřív, ale to nejde, táta to zakázal. Někdy zlobíme, pak dostanu takovou facku, až spadnu na zem. Sestřičku tolik nebijí, ani se jí neposmívají jako mě. Jsem ráda, když potom jedu domů, tam se nekřičí, nikdo nikomu nenadává … nechci tam jezdit, ale prý musím, naštěstí jen málo.

Dneska je mi osm, pořád jezdím k tátovi, prý to rozhodla nějaká paní. Táta mi pořád říká, že tam budu bydlet, protože jsem jeho a on to tak chce, když řeknu, že já nechci, tak na mě křičí, že to nikoho nezajímá … brečím. Zjistila jsem, že je lepší být „poslušná holčička“, když neodmlouvám, tak je klid … dělám, co chtějí, nechci, aby na mě táta křičel a bil mě. Těším se domů, tady jen slyším jak jsou babička a dědeček špatní, prý mě ukradli …

Naštěstí mám paní, babička říká, že je z nějakého úřadu, prý je tu pro mě, mám jí všechno říct, ona mi prý může pomoc, taky mám ještě jednu paní nějakou doktorku, povídá si se mnou, poslouchá mě, něco si píše a pak taky paní učitelku, ta je moc fajn. Raději říkám všem, že chci bydlet u babičky a dědečka, ale ráda si hraju se sestřičkou. Chci, aby to bylo jako dřív, když byl táta pryč. Řekla jsem to i té paní, co sedí ve velké budově, byli tam všichni, ale s ní jsem si povídala sama, ale stejně mi řekla, že to co si řekneme, bude muset říct i ostatním, ale to nevadí, já jim to taky řekla …

STŘIH

v soudní síni

Dívka má velkou citovou vazbu na prarodiče a jiné příbuzné, má ráda matku a sestru, otce ráda nemá, nechce s ním být … zamítám žádost o znalecký psychologický posudek … na doporučení sociální pracovnice ruším s okamžitou platností pěstounskou péči … odvolání je možné …

Pozn. skutečný příběh, který snad ještě neskončil .... osobní pohled ... někdy je lepší to napsat, než mlátit hlavou do zdi ...

….