Dle mého mínění je střídavá péče menším zlem pouze za předpokladu, že si oba rodiče uchovají schopnost a ochotu se spolu domlouvat a přizpůsobovat svou práci a následný profesní i soukromý život společným dětem. Pakliže z tohoto jeden z rodičů uhne a z jakýchkoliv důvodů upřednostní své ego či ztratí výše zmíněnou schopnost a ochotu, je to průšvih.

Daso... a když jeden není schopen.... Tak jaká je cesta?

Chápu význam dětských kolektivů (které se ale mění i tak, například přechod na vyšší stupeň školy). Pokud si ale někdo myslí, že různě se měnící parta kamarádů je pro dítě, hlavně malé, důležitější než vlastní rodič, nemám k tomu co dodat.

Střídavá péče se změnami školy? Co je to - s odpuštěním - za kardinální pitomost? Vůbec by mě nenapadlo, že je to možné, nebo že to někomu projde... Vždyť se dávala vždycky jenom za podmínky, že dítěti bude umožněné zůstat ve škole a kroužcích. Už jen z praktického hlediska - rozdílné učebnice, úkoly, projekty, tempo a styl výuky... o zbytku ani nemluvím. To musí být nějakéj renónc, ni?

Střídavku odmítáte pouze z nezkušenosti. Každá nová věc působí nezvykle, lidé jsou zvyklí na staré způsoby, protože tak to fungovalo dříve, ale bylo to dříve lepší? Pokud dítě funguje ve dvou kolektivech, má to své výhody i nevýhody, jako všechno v životě. Berte to tak, že bude mít větší výběr kamarádů (místo 25 třeba 50), v jedné škole natrefí na učitele matematiky, který dokáže zaujmout tak, že ho bude bavit i v té druhé, kde to učí nějaký flákač. A být v dnešní době flexibilní, zvyklý na změny a přesuny může být později na pracovním trhu jedině k užitku. Ano, jsou i nevýhody, vynechá se jeden fotbalový zápas nebo něco jiného, ale pořád mi to přijde lepší než přijít o výchovný vzor.

Evidentně si nepamatujete na dětská léta. Jak děti mohou být zlé, jak se můžou dívat na děti, které tam týden jsou a týden nejsou. To rozhodně kamarádství nepřidá. Takže mluvit tu o tom, že bude mít víc kamarádů je podle mě naprostá blbost.

A co se kroužků týče, moje dcera chodí rok do baletu a kdybych její učitelce řekla, že tam týden bude a týden ne, tak mě jednoduše vypoklonkuje. Že na tohle místo čeká dalších deset dětí pod čarou. To aby si zvykala na tu dobu v dospělosti, kdy se s ní nikdo párat nebude a tolerovat nepřítomnost už vůbec NE

Mě přijde strašná i myšlenka, že si každý týden balím tašku a stěhuju se. Nepřipadala bych si doma nikde. Takže střídavka za mě jen v případě, že se u dětí v bytě střídají rodiče...

Střídavka klidně ano, ale na jednom "teritoriu" - jedna škola, jedny kroužky, jedni kamarádi.

To už nechť se dospělí prostě neodstěhují z místa, kde bydleli spolu a kde je dítě "zakořeněné".

Jistě, naprosto přesně, Jano.

Pak nemám proti střídavce skoro žádnou námitku, pouze jednu.

O peníze jde vždy až v první řadě, jak řekl můj guru Klaus, a při střídavce jsou limitováni oba rodiče, ne pouze jeden.

Já to cítím tak, jsem prostě zpátečník, že především muž má vydělávat peníze a takto prostě přistřihneme křidélka.

Prostě, některé vysoce výdělečné aktivity, které by i dítěti přinesly vítané finanční prostředky, jsou oběma rodičům uzavřeny.

To jako váženě? Že 3 děti v jedné třídě mají střídavku tím způsobem, že jsou týden v jedné škole a týden ve druhé a to ještě prvňáčci?????

Tak z toho je mi naprosto na blití. Něco takovýho bych jako ředitelka školy absolutně nedovolila. To mi hraničí s týráním dítěte.

Tenhle systém je podle mě naprosto zcestný, zvláště dnes, kdy se na každé škole učí z jiných učebnic. Každá třída má jiné tempo. Každá učitelka naprosto odlišný styl výuky a jiný vztah a přístup k dětem. Každá školní budova je jiná. Tohle všechno má malé dítě vydýchat, jen aby se uspokojila zvrhlá touha rodičů po střídavce???

Něco takovýho mi hlava nebere a je mi z toho velmi smutno. Zvlášť když mám sama dceru, která právě nastoupila do první třídy.

Souhlas.

Já byl v první třídě v roce 1954 a musím říci, že myšlenka, že žák ZDŠ, nejen prvňáček, chodí jeden týden do té a druhý týden do oné školy, jako naprosto ujetý.

Jako nápad nemocného člověka, který chce ty děti týrat.