Při řešení starostí v naší malé lokální politice jsem narazil na jeden zajímavý argument. Když jsme si s jedním člověkem dopisoval a snažil se najít termín společného setkání více lidí najednou, byl jsem totiž kolegy pověřen, abych zajistil komunikaci termínu s druhou stranou, byla tato role druhou stranou odmítnuta s tím, že je sporné, co je možné považovat za většinu. A musím říct, že jsem se nad tím hluboce zamyslel.
Nejprve jsem nechápavě, popravdě i lehce naštvaný na způsob komunikace dotyčného, přemýšlel o jeho zdravém rozumu. Jako člověk jsem spíše vždy dával na exaktní vědy než na řekněme spirituální hodnoty.
Již z dob základní školy jsem využil "matematických technik", kdy celek rozdělím na několik stejných částí, například na 6. 3/6 jsou pak polovina. 4/6 pak pro mne vždy představovaly tu většinu. Takže 11/15 je z toho pohledu většina, dovolil bych si říci, že poměrně jasná. Pro pána na druhé straně to tak nebylo.
Řekl jsem si, možná jsem udělal nějakou chybu. Zkusil jsem tedy jinou metodu. Celek představuje 100%, zmíněných 11/15 pak je cca 73%. Pro mne opět jasná většina. Alespoň tak mne to vždy učili páni učitelé.
Zkusil jsem se tedy zamyslet víc. Většina je vždycky víc než půl, pak máme jěště termíny jako kvalifikovaná většina a ústavní většina. Na naši situaci se však ty dvě nevztahují. Demokratickou je pak vždy taková volba, kterou vybere ta zmíněná většina. Zejména pokud se bavíme o absolutních číslech, tak 11 z 15 je prostě natolik jasná a deklarativní hodnota, že jakákoli diskuze nad tím, nakolik je to většina, je zcela mimo.
Pak jsem si ovšem vzpomněl na slova našeho předsedy RV. On se živí politicko-právním poradenstvím, pro ty neznalé, je profesionální lobbista. Opakovaně prezentuje několik názorů, které více méně korespondují, či spíše zapadají přesně vedle názoru, co je vlastně ta většina.
1. Nám jde o dohodu - dohoda v jeho pojetí znamená, bude všechno jak chci já.
2. Ve vedení chceme konstruktivní lidi - přeloženo, pokud mne někdo kritizuje a nesouhlasí s tím co chci, budeme ho ignorovat, nebo s ním zatočíme.
3. Musíme všichni táhnout za jeden provaz - kdo nejde s námi, jde proti nám.
4. Individuální konzultace jsou pro hledání průniku názorů a dohody nezbytné - pěkně jednoho po druhém prověříme, ty nevhodné pomluvíme, případně některým něco slíbíme.
Zcela logicky ke svému přesvědčení jsem se rozhodl, že s těmito tezemi nesouhlasím, ba naopak podobné postupy považuji za nebezpečné:
1. na dohodu musí být vždycky dva, prosazení požadavku jedné strany silou není dohoda, navíc dohoda by vždy měla respektovat vůli většiny dotčených.
2. opozice je vždycky přínosná, protože přináší zpětnou vazbu, ignorovat opozici zkoušeli soudruzi 40 let a jak to s nimi dopadlo.
3. V jednotě je síla, to ano, ale jednota nesmí být prosazována silou či ignorováním demokratických postupů a vůle zúčastněných, viz zkušenosti soudruhů.
4. Otevřená komunikace podporuje vzájemnou důvěru a na důvěře je možné stavět úspěšnou spolupráci.
Nakonec jsem kolegu pochopil. Už vím co je většina a pochopil jsem, že do této JEHO většiny já neptařím, protože nesouhlasím ve všem s předsedou RV, nebojím se opozice, demokracii a svobodu upřednostňuji před jednotou a komunikovat chci otevřeně a transparetně, žádné manipulace a zákulisní pletichy. A hlavně proto, že pro mne vždy byl, je a bude většina více než půl.
