Sledovat smrt blízkého člověka, a současně uniknout smrti jen o vlásek, je jistě traumatizující. Myslím, že neméně stresující je pak sledování soudního procesu s výsledkem, že cena života manželky a mámy je 6 let a 1,7 milionu. Odůvodnění totiž ne právě lichotivě hovoří o tom, jak se soudce seznámil s reálnou situací na místě neštěstí a snížil společenskou nebezpečnost trestného činu.
Před několik měsíci se u nás v Brně stala závažná dopravní nehoda. Opilý mladík bez řidičáku si sedl za volant svého silného vozu, a aby pobavil své kamarády, jel téměř 100 kilometrovou rychlostí přes rušnou třídu a „ukazoval“, jak se zahřívají pneumatiky v F1. Výsledek: mrtvá matka, zraněná dcera a doživotní šok pro mnoho přihlížejících, ale hlavně manžela a syna, kteří jen náhodou přešli na chodník k trafice a unikli tak zranění či smrti a jen sledovali, jak jejich nejbližší člověk umírá.
Mladík ve svém stavu utekl z místa činu do blízké restaurace, ( můj názor: aby použil výmluvy, že se napil v šoku a předtím nepil). Policie ho našla, zajistila a umístila do vazby (soudce ji dokonce odsouhlasil), a na základě svědectví jeho kamarádů (v tomto ohledu musím ocenit jejich ochotu spolupracovat, i když ve své podstatě mu v té jízdě měli zabránit nebo přivolat policii) a znaleckými posudky mu bylo prokázáno řízení pod vlivem alkoholu.
V posledních týdnech pak probíhal médii sledovaný soudní proces. Mladík se kál, vyjadřoval lítost, a řešila se společenská nebezpečnost jeho činu. Jedním z hlavních argumentů obžaloby byl fakt, že na samotném ostrůvku a v blízkém okolí stálo více jak 20 lidí, tedy jednalo se o obecné ohrožení. Kdo to místo zná, tak ví, že mezi ostrůvkem a chodníkem je pouze jeden jízdní pruh, stačilo tedy, aby ztratil kontrolu nad svým vozem o 1s dřív a výsledek mohl být mnohem tragičtější.
O to víc překvapující byl rozsudek a jeho odůvodnění. Soudce se totiž rozhodl, že při posuzování společenské nebezpečnosti činu není možné sčítat osoby na tramvajovém ostrůvku a chodníku dohromady. Soudce se buď neseznámil s reálnou situací na místě, nebo některá fakta ignoroval. Nechápu proč jedno nebo druhé udělal, ale jinak si nedokážu vysvětlit jeho rozhodnutí a vysvětlení. Výsledek byl tedy takový, že dotyčný dostal 6-letý nepodmíněný trest a musí zaplatit 1,7 mil., říkejme tomu bolestné . Řečí práva to pak znamená, že dotyčný se dostane za slušné chování za tři roky ven. Co se týče finanční stránky, tak pokud není z majetné rodiny, tak peníze vcelku rodina asi ani neuvidí, protože náš systém není právě funkční. Nic však nenahradí ztrátu maminky a bolest, která uvnitř zůstane celý život.
O to absurdněji vypadá rozsudek, když pak čtete, že jiný řidič, který zanedbal technický stavé svého vozidla a při způsobené nehodě zranil dvě děti (jedno těžce) a hrozí mu nyní 8-letý trest. Rozdíl je však v tom, že zůstal na místě, ihned poskytoval první pomoc a byl plně k dispozici vyšetřovatelům, jasně si vědom své odpovědnosti. Ano, dotyčný udělal fatální chybu a způsobil obrovské neštěstí (a jako otec dvouleté slečny si ani nedokážu představit, jak bych reagoval), ale pořád ten člověk udělal chybu nechtěnou, což se prostě o člověku, který sedne za volant opilý a bez řidičského oprávnění, nedá říci ani náhodou.
Už jsem slyšel i argument, že tím, že byl pod vlivem alkoholu, tak měl snížené vnímání a rozhodování o tom co dělal. Takovou argumentaci nemohu přijmout, protože alkohol pil na základě svobodného rozhodnutí a s vědomím možných důsledků. V tomto ohledu by jeho chování pod vlivem mělo být bráno jako silně přitěžující okolnost, zejména pokud měl dostatek vědomí na to, že dokázal utéct a objednat si pivo. Navíc mnoho z nás má i své zkušenosti, že i silně společensky unavení máme přeci jen nějaké ty zábrany, pokud je máme i v běžném životě. Takže je to o celkovém přístupu k životu a právu.
Nemůžeme se pak divit, že naši občané nemají příliš důvěry v náš právní systém. Soudci totiž nerozhodují podle nějakého přiměřeně stejného klíče, který by umožnil určitou předvídatelnost rozhodování soudů, ale každý soudce má SVŮJ PRÁVNÍ NÁZOR, a za tímto termínem schovají téměř jakékoli rozhodnutí. Jedině tak se může stát, že soudce soudí 3x stejnou věc, se stejnými důkazy, a pokaždé rozhodne jinak.
Bohužel naši soudci (a v případě jejich chování při snižování platů mi toto mé přesvědčení opakovaně potvrzují) svoji nezávislost jaksi posunuli téměř na bohorovnost, kterou jim nikdo nesmí vzít ani nijak omezit. Jaksi sami zapomínají, že tímto omezení je ústava sama a právní řád České republiky. Pokud by si tato svá omezení uvědomovali, tak není možné, aby si v okamžiku, když si celý stát utahuje opasek, tak oni křičeli a soudili se. Zejména pak argument, že bude ohrožena jejich nezávislost a oni budou více úplatní, když se jim sníží plat, je minimálně nehorázný. A můj názor je, že soudce, který toto prohlásil, by měl být postaven před kárný senát. Dokážete si představit lékaře, který prohlásí, že protože bude mít menší plat, že bude léčit hůře? Já ne.
Ze společenského hlediska by mělo být povolání soudce stejným posláním jakým je povolání lékaře. Obě profese mají být dostatečně odměňovány, ale když to nelze ze zcela zjevných příčin udělat, tak si ani jeden nesmí dovolit „vyhrožovat “ občanům této země úplatností, nebo že nebudou léčit.
Občan se potřebuje cítit bezpečně a chráněn zákony. Musí také cítit, že ti, kteří rozhodují o tom, zda byl zákon porušen či ne, rozhodují správně a férově. A jako občan musím říct, že mám čím dál větší pocit, že tomu tak úplně není.
