Získat svět a ztratit život?

Kázání na 1. 3. 2015

 Biblická čtení: Genesis 22, 1 - 14; Římanům 8, 31 -39; Marek 8, 31 - 38

Milé sestry, milí bratři,

Zvláštní, paradoxní výroky používá Ježíš v dnešním evangelijním oddíle. Je možné získat celý svět a ztratit svůj vlastní život? Kdo by chtěl zachránit svůj život, ten o něj přijde, kdo přijde o svůj život pro Ježíše a pro evangelium, ten jej nalezne. Sám sebe zapřít. Jak tomu rozumět.

            Ježíš tyto výroky pronáší v situaci, kdy před učedníky předpovídá svoje utrpení a smrt.  No, to musela být pro učedníky rána. Oni, jak víme z jiných biblických oddílů, učedníci si představovali, že díky Ježíši zažijí závratnou kariéru v jeho vládě. No a teď tohle. Postihla Ježíše nějaká krátkodobá krize? No a Petr si ho bere stranou. Ježíš Petra ale před učedníky kárá. To co mu říká není z Boha, ale z člověka. Nazývá Petra Satanem, protivníkem.

            Ano, tady je to jádro problému. To, co vidíme u učedníků, představuje běžné lidské směřování. A dnes to kolem tak často vidíme. Svět kolem nás, sdělovací prostředky nám sdělují, že je potřeba budovat kariéru, být úspěšní, jít s dobou, trendy. Vydělat peníze, získat slávu proslulost. Pořád jsou omílány životy tzv. celebrit. Ovšem, když nakonec je člověk úspěšný, bohatý, známý jak to vypadá s jeho štěstím a uspokojením? Proč se tolika z našeho pohledu úspěšných, bohatých a známých lidí rozpadají manželství, vztahy? Proč je mezi nimi tolik lidí závislých na alkoholu, drogách,? Proč páchají sebevraždy? Kolik podnikatelů a politiků nutkavá touha po úspěchu, bohatství dovedla až do vězení.

Mnohý by si řekl, mě se to netýká, já jsem obyčejný prostý člověk, nikam se neženu. Nepotřebuji, být úspěšný bohatý a známý. Ovšem každý člověk se snaží získat uznání lidí kolem sebe, dostát jejich nárokům, toho, aby je lidé brali.

A tak se snažíme celý život něco vybudovat, získat peníze, uznání. Celý náš život může doprovázet strach z odmítnutí, z toho, že nedostojíme nárokům lidí kolem nás. A tyto obavy nás ničí. Podepisují se na našem zdraví. Člověk se potom neustále zabývá tím, co bude, jak se zavděčit. Lituje promeškaných příležitostí. Zkoumá, jestli je přijímán, ctěn, oblíben.

To všechno na čem lpíme, po čem toužíme, nás připravuje o radost z toho, co máme. Lpění je důvodem, proč se připravujeme o radost ze všeho toho, co už nám bylo dáno.         Jak z toho ven? Zapři sám sebe, vezmi na sebe svůj kříž a následuj mne. To je nějaké sebemrskačství. Pochmurné odříkání. Ale vůbec ne. Právě naopak. Jde o věc naprosto radostnou. Můžeme tomu rozumět tak, že když se zbavíme toho, na čem lpíme, ambicí a kariérismu, budeme si všímat toho, co nám přinese svobodu a uspokojení, nezávislé na vnějších okolnostech. Když přestaneme lpět na tom, jestli jsme uznáváni, jestli nás lidé berou a naplňují naše představy, potom můžeme zažít svobodu.

Ztratit svůj život pro Ježíše, nebo jinak pro Boha a následovat jej znamená vlastně vnímat vše, co mi bylo dáno, radovat se z toho a dávat dál, milovat a být milován. Dívat se a žasnout. Tím osvobodíme sami sebe. Tím osvobodíme i lidi kolem nás z pout nároků, lpění, kterými je chceme spoutat. Protože můžeme dávat dál ne z kvůli tomu, abychom dostali, ale z prosté radosti z dávání, z prosté radosti a vděčnosti.

 Je to prosté, ale ne jednoduché. Zbavit se lpění, vyžadování, mít oči otevřené pro všechny dary Boží milosti kolem nás je spolehlivá a vlastně jediná cesta jak nalézt svůj život, který už máme. Bůh nám v tom chce být nápomocný, nikdo nás z jeho ruky nevytrhne.

I ten Abrahamův příběh ze starozákonního čtení ukazuje, že když se zbavíme nároků a lpění, potom můžeme být požehnáni. Abraham musel vyjít do neznáma, zbavit se svého náboženství, představ, dokonce i lpění na svém jediném synovi. Stal se původcem požehnání.

 I náš život, pokud najdeme odvahu jít  proti představám, jenž jsou nám vnucovány a dokážeme nelpět bude, nevyžadovat, bude rozmnožen.Bude rozmnoženo ve veliké míře štěstí, radost.

 Amen