Učedníci jdou rybařit - povelikonoční návrat do všedních dnů.

Kázání na 14. 4. 2024

Biblická čtení: Zjevení 5, 11 - 14; Jan 21, 1 - 19

Biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz

V dnešním příběhu z evangelia se setkáváme s učedníky, kteří po prožitých dramatických událostech se zkoušejí znova vrátit do života. Hlavně začít něco dělat. Ono už to nějak dál půjde, směr se nakonec najde. To je asi to nejlepší, co člověk může udělat, když se cítí ochromen, neví jak dál.

Ježíš se jim sice před tím už zjevil, ale teď je asi kdoví kde. A Petr se jako obvykle ujímá iniciativy. Jde lovit ryby. To je to co znají. To je jejich jistota. A tak se ostatní přidají. Jenže se nedaří. Sítě jsou prázdné a celonoční námaha vyšla naprázdno.

Učedníci si myslí, že jsou sami. Jenže to se mýlí. Bůh člověka nechává hledat. Po té , kdy člověk uvěří v Boha, zažívá krásné zkušenosti Boží blízkosti. Po té jej však Bůh nechává prožít skutečnou realitu života se všemi jeho těžkostmi. Můžeme se cítit osamělí, ale sami nejsme nikdy. A tak učedníci Ježíše potkávají. Děje se to nad ránem, tehdy, kdy se člověku chce nejvíce spát. To ví každý, kdo pracoval na noční směny, nebo bděl u dětí. Ano po probdělé noci, s prázdnými sítěmi, tehdy se jim vzkříšený Ježíš zjevuje. A oslovuje je velice důvěrně – podle originálu děti, nemáte něco k jídlu? Těm učedníkům, kteří tak selhali, kteří bažili po moci ukazuje, že jsou vlastně děti – Boží děti odkázané na Boží péči. A po té, co učedníci přiznávají svůj neúspěch, ukazuje jim Ježíš, kde hledat úlovek. Sítě jsou plné. Učedníci poznávají, kdo k nim přišel. A Ježíš sám se stává jejich hostitelem.

Celý tento příběh, tak jak to je v Janově evangeliu obvyklé je plný symbolických odkazů, které vyjadřují to, co prožívá člověk, když se snaží žít s Bohem.

Učedníci Ježíše nadšeně následovali. Poznali ale, že vše je úplně jinak. Prožili katastrofu velikonoc a potom úplně novou zkušenost, kterou církev nazvala vzkříšení. Ale po tom opět přichází skepse, beznaděj. I v duchovním životě přicházejí po obdobích radosti a nadšení chvíle, doby, ba dokonce celá období, kdy si připadáme, jestli to všechno, co jsme prožili na cestě duchovního hledání ve vztah s Bohem, nebyl jen omyl, nějaká iluze. V duchovním životě , životě s Bohem žijeme často ze zábleskových zážitků duchovní skutečnosti. A potom je na nás, jestli nabyté poznání rozvíjíme, uchováváme v srdci a mysli . Často se snažíme v dobách, kdy se cítíme sami, v dobách vyprahlosti dělat něco co je nám blízké vystačit si sami. Ale poznáváme prázdnotu, která doprovází naše životy. A právě ve chvílích rezignace, prázdnoty, neúspěchu, kdy jsme připraveni vnímat jinak, nejsme tak oslněni vlastními domnělými úspěchy, začnou se nám protivit veškerá lákadla, kterými se nás snaží rozptýlit svět kolem nás, dává Bůh opět najevo svoji přítomnost. V duchovním životě se takováto období nazývají „ Temná noc“. A není vyjímkou, že takováto období přicházejí. Je to spíše pravidlem.

Tak jako ukázal Ježíš učedníkům směr, kam mají hodit síť, tak i nám ukazuje, kde máme hledat vlastní uspokojení, kde čerpat sílu, motivaci pro náš život.

Sítě jsou plné. Tady nemusíme vidět hned to, že bychom měli úspěchy vedoucí k bohatství, hmotnému zabezpečení. Je jeden směr v charizmatickém protestantském hnutí. Jmenuje se evangelium prosperity. Tvrdí, že kdo dobře věří, je šťastný, zdravý a bohatý. A kdo není šťastný, zdravý a bohatý, věří špatně. Ale to je omyl. Ten obraz naplněné sítě nám chce spíše sdělit to, že Bůh nám chce darovat plnost života, plnost toho, co rozhoduje o skutečném štěstí - vděčnost, radost, úžas, to, co vede ke skutečně pevným, dobrým vztahům s našimi bližními. Ukazuje nám, že jsme milovanými Božími dětmi - ty jsou dobrými rodiči stále přijímány. Radují se z maličkostí, je jim jedno, jak je berou druzí, žijí teď a tady. A tak můžeme přijmout, že jsme milovanými Božími dětmi, které Bůh neustále miluje a přijímá takové jaké jsou. To je velmi osvobozující zjištění.

A ještě jiným směrem míří evangelijní příběh. Plná síť, která se neroztrhne, to je také symbol společenství následovníků Kristových. 153 je číslo symbolické. Ukazuje plnost. Plnost požehnání, i plnost všech druhů ryb, kterých podle tehdejších představ žilo 153. Síť se neprotrhla. To ukazuje na soudržnost společenství skutečných následovníků Kristových. Také se tím chce říci, že toto společenství je pro všechny.

Bůh v Kristu se stává jejich hostitelem. Opatří jim potravu, jsou u něho hosty. Bůh je zdrojem naplnění, ne naše úspěchy.

Petr, který třikrát zapřel, třikrát je dotázán. Nejprve, zda Krista miluje více než ostatní, po té, jestli jej miluje a po té jestli jej má rád. Musí přiznat svoji nedokonalost. Už není tak rozhodný a výřečný. Má pást beránky, doprovázet, ty, kdo chtějí Krista následovat.

I nám Bůh ukazuje na omezenost našich sil. Ukazuje nám, že přesto se s námi počítá. I my máme doprovázet lidi kolem nás v cestě za zdrojem pravého života, kterým je Bůh zjevený v Kristu.

I Petra, jak čteme, čeká oběť nejvyšší. I náš život má být obětí ve prospěch bližních. Platí onen obraz o zrnu, které jen tehdy, když padne do půdy a zemře, vydá klasy.

Sestry a bratři, i nás se podobně jako učedníků Bůh ptá – máte, co potřebujete, ne to co chcete, ale to co skutečně potřebujete? Pachtíte se a výsledky nepřicházejí? Pojďte ke mně, já vám ukážu, kde hledat skutečné bohatství, skutečné štěstí, a já se o vás budu stále starat.

Amen