Cílem našeho vyučování je láska! Opravdu?

Kázání na 5. 5. 2024

Biblická čtení: 1. Janův 5, 1 -6; Jan 15, 9 - 17

Biblická čtení je možno si přečíst zde: www.biblenet.cz

V dnešním evangelijním čtení slyšíme Ježíšova slova, která nám znějí nádherně. Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Máme v Ježíšově lásce setrvávat.

Tady by si mohl někdo říci - no tak se budeme kochat tím, že jsme milováni. Přijali jsme Ježíše a teď se budeme modlit a číst písmo. Tak to zřejmě pochopili lidé z jedné nejmenované organizace, kteří u mě na faře nedávno zazvonili a chtěli mě seznamovat s učením oné organizace. Tu si prý Bůh vyvolil, protože se jednoznačně a správným způsobem drží jeho učení. Na všechny ostatní se prý Bůh hněvá. Sdělil jsem jim, že to vše, co mi chtějí přednášet, o čem se mnou chtějí diskutovat, jsou naprosto nepodstatné věci. Opět jsem použil slova apoštola Pavla z listu Timoteovy: „Cílem našeho vyučování je láska z čistého srdce, z dobrého svědomí a z upřímné víry. Od toho se někteří odchýlili a dali se na prázdné řeči. Chtějí být učiteli zákona a nechápou ani svá vlastní slova ani podstatu toho, o čem s takovou jistotou mluví.“ Křesťané se hádají o učení. Většinou je problémem to, že každý se díváme na určitou věc z jiné strany. Často zaměňujeme něčí skutečné názory za své předsudky. Církve se tak štěpí. Mluvil jsem s těmi lidmi i o absurdní situaci jednoho mého známého, se kterým se jeho syn už mnoho let nestýká, protože on jako otec má poněkud jiné názory na jisté věroučné články a tak uráží samotného Boha.

A naproti tomu je kole nás spousta lidí nešťastných a osamělých. Hádáme se o Bohu a Bůh, tak vlastně mezi námi není přítomen. Jeho láska se ve společenství naplněném spory a hádkami neprojevuje, jak by měla. Pak dochází k absurdním situacím. Například ve městě, ve kterém pronáším toto kázání je jedenáct různých církví. Ale ani to nepřispěje k tomu, aby se zlepšila situace lidí osamělých, kteří mají strach z budoucnosti. Potom dochází k tragickým situacím. Například jsem musel vést rozloučení s jedním strším manželským párem. Paní nemohla na nohy. Její manžel se o ni staral. Když zdraví vypovědělo i jemunevěděl co dál. Vzal pušku. Napřed zastřelil manželku a pak i sebe.

V našem dnešním evangelijním oddíle je znovu zopakováno, co je ústředním bodem a jádrem evangelia, co po nás Bůh vlastně chce - abychom se navzájem milovali. Tak budeme plnit jeho přikázání. Tak zůstaneme v jeho lásce. Jinak řečeno, tak bude jeho láska mezi námi přítomna. A o nějakých věroučných sporech tady není vůbec řeč. ˇˇClánky věrouky jsou jen nedokonalými ukazateli k hlubokému tajemství, kterým je Bůh – hlubina bytí, nepodmíněná láska. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na podobenství o milosrdném Samařanu. Tam je jako ten, kdo nejlépe naplnil přikázání o lásce k bližnímu jmenován Samařan, který poskytl účinnou pomoc, když pravověrní příslušníci vyvoleného národa - kněz a levita zraněného ubožáka minuly. Je to o více provokující, že v té době mezi židy a samařany panovala hluboká nenávist. Ježíš si nemohl vybrat jiné lidi, kteří by se v té době víc nenáviděli.

Bůh nám v Kristu chce umožnit, abychom naše vztahy byly určovány tím typem lásky, kterou projevil Ježíš ve vztahu k lidem kolem sebe. Je to láska agape - nepodmíněná láska, kdy se zříkáme zášti, touhy po odplatě, vyžadování, nebereme věci osobně. Zkuste si do té charakteristiky pravé lásky v první Korintským 13 místo slova láska dosadit svoje vlastní jméno . Zjistíte tak, jací by jste měli být. Nezištná, nepodmíněná trvalá láska, to je skutečné ovoce našeho vztahu s Bohem. Vše ostatní má být k tomu prostředkem. Ba dokonce se v našich bližních setkáváme se samotným Kristem.

To činíme, protože nám byla dána víra. Boží duch nám dosvědčuje, že je to opravdu správné. Že to nejsou jen pošetilé sny naivních blouznivců. Ježíš nám také zaslibuje, že modlitby, které mají k tomuto cíly vést Bůh bude plnit.

A tato víra a z ní vyplývající postoj je tím, co podle toho, co jsme četli v prvním listu Janově, přemáhá svět. Slovo svět je zde použito ve významu padlého stvoření, které vězí ve zlu, ve kterém vládne zlo, Bůh to zlo přemáhá. Ne mocí, ne zastrašováním. Naopak - láskou. Vždy´t i samo stvořením projevem jeho lásky. Bůh si nevybral jiný prostředek k tomu, aby lidi přesvědčil k následování své vůle než právě lásku. Tak i my máme to zlo, které na nás doléhá přemáhat láskou.

Láska, to je to co svět zachraňuje a buduje. Právě v této době je to aktuální. Připomínáme si konec druhé světové války a den matek. Druhá světová válka začala z touhy po odplatě, z touhy vlastnit víc. Po jejím skončení si lidé v Evropě uvědomili, že nelze pokračovat v řetězci zloby a odplaty. Že je nutno spolu žít a pomáhat si i přes ty strašné, odporné věci, které se stali. V počátku projektu evropské unie stáli lidé, kteří byli aktivními křesťany - Robert Schuman, Konrad Adenauer.

A co je pro svět důležitější než sebezapíravá mateřská láska, která obětuje sama sebe, riskuje i svůj život, která je jemná a něžná, ale když je třeba, musí být i přísná a náročná. Mateřská láska, i když nazýváme Boha Otcem, je velice dobrou ilustrací lásky Boží.

Amen