Sestry a bratři,
Zvláštní slova čteme v dnešním evangelijním oddíle. Oheň, rozdělení. Vždyť na jiných místech evangelia Ježíš mluví o pokoji. V Janově evangeliu například říká: „ Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ Jak tomu rozumět? Ano, Bůh zjevený v Ježíši z Nazareta přináší do našich životů hodnoty a principy, které vedou k pokoji. On sám se pro nás stává jistotou. On nás učí v našich životech odstraňovat konflikty. Ovšem vše, co má v životě cenu, co je dobré, smysluplné něco stojí.
Kázání na 18. 8. 2013 Biblická čtení: Jeremiáš 23, 23 - 29; Židům 11, 29 - 12,2; Lukáš 12, 49 - 57 Sestry a bratři, Zvláštní slova čteme v dnešním evangelijním oddíle. Oheň, rozdělení. Vždyť na jiných místech evangelia Ježíš mluví o pokoji. V Janově evangeliu například říká: „ Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám; ne jako dává svět, já vám dávám. Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ Jak tomu rozumět? Ano, Bůh zjevený v Ježíši z Nazareta přináší do našich životů hodnoty a principy, které vedou k pokoji. On sám se pro nás stává jistotou. On nás učí v našich životech odstraňovat konflikty. Ovšem vše, co má v životě cenu, co je dobré, smysluplné něco stojí. Již Ježíš zažíval neporozumění ve vlastní rodině. Byl ukřižován. Ježíšovi učedníci v době sepsání evangelia prožívali pronásledování. Dostávali se do konfliktů s tehdejšími náboženskými systémy. Dostávali se také do konfliktu se státní římskou mocí. Zvěst evangelia, vztah s Bohem jistě vede k tomu, co je stálé, co vede k pokoji. Druhou stranou mince je to, že nám otvírá oči pro to, kdo jsme, jací jsme, jak žijeme. Činí nás citlivými a vnímavými pro to, když se v našem okolí děje něco, co odporuje přikázání lásky. Uvědomujeme si, že svět kolem nás je Boží stvoření nám z milosti dané do užívání a jednou z hospodaření s ním budeme vzkládat účty. Člověk věřící v Boha Bible nesnese, když se místo skutečného Boha uctívají modly. A tak křesťan zákonitě narazí. Ten, kdo opravdu bere svoji víru vážně, stává se disidentem, podivínem. Žijeme ve společnosti, která jde opačným směrem, než kam ukazuje evangelium. Církev opravdu zpočátku byla společenstvím, které bylo pronásledováno. Dá se říci, že jejich úděl byl podobný starozákonním svědkům víry, jak je popisuje úryvek z listu židům, který jsme dnes četli. A dnes jsou křesťané ve světě pronásledováni a zabíjeni víc než kdykoli před tím. Přesto církev v době pronásledování rostla. Jedním z hlavních faktorů bylo to, že mezi křesťany byla opravdová láska. Ovšem po nějaké době se církev v Evropě stala něčím úplně jiným. Ve čtvrtém století se křesťanství stalo v římské říši státním náboženstvím. A vše bylo jinak. Teď už musel být křesťanem ten, kdo chtěl něco znamenat. Později to už ani nešlo jinak. Pronásledováni, někdy i brutálně byli naopak ti, kdo se ke křesťanství nehlásili. Křesťanské principy se sice dostaly do základů společnosti. Je ovšem otázkou do jaké míry to způsobilo, že většina společnosti u nás je v podstatě imunizována vůči křesťanské zvěsti, evangeliu. I když většina lidí byla nějakým způsobem v církvi, bylo to členství formální. Skandálem také bylo a je rozdělení křesťanů na navzájem se svářící církve a sekty. A ti, kdo uvnitř církve vystupovali proti zpronevěření sluchu evangelia, zažívali naplnění Ježíšových slov o rozdělení, utrpení, když sami byli církví postihováni. Dnes není u nás obvyklé být křesťanem. Členů křesťanské církve je menšina. A i v zemích, jako je Německo, kde je dost velká část lidí členy církví, tak jejich členství nemá moc velký vliv na jejich soukromý život. Víra, zbožnost, náboženství přestalo být u nás samozřejmou součástí života, kultury. Ovšem náboženskost z životů lidí nezmizela. Projevuje se pověrami, horoskopy, zbožšťovány jsou majetek, moc peníze, sportovci, umělci. Tím, že křesťanská církev ztratila svoje výsadní postavení, křesťanství ztratilo postavení státního náboženství, byly církve osvobozeny k tomu, aby hlásali evangelium v jeho původní podobě a naléhavosti. Sestry a bratři, já často říkám, že většina lidí evangelium nepochopila, protože ho zřejmě ani nechce pochopit. Je to totiž naprosto radikální, dech beroucí poselství, které člověka zahanbuje, ale také osvobozuje. Kvůli bolesti z poznání sebe sama a kvůli tomu, jak nám Bůh skrze evangelium otevírá oči pro utrpení našich bližních a falešnost hodnot, které ovládají ty, kdo jsou vzory, proto vše lidé raději utíkají k okamžitému krátkodobému uspokojení, které jim ale nakonec velice škodí. Bude ale záležet na tom, jestli se najdou lidé, kteří uposlechnou výzvu z epištoly židům a odhodí všechnu přítěž a hřích - všechny vášně, sobectví, lpění, neodpuštění, které autor listu Židům znázorňuje jako oděv, který plantá pod nohama a o který zakopáváme. Co je dobré a smysluplné to ukázal Bůh, když o velikonocích ukázal vzkříšením na Ježíše z Nazareta. My si to stále připomínejme. Znamení času hovoří jasně. Tak se podle toho zařiďme. Tak aby církev byla solí a světlem. Sůl ochucuje, ale i pálí v ráně. My máme být jako církev solí, která je nepohodlná ne tím, že nahlas moralizuje, ale tím, že lidé u nás poznají, že lze žít jinak, že lze být vděčný, laskavý, sloužit druhým, být nezištný, že lze stát si za závazky, které učiníme, lze být věrný svému partnerovi, je normální mít více dětí. To je ta správná provokace, to je ono rozdělení, které přinášíme do světa. Ano, je to zvláštní, ale lidé, kteří takto žijí, zažívají nepochopení, nenávist, podezírání - to je ono rozdělení. Vnitřní pokoj, který jim Bůh dá jim to, ale mnohonásobně vynahradí. Amen
