Ano, člověk touží po pokoji a po lásce, ale to musí ze svého srdce vyházet všechny krámy, které si tam v dobré víře důležitosti natahal, což je velice těžké. Co nic nestojí, za nic stojí. Přejí Vám pokoj a lásku.

Hezký článek. 

Co se týče evangelia a Církve. Můj osobní postoj je takový, že spousta kněží evangelia relativizuje na něco sice pěkného, ale ne skutečného. Něco jako alegorie. Chtěl bych jmenovat, ale asi to nemá smysl. V Německé a Rakouské církvi je vidět arianismus a nikdo se tím ani netají. Biskupové s tím nic nedělají. Pronásleduje se FSSPX, ale již se nechává prostor kreativitě při Svaté mši. Církev místo aby byla jednotná je rozdělená, jak nikdy předtím. Více než důraz na jednotu, učení Krista se posílají pozdravy muslimům. Jako dítě jsem zažil ještě slavnou Tridentskou mši. Lidé stáli před kostelem , protože se všichni do něj nevešli a to bylo za komunistů. Dnes se klade důraz na liberální pojetí mše, která více než katolický, obřad protestantský připomíná. Důstojnost a úcta ke Kristu se změnila v nějaký kamarádský vztah Božímu synu. Odvrhli jsme svatého Augustina, Andělského učitele a do teologie vlétl modernismus a nihilismus. Posvátná Tradice je odvržena, aby byl prostor pro neurčitý ekumenismus, který se skutečným ekumenismem nemá nic společného. Místo jasného postoje je slyšet....."Jsem katolík, ale......mám pochopení" Neumíme říci, že tohle je naše vyznání, tohle je naše víra, abychom se někoho nedotkli, někoho neurazili. A Řím se chová jako macecha, která však odvrhuje vlastní děti a cizí má raději. Tak to je. Druhý Vatikánský koncil se oslavuje více než Kristus. Jako začátek církve, jako by před tím nic neexistovalo. Je to dogma, nedotknutelné, které se nesmí kritizovat. Přál bych si, aby Církev byla jako Maria Goretti. Neustupná, zásadová, ochotná raději zemřít, než být taková jaká je.

No tak to co tady jmenujete je přesně to, co si myslím, že církev odcizuje lidem. Já zastávám přesně opačná stanoviska.Nejsme majiteli pravdy.

Západ dělá všechno přesně obráceně než učí křesťanské Desatero. S tím dlouho nevystačí. Pro mne znamená křesťanství převzít část odpovědnosti za stav světa a přijmout Ježíšovu morálku. Nikoho k tomu nenutím, ale pokud to včas nepochopíme, nemůžeme přetrvat. Ateistické společnosti upadají, stárnou a vymírají, zatímco religiosně vyhraněné jsou vitální a rostou. Ukázkovým příkladem je západní Evropa, která stojí před hrozbou islamizace. Do tohoto stavu upadla vlastní vinou, když opustila své zdroje. Takové společnosti nemohou přežít, neboť je nic nespojuje vyjma peněz, kariéry a zábavy. S tím dlouho nevystačí.

Ono jde o to, že kvůli krátkodobému okamžitému uspokojení sami sebe ničíme. Jsme jako narkomani.