O prázdnotě náboženství.

Nedávno u mě zazvonili příslušníci jedné náboženské skupiny. Tato skupina je známa tím, že její příslušníci chodí dům od domu a snaží se diskutovat o tom, že je nutno stát se členem této organizace abychom unikly hrozícímu soudu

Kázání na 30. 8. 2015

Biblická čtení:Deuteronomium4, 1 - 2.6 - 9; Jakub 1, 17 - 27; Marek 7, 1 - 8.14-15.21 - 23

Sestry a bratři,

            Nedávno u mě zazvonili příslušníci jedné náboženské skupiny. Tato skupina je známa tím, že její příslušníci chodí dům od domu a snaží se diskutovat o tom, že je nutno stát se členem této organizace, abychom se vyhnuli hrozícímu soudu. Poukazují také na to, jak jsou konkurenční náboženské skupiny zkažené a jak jen oni mají v pořádku učení, jak jen oni správně Boha ctí. Tito lidé mají několik oblíbených témat, na které zapřádají rozhovor. Chtěli získat zvláštní zásluhy. A tak, když šli dům od domu, zazvonili i na faře.

Moc jsem je asi nepotěšil. Sdělil jsem jim, že čím jsem starší, tím více se věroučným diskusím snažím pokud možno vyhýbat. Oblíbená témata, na kterých ona organizace dokazuje vlastní dokonalost a naproti tomu zkaženost druhých jsem označil za věci naprosto nepodstatné a nedůležité. Nakonec stejně člověk dojde k tomu, že se často hádáme o věcech, na které je možno mít různý náhled a podle toho, z jakých východisek vycházíme. Je důležité znát souvislosti, ve kterých Bible a z ní vyplývající věroučné články vznikly. Je třeba si uvědomit, že často mluvíme o věcech, které se vymykají možnostem našeho poznání a chápání. Rozdílné názory často nejsou protiklady, ale doplňující se střípky mozaiky.

Sdělil jsem těmto jinak vlídným a slušným lidem, že čím jsem starší, snažím se lidem naslouchat, reagovat na jejich aktuální problémy a starosti a ukazovat jim, co může být pomocí, z čeho čerpat radost, naději a vděčnost. Jak to jde, bráním se mojí profesionální deformaci – upovídanosti. A jsem vděčný lidem, kteří mě na ni upozorňují.  Podobně jako při předchozích setkáních s takovými lidmi jsem je upozornil na důležitý citát z dnešního čtení z listu Jakubova: „Pravá a čistá zbožnost před Bohem a Otcem znamená pamatovat na vdovy a sirotky v jejich soužení a chránit se před poskvrnou světa.“

 Často nám lidem unikají věci podstatné a nepodstatné. Lpěním na maličkostech se snažíme dodat si sebevědomí a potom nám unikají věci opravdu důležité. Příznačný je v tomto směru i příběh, o kterém čteme v dnešním evangelijním oddíle. Tam se Ježíš dostává do konfliktu s lidmi, kterým se přesné dodržování určitých úkonů stalo cílem prostředkem, jak se povyšovat nad druhé. Jejich zbožnost, dodržování ustanovení, dovedené ad absurdum se jim stalo prostředkem, jak si dodat vědomí vlastní hodnoty a nadřazenosti nad ostatními, kteří takovýchto výkonů nejsou schopni. Podobně jako u oněch příchozích, kteří se se mnou snažili diskutovat o věrouce. Ježíš upozorňuje zákoníky na to, že nitro člověka je tím místem, o které máme pečovat. V onom omývání rukou, které po něm požadovali zákoníci, nešlo o hygienu, ale o kultické předpisy. A tak se tito lidé snažili izolovat se od všeho možného, co se z různých důvodů by je vyloučilo z bohoslužby a při tom si neuvědomovali, jak v jejich nitru roste pýcha, nenávist proti lidem odlišným. A tak se zbožnost, která má člověka osvobozovat, stala otroctvím zdrojem nenávisti, sporů, strachu. Ono je jednodušší soustředit se na vnější formy a lpět na nich. Snadno tak unikneme od bolestného poznání, kdo ve skutečnosti jsme, jak snadno ubližujeme sobě i lidem kolem nás. Jak jsem si nedávno přečetl, snaha o mravní dokonalost se v nitru člověka živý z podobných zdrojů jako xenofobie, nenávist.

A tak se ryzost, opravdovost zbožnosti nepozná podle perfektního provedení, dodržování řádů. Jde o to, jestli je prostředkem, lásce, vděčnosti toleranci. Bez setkání se skutečným Bohem, který je láska, je poznání naší malosti a nemohoucnosti zahanbující a ochromující. A tak lidé raději utíkají do rituálů, dodržování ustanovení, která se stávají samoúčelnými a každá odlišnost, vybočení a změna jsou vnímány jako ohrožení.

Skutečným cílem zbožnosti je to, aby byla prostředkem k tichému uvědomění si, toho, o čem píše Jakub – vše dobré je nám zdarma dáno, od stvořitele, který je stálý, nic si u něj nelze vydobýt – lze jen vděčně jej chválit a nechávat se obdarovávat. V tichosti k němu můžeme přinést i veškerou nečistotu v našem nitru a nebát se jí. Potom můžeme ve vědomí milosti a lásky obdarovávat lidi kolem nás – v každém nás je skryt onen sirotek a vdova, symboly potřebných.

 Amen