Jak putovat bouřemi?

Kázání na 10. 8. 2014 Biblická čtení:1. Královská 19,9 - 19; Římanům 10, 8-15; Matouš 14, 22-33 biblická čtení možno přečíst zde:http://www.biblenet.cz/ Sestry a bratři, Chodit po vodě? Že je to nemožné? Zadržte námitky a pochybnosti a prosím poslouchejte dál. Stalo se to po tom, kdy Pán Ježíš podle evangelisty nasytil na pustém místě pět tisíc lidí ze dvou ryb a pěti chlebů. Já jsem nedávno tento příběh vysvětloval dětem tak, že se jedná o symbolické znázornění toho, že když použijeme to, co máme pro službu druhým a ne jen pro sebe sama, přinese to mnohokrát větší užitek. Učedníci se určitě těšili, na světlé zítřky, které je s jejich mocným mistrem čekají. Čekali, že Ježíš nastolí něco na způsob osvícené diktatury a oni s ním budou vládnout. Ale co to. Ježíš je hned na to přiměl, donutil, aby vstoupili na loď a pluli na druhý břeh. Tedy žádné radovánky, ovace davů. Ježíš se jde modlit, vnitřně zpracovat to, co se děje, protože to považuje za důležitější než si vychutnávat pomíjivé okamžiky slávy. Snad tuší, že možná titíž lidé ho budou za nějaký čas proklínat a požadovat jeho ukřižování. Učedníky posílá z místa, na kterém prožili něco tak vzrušujícího, veslovat v noci přes veliké jezero, které je dokonce nazýváno mořem. Zvláštní počínání. Nevím, jak bych se já tvářil na místě učedníků. A aby toho nebylo dost, moře se rozbouřilo. Vlny zmáhaly loďku. K ránu, podle řeckého originálu kolem třetí hodiny ranní, šel Ježíš po vodě za učedníky. Když jsem jeden čas měl zaměstnání, jehož součástí byli i noční směny, vždy na mě ve tři hodiny ráno přišla největší krize. Je to tzv. hodina mezi psem a vlkem. A v této nejkritičtější noční hodině k učedníkům, kteří se bojí o svůj život, bojují s větrem a vlnami, přichází Ježíš po vlnách. Měli jej za nějaký přízrak, strašidlo. Co jiného lze čekat v nejhorší noční dobu na moři, které podle mínění tehdejších lidí bylo sídlem zlých sil. Naštěstí se jim Ježíš představuje: "Vzchopte se, já jsem to, nebojte se!" Petr, odvážný rybář se hned chce vydat za ním. Vždyť i po Ježíšově zatčení to byl on, kdo s ním došel nejdál, až do veleknězova dvora. Zpočátku to jde. Ale potom se Petr přece jen lekne vln a hned na to klesá do hlubin. Volá o pomoc a Ježíš nečeká a vytáhne jej. Kárá Petra pro jeho malověrnost. Vstupuje na loď. A náhle se vítr utišil. Opravdu veliké zvraty zažili učedníci při putování se svým mistrem. Po nádherných okamžicích následují těžkosti. Není zde podobnost s naší cestou následování? Ale ano! I my po obdobích kdy zažíváme intenzivně Boží přítomnost v našem životě procházíme etapami, kdy jako by jsme byli sami. I v běžném životě se můžeme nadchnout pro nějaký cíl, myšlenku. Najednou začnou problémy, těžkosti. A když se i mi necháme upoutat, zakryjí nám výhled k tomu kam jdeme, toneme v nich. V duchovním životě je to podobné. Bůh nás nechává procházet obdobími problémů, těžkostí, bouří. Posílá nás do nich. Učí nás tak chodit vírou. Ptáme se: „Bože kde jsi.“ Jako zmáhali loďku, na které pluli učedníci veliké vlny, tak i my zápasíme s nejrůznějšími těžkostmi, pochybnostmi. Do těchto životních bouří přichází Kristus. Učedníci se jej báli. I my se někdy dostaneme do situace, kdy se Bohu odcizíme a máme z něj spíše strach. Podobně jako jim, tak i nám říká skrze Ducha Svatého: „ Vzchopte se, já jsem to, nebojte se.“ Neboj se, to je časté oslovení, kterým Hospodin oslovuje svůj lid ve Starém zákoně. I v dnešním prvním čtení jsme četli o tom, že Hospodin kráčí po hřebenech vln. Ježíš je tady tedy představován jako ten, který má pod nohama moře, ten, který v Božské moci panuje nad mořem – symbolem protibožských sil. Šlape po vlnách – tedy má nad nimi moc. Nakonec tiší bouři. Za ty vlny na jezeře si klidně můžeme dosadit i vlny a bouře v našem životě. I nad nimi má Ježíš moc. Když vstoupil k učedníkům na loď, bouře se utišila. Když vstoupí na loď našeho života, dá nám sílu a moudrost, k utišení bouří v našem životě, v našich rodinách, v našem nitru. Když se mu otevřeme, obrací naši pozornost od problémů, těžkostí, pochybností k tomu, za co můžeme být vděční, z čeho se můžeme radovat. Znova a znova nám připomíná, že jsme milováni, že kolem nás je spousta zázraků, kterými nás chce obdarovat. Ještě jeden krátký příběh je do dnešního evangelijního textu vložen. Je to ten známý Petrův pokus chodit po vodě. Petr vyjde z lodi do nejistoty rozbouřených vln. I my se v životě víry vydáváme následovat našeho Pána. Opouštíme dosavadní jistoty. Někdy je to i tak, že náš Pán nám ukáže nespolehlivost věcí, na které spoléháme. On se má stát skutečnou jistotou našeho života. Pokud však ztratíme s ním kontakt, necháme jako Petr nahnat strach bouřemi kolem nás, nebo i v nás samých, v našem nitru, pokud si nenecháme obnovovat své smýšlení, dívat se na to, co může být zdrojem radosti a vděčnosti, potom budeme tonout. Naštěstí stejně jako Petrovi i nám všelijak malověrným náš Pán pomáhá a ze všech těch zápasů, ve kterých všelijak toneme, nás vytahuje. A tady se vracím k začátku dnešního kázání. Víra, důvěra vede k následování. Bez víry, důvěry však toto následování není možné. O důvěru je potřeba stále zápasit. Pokud ji ztratíme, můžeme utonout ve vlnách životních bouří. Amen