Existuje osud?

Již jako malého kluka mne napadaly myšlenky, zda je naše budoucnost pevně určena, tedy zda existuje osud, nebo záleží jen na našich rozhodnutích, jak se bude budoucnost vyvíjet.

Domnívám se, že platí oboje současně. Tedy náš osud je přesně určen, ale současně není a záleží na každém našem rozhodnutí. Pokusím se to blíže vysvětlit.

Mnohé knihy o sebezdokonalování, ale i četní teologové a učenci zdůrazňují, že největší mocí, kterou člověk má, je možnost volby. Tato volba je tak zásadní, že jenom její neuvědomění vede lidi k obrovskému utrpení. Každý člověk se rozhoduje za den možná tisíckrát. Rozhodujeme se prakticky každou vteřinu. Celý život není nic, než neustálé rozhodování. Každý náš krok je věcí rozhodnutí. Z tohoto pohledu vytváříme a měníme svou budoucnost vteřinu za vteřinou. Některá rozhodnutí jsou méně závažná, některá více, některá jsou naprosto kruciální. Budoucnost je takto vlastně výsledkem interakcí rozhodovacích procesů jednotlivých bytostí, plus samozřejmě vliv vnějších okolností.

Ano, Bůh nám dal vůli svobodného rozhodnutí. Z tohoto pohledu je naše budoucnost naprosto otevřená a my ji můžeme vytvářet na základě našich současných rozhodnutí.

Ovšem pokud by to platilo absolutně, znamenalo by to, že nikdo nemá kontrolu nad tím, kam se situace světa vyvine. To ale neodpovídá skutečnosti, jelikož božské vědomí je všemocné a vševědoucí. Přesně ví, co se kdy stane a vše je vždy výsledek boží vůle, vše je determinováno a to s absolutní platností.

Z pohledu Boha neexistuje žádná náhoda, či vychýlení se z požadovaného směru. Pro Boha neexistuje nic nepředvídatelného, žádná nevědomost o tom co přijde, žádná neznámá.

Celé světové dění není nic jiného, než jeden jediný děj, od Velkého třesku až po konec světa, který předem existuje v bezčasovosti a bezprostorovosti. Tento děj je v mysli bytostí promítán do "časoprostoru". Z tohoto hlediska je osud, tedy vše, co se kdy komu stane, předem naprosto pevně a jednoznačně definováno.

Ve skutečnosti nejsou tyto dvě koncepce v rozporu, ale platí současně. Fakt, že se nám jeví obě koncepce jako neslučitelné je důsledek našeho parciálního myšlení, které uvažuje v konceptu "buď a nebo", kde hodnota TRUE vylučuje hodnotu FALSE a obráceně. Rozpoluplnost však existuje pouze na povrchnějších úrovních vědomí, v hlubších úrovních neplatí koncept "buď a nebo", ale "nejen-ale i".

Z hlediska obyčejného člověka je budoucnost otevřená a podle toho je třeba jednat. Uvědomit si, že si naši vlastní budoucnost utváříme sami a že jak si usteleme, tak si i lehneme. Každá molekula naší aktivity, ať už jednáme tělem, myslí, nebo řečí, má adekvátní a matematicky přesnou odezvu ve "světě".

Zde bych připomněl, že se občas lze setkat s fatalistickým pohledem některých lidí, kteří tvrdí, že je osud daný a není třeba se o cokoliv snažit, či cokoliv dělat. Jedná se o zdeformované pochopení existence pevného osudu, vedoucí k vnitřní demotivaci a k následnému utrpení.

Z pohledu Boha je celá věc velmi zajímavá. Bůh dává lidem svobodnou vůli, což je ovšem z technického hlediska pouze určitý paramter vědomí. Bůh samozřejmě ví, jak se v rámci tohoto parametru budou lidé chovat. Jednání každého člověka je možné přesně "spočítat" na libovolnou dobu dopředu. To platí pro libovolné množství lidí i jejich vzájemné interakce.

Jde o univerzální princip, kdy Bůh ponechá určitým systémům či bytostem určitou míru samostatnosti, autonomie, či svobody, ovšem přesto přesně ví, jak se kdy budou tyto systémy či bytosti chovat.

Všechny světové děje jsou přesně předem určeny, ale to neznamená, že bychom měli přestat o cokoliv usilovat, snažit se, či jakkoliv rezignovat na budocnost. Může to vypadat, že člověk je jenom hříčkou v rukou Boha, ale ve skutečnosti to také tak není. Člověk je právoplatnou a důležitou součástí vesmíru, kde svými rozhodnutími ovlivňuje svojí část universa. Člověk je součástí a sounáležitostí Boží vůle.

Naše budoucnost je pevně dána a současně vůbec není a čeká na to, aby námi byla aktivně spoluvytvořena. Myslím, že je tato koncepce dokonalá, protože dává bytostem i systémům naprostou svobodu konání, současně je ale vyloučeno, aby se stalo něco, co se stát nemá.