Smysl života...

... je naprosto jednoznačný - zachování druhu. Přijímat potravu a rozmnožovat se (M-I-1-28). To je smyslem celé fauny i flóry. To jen lidská nenasytnost, ješitnost, arogance a obžérství hledá smysl života v konzumním způsobu života. Vše ostatní jsou bláboly, ze kterých se nejde vymotat. Možná, že by bylo lepší se zeptat : proč lidé zapomenuli na smysl života ?

Re: Smysl života...

Příčinou je právě ona ješitnost, která se projevuje v tisícerých obměnách. Její přítomnost v duši klade těžkou závoru na veškeré vnímání,cítění následně myšlení. Vnitřní vhled je jako přes mlhu, která je hustá dle míry ješitnosti. Každý člověk usilující jakýmkoliv způsobem o nějaké osvícení je s ní těžce konfrontován. Nejdříve musí odhodit sklony k požitkaření, pak teprve začne silně pociťovat své duševní nedostatky a až zvládne ty nejhrubší nectnosti začne teprve vnímat jemnější nuance duchovním souvislostí. Tak pokračuje v duševním zjemňování a jemným nástrojem se vidí a rozlišuje lépe. To se nedá nastudovat, ale jen postupně prožít, k čemuž je potřeba hluboké odhodlání. Je samozřejmé, že pro konzumistu, který neudělal ani první krok jsou to jenom bláboly a je přirozené, že poníží to, co by mohlo vrhat světlo na jeho nedostatky a obtěžovalo by ho to v jeho dosavadním způsobu života. Další příčinou je prostě duchovní lenost. Člověk sedí na mezi, nechá si vyprávět o cíli a sám nejde

Nějaký konkrétní důvod

proč existujeme my a vůbec celý vesmír, nejspíš existuje. Co je ale jisté, že se to v našem pozemském životě nemáme šanci s určitostí dozvědět. Všichni, co se tváří, že to vědí, lžou - jiným i sobě. Ovšem to, že neznáme skutečný důvod naší existence, naprosto relativizuje pojen dobra a zla. Tady se dá jen předpokládat, že špatné je všechno, čím omezujeme, poškozujeme nebo ohrožujeme své bližní a vůbec všechno, co je kolem nás - a implicitně by měl být dobrý opak tohoto jednání ....

Jen věcná připomínka

Nějaký smysl má asi všechno, každá jednotlivost (element.částice, květina, člověk) je součástí vyššího celku, z něčeho vychází a někam spěje, což bezděčně jde označit pojmem "cesta". Když se podíváme do přírody potažmo vesmíru, všude uvidíme zákonitý proces, který nazýváme vývoj. A je to vývoj ke stále ušlechtilejším, půvabnějším a dokonalejším formám. Je nasnadě, že s lidským životem to nemá být jiné. Každý, kdo se vydal cestou práce na sobě rozvíjením svých schopností a vlastností, ať již patří k jakémukoliv vyznání, prožil zvýšený příliv čisté radosti a energie. Všichni ti velcí nositelé pravdy, z jejichž učení vzešla náboženství, dávali lidem jednoduché návody jak se vřadit do zákonů života tak, aby jim to přinášelo jen nefalšovanou radost, plnost a poznání. Největší jed pro lidského ducha - ješitnost, z které vznikla domýšlivost, pýcha, samolibost a všechna ostatní zla, nechala původní jednoduchá učení zkřivit k nepoznání, takže dnes je duchovní hledání skutečně velmi svízelné.

Re: Jen věcná připomínka

Jeto průchod hustým křovím, stačí se podívat na tu zátopu knih do knihkupectví. Myslím ale, že kdo si uchoval trochu svobodné srdce a minimum pokory, může docela dobře rozeznávat pravdivé od falešného, když opravdu chce a nakonec dojít i k poznání těch základních zákonitostí, které určují všechen život, všechen pohyb. Pravda má základní trojici vlastností - Prostota, Jasnost a Přirozenost. Stačí vždy, když se k něčemu doberu, pohlédnout na věc okem této trojice. Tak se hroutí jedna věc za druhou, než zbude čistý extrakt, který již snese jakýkoliv nápor a je k používání ve všech oblastech života. -Zdá se mi, (bude to znít pyšně) že pojem prázdnoty nebo rozplynutí je plodem těch, kteří zůstali vězet ve slepé ulici. Jaký by to mělo smysl těžce vydobyté zkušenosti, které formují vědomé Já a vybrušují do stále nádhernějšího krystalu pak odhodit a roztříštit. Naopak pozemský život je školou a vše co jsme se naučili, se nám bude hodit ve "škole vyšší" a bude rozhodovat o našem dalším zařazení

jak už vyjevil pan Douglams Adams ve svém románu

odpověď na základní otázku Života Vesmíru a vůbec je známá = 42. Ovšem znění té otázky nikdo nezná, respektive nedává smysl (viz předposlední kapitola druhého dílu tohoto románu).

Takže si smysl života bude muset najít každý sám.

Ba dokonce, že i ona otázka v románu na uvedené řešení za určitých podmínek sedí, jak samotného autora upozornili někteří čtenáři. Ten to ovšem označil za bohapustou náhodu, čímž otázku smyslu Života Vesmíru a vůbec definitivně uzavřel...

hezké

Můžu se jen podělit se svým hledáním.

Do svých 33 let jsem založil rodinu, koupil byt, měl děti atd. ale mé srdce stále zelo prázdnotou. Zajímal jsem se o všechno možné a nic nenaplňovalo můj život, až jsem vzal do ruky Nový zákon a začal si ho číst, po několika měsících jsem najednou pochopil, že ten člověk, o kterém se tam píše je jakoby z jiného světa, nikdy jsem o takovém člověku neslyšel a nikdy takového nepotkal, musel to být mimozemšťan, neexistuje člověk s takovou morálkou, tak pravdivý a tak bezelstný. Evangelia popisuji narození, život a smrt toho člověka - mimozemšťana, a když jsem zkusil byť jen si představit, že bych měl žít stejně jako on, nešlo to, až příliš dobře jsem se znal. Uvěřil jsem těm pisatelům evangelii o tom člověku a já najednou pochopil, že on byl skutečně mimozemšťan, neboť to byl Bůh sám. A ten podle všeho není z tohoto světa, a co se nestalo, On přišel do ého života a naplnil to prázdné místo v mém srdci. A já zjistil, že to místo je odpočátku určeno pro něj. Tak jsme byli stvořeni.

Re: Můžu se jen podělit se svým hledáním.

Zajímaví

:-)

No, každej to máme jinak žejo. Někdo hledá, někdo ne, někdo ani neví že se má něco hledat. Po všelijakých strastiplných cestácj, jsem obešel 5 polí a vrátil se na začátek. Smysl života je podle mě užívat si života. Zázrak, když je  živej kus hmoty, vnímá, cítí, reaguje, přemýšlí a pohybuje se a miluje. Neni víc, tedy žít pro užívání si, dál už nehledám.

řekl bych, že takových mudrců

co vstoupili do oblasti prázdnoty, bez jakéhokoliv pevně definovaného smyslu jsou plné alkoholické léčebny

Mě jako smysl života stačí vychovat děti, něco umět a dokázat (už třeba jen abych z toho měl dobřý pocit - meta je proměnlivá a je celkem jedno jaká bude) a žít s trochou humoru, aby i mezidobí bylo fajn. Zbytek nechám těm, které baví o tom hloubat v sudu

Velmi přesně

jste to řekl, smysl života je indivifuální, a možná je osobě již geneticky daný nebo v ranném dětství získańý- okoukaný.

Existuje smysl života

a není ani tajný, ani záhadný. Je jím samotná existence. Pro tu dělá člověk cokoliv - někdo hledá Boha, někdo poklady, jiný cokoliv jiného.. Našel jste si Boha, dobrá. Ale zase je to jen přes Vaši existenci, přes Vaše já, přes Vaše bytí.