Štvaná laň

Štvaná laň. Takto sa občas cítim, keď už nevládzem ani myslieť. Prijmite zopár mojich úprimných slov aj v českom jazyku.

Občas sa cítim ako štvaná laň

brodiaca sa  studenou

zimnou krajinou.

Nevidím nič.

Ani slnko.

Schovalo  sa za mraky,

vo vzduchu cítim chlad,

vo vnútri prázdnotu a hlad.

Nad hlavou krídla ľudských drakov,

čo ma chcú pazúrmi rozdrapiť

ako takú starú perinu.

Perie bude zo mňa lietať všade,

kto bude stáť na lásku v rade?

Cestu domov míňam bezduchá,

vánok mi líce hladí,

hojdá  v ľahučkom objatí.

Stratenú lásku stretávam,

s cudzími deťmi hrávam.

Usmejem sa na teba,

strasiem hriechy zo seba.

Už nie som štvaná laň,

všetkým núkam teplú dlaň.

Zmetiem špinu ľudských mláďat,

nechce sa mi s nikým hádať.

Som ako každá žena.

Súčasná i praveká,

čo po zime

v sebe nosí

nový

život.

V českom jazyku

Občas se cítím jako štvaná laň

brodící se studenou

zimní krajinou.

Nevidím nic.

Ani slunce.

Schovalo se za mraky,

ve vzduchu cítím chlad,

uvnitř prázdnotu a hlad.

Nad hlavou křídla lidských draků,

co mě chtějí drápy rozdrápat

jako takovou starou peřinu.

Peří bude ze mě létat všude,

kdo bude stát na lásku v řadě?

Cestu domů míjím bezduchá,

vánek mi líce hladí,

houpe v lehoučkém objetí.

Ztracenou lásku potkávám,

s cizími dětmi hrávám.

Usměju se na tebe,

setrěsu  hříchy ze sebe.

Už nejsem štvaná laň,

nabízím všem teplou dlaň.

Smetu špínu lidských mláďat,

nechce se mi s nikým hádat.

Jsem jako každá žena.

Současná i pravěká,

co po zimě

v sobě nosí

nový

život.