Štvaná laň. Takto sa občas cítim, keď už nevládzem ani myslieť. Prijmite zopár mojich úprimných slov aj v českom jazyku.
Občas sa cítim ako štvaná laň
brodiaca sa studenou
zimnou krajinou.
Nevidím nič.
Ani slnko.
Schovalo sa za mraky,
vo vzduchu cítim chlad,
vo vnútri prázdnotu a hlad.
Nad hlavou krídla ľudských drakov,
čo ma chcú pazúrmi rozdrapiť
ako takú starú perinu.
Perie bude zo mňa lietať všade,
kto bude stáť na lásku v rade?
Cestu domov míňam bezduchá,
vánok mi líce hladí,
hojdá v ľahučkom objatí.
Stratenú lásku stretávam,
s cudzími deťmi hrávam.
Usmejem sa na teba,
strasiem hriechy zo seba.
Už nie som štvaná laň,
všetkým núkam teplú dlaň.
Zmetiem špinu ľudských mláďat,
nechce sa mi s nikým hádať.
Som ako každá žena.
Súčasná i praveká,
čo po zime
v sebe nosí
nový
život.
V českom jazyku
Občas se cítím jako štvaná laň
brodící se studenou
zimní krajinou.
Nevidím nic.
Ani slunce.
Schovalo se za mraky,
ve vzduchu cítím chlad,
uvnitř prázdnotu a hlad.
Nad hlavou křídla lidských draků,
co mě chtějí drápy rozdrápat
jako takovou starou peřinu.
Peří bude ze mě létat všude,
kdo bude stát na lásku v řadě?
Cestu domů míjím bezduchá,
vánek mi líce hladí,
houpe v lehoučkém objetí.
Ztracenou lásku potkávám,
s cizími dětmi hrávám.
Usměju se na tebe,
setrěsu hříchy ze sebe.
Už nejsem štvaná laň,
nabízím všem teplou dlaň.
Smetu špínu lidských mláďat,
nechce se mi s nikým hádat.
Jsem jako každá žena.
Současná i pravěká,
co po zimě
v sobě nosí
nový
život.
