Ženská za volantem!

 "Ženská za volantem!“ tisíckrát užitý povzdech pánů všehomíra na adresu žen řidiček. U mnohých mužů převládá názor, že ženské volant do ruky nepatří. Jako muž, který nazřel, že řídí mizerně, jsem přenechal tuto činnost manželce.

 Já tak mohu ve zbylém čase studovat „genderové“ návyky řidičů při cestování na silnicích:

Předem je třeba říci, že usednutím do auta se i z mírného a slušného člověka stává predátor, potažmo agresor či hulvát. Tato změna je daná oběma pohlavím bez rozdílu. Řešení vidím ve zrušení osobní dopravy a zavedení dopravy veřejné; stejně jako děti by měly být odebrány rodičům a předány do útulků, kde by se o ně starali odborníci, tak i přepravu obyvatel by měli zajišťovat psychicky odolní a zvláště k tomu vycvičení jedinci. Celá osobní doprava je automobilkami podporovaný amatérismus! Důsledky jsou nabíledni: nedýchatelný vzduch, zácpy na silnicích, závislost na emirátech, atd.

 Jak jsem již předestřel, z člověka se za volantem stává predátor. Z mužů podporovaných testosteronem a mohutnou koňskou silou pod kapotou se rázem stávají lovci nezvladatelně podléhající svým atavistickým choutkám. Obecně se traduje, že automobil je pro muže prodloužený penis, v tomto ohledu jsou ženy v nevýhodě. Svůj handicap mohou dohánět hysterií, případně panickou reakcí.

 Ženy, pokud mohu sledovat, řídí pozorněji a na silnicích jsou daleko ohleduplnější než muži. Na jistém silničním úseku nedaleko Jílového jsme měli několikrát konflikt s netrpělivými řidiči; jsou zde serpentiny, úzká silnice, v jednom místě je i třicetikilometrová rychlost. Manželka zde jezdí obezřetně.

 Jednou, když žena začínala řídit a na tomto úseku jela zvlášť pomalu, se nás takový nedočkavec snažil předjet. Když začal zběsile troubit, ukázal jsem mu fakáče. Zřejmě se urazil, neboť na přechodu v Jílovém, kde žena zastavila, málem srazivše přecházející chodce nás předjel, vystoupil a s nasupeným výrazem na nás začal dělat ramena. Jelikož to byl pořez přes metrák usoudil jsem, že na něj nemám. Když jsem si rozmyslel, že půjdu do bitky, žena šlápla na plyn. Asi mne tím zachránila, ale já se cítil jako Češi po mobilizaci. Cestou domů jsem zuřil, že nemám zbraň, abych toho šmejda sejmul. Být to v Americe, kde zbraň má každý, už by se válel v tratolišti krve!

 Občas se na silnicích shledáváme se zakomplexovanými jedinci: vidí-li, že je žena za volantem předjíždí, vzedme se v nich matkou potlačená mužská pýcha a ješitnost a začnou závodit. On je silnice král! Ženu řidičku to však nezajímá, ona nemá zapotřebí se na silnici předvádět, v jeho počínání vidí jen pošetilé chování malého chlapce a klidně ho nechá předjet.

 Pak je zde typ-brzdič, nezaměňujme jej za zoufalého začátečníka, tento řidič je zkušený a za boha se nechce nechat předjet. Takového brzdiče potkáváme občas po ránu na naší úzké hrbolaté silničce. Jezdí ve žluté skříňové dodávce a zabírá celou šíři silnice. Namísto, aby se uhnul, možná ve zpětném zrcátku sleduje naše zoufalé počínání a neuhne ani o píď! Typ - brzdič je zřejmě první stadium řidiče vybržďovače, jež patří mezi patologické zjevy našich silnic. Naštěstí jsme se s tímto zjevem dosud nesetkali.

 Řidiči kamionů jsou kapitola sama pro sebe. Nechápu, jak s tím může někdo jezdit a dokonce s tím i couvat. Viděl jsem to! Jsou to borci, ale jejich kamiony by nemuseli jezdit dva vedle sebe, ničit silnice a dálnice, rachotit, troubit, hučet, dunět a burácet přes celou noc. A vůbec, měly by být vykázány ze silničního provozu!

 Také z pozorování chování řidičů na křižovatkách vychází ženy lépe. Sejdou- li se na křižovatce dvě řidičky, dohodnou se. Pokud je na křižovatce „chlapák“ v silné káře a žena řidička, je bezpečnější dát „chlapákovi“ přednost, i když stojí zleva.. Setkají-li se na křižovatce dva „chlapáci“ alfa-samci, pak děj se vůle boží. Smrt v autě, pokud nejde o sebevraždu, není smrt, ale přerušení života.

 Minulý týden nás pronásledoval „gun truck“, který jakoby vyjel z vietnamské války nebo z hororu. Tohle těžké hrozivé monstrum jelo těsně za námi a snažilo se nás do prudkého kopce předjet. Žena šlápla na plyn, monstrum těsně za ní. Stíhání pokračovalo několik kilometrů. Bylo vedro, mámily mne smysly, zdálo se mi, jak se černá mohutná kapota motoru odklápí, vysouvají se z ní chapadla a naše auto je společně s námi sešrotováno a za šíleného řehotu řidiče odvezeno do sběrných surovin. Když jsem se probral, byli jsme naštěstí doma.

Řízení je horor, jezděte sockou!