Závist a nenávist uražených a ponížených zvítězí nad chamtivostí a lakotou mocných.
Jak krásně zabral při bolševické revoluci Leninův dekret o půdě: „Půda šlechty, církve a statkářů (včetně inventáře) byla předána rolnickým výborům k rozdělení mezi rolníky jako všelidové vlastnictví. Rolnicí získali více než 150 milionů děsjatin půdy, byli osvobozeni od placení nájmu za půdu a od dluhů.“
Což teprve naše znárodnění! „Konečně nebude boháčů a vykořisťovatelů!“ radovali se tehdy dělníci. Cesta ke spravedlivé společnosti byla otevřená. Je jen škoda, že k ní nedošlo u nás, ale v západních zemích, jejichž lídři a podnikatelé měli vítr, aby se takové znárodnění někdy nedotklo také jich. Aby nepřišli o majetek, raději snížili své zisky.
Zatímco v kapitalistickém táboře prudili až do doby nástupu Magaret Thatcherové a Reagana odbory, mnoho podniků patřilo státu, u nás jsme postupně dospěli k reálnému socialismu, po němž se nám starším stýská, neboť jsme se příliš nenadřeli a na složenky, na guláš se šesti, na startky a těch deset piv denně vždycky nějak bylo.
Přesto se našli mezi námi jedinci, říkali si Charta, kteří toužili po jakési individuální svobodě. Dlouhá léta byli proto zavíráni, aby nenakazili i ostatní, což se bohužel stalo.
Nebylo by to až tak špatné, kdyby se v době listopadové revoluce neobjevil jistý politik s vizí; jejím hlavním motem byla hlavně: závist. Velmi dobře totiž znal své pappenheimské a věděl, že proklamovaná svoboda je až někde na druhém místě.
Byl to právě on, kdo nám, kdož jsme záviděli Západu, slíbil stejnou životní úroveň a všechny ty úžasné věci, kterými oplývají jejich dómy konzumu. "Za pár to budeme mít i u nás," prohlašoval.
Šli jsme po tom jako slepice po flusu. Mezi tím jeho schopní stoupenci náš stát obrali o všechno. Po vzoru Západu se privatizovalo a privatizovalo, až by nám, kdybychom jej byli bývali nevypustili na tajňačku, zprivatizovali i vlastní pšouk.
Tento politik byl natolik posedlý prací, že strhl i některé ostatní, aby dřeli jako on, až se z nich stali workoholici, kteří svou chorobou obtěžovali a stále obtěžují své spolupracovníky. Ostatní však byli zvyklí moc se nenadřít, a než se nadáli, byli deklasováni na lidské zdroje. Postupem doby jim už nestačil guláš se šesti, byli zvyklí na svůj status: jezdit na dovolenou k moři, mít zařízený byt i auto. Ve snaze udržet si životní úroveň, brali si půjčky a už se to vezlo: exekuce, soudy, úpadek.
Kdyby byl býval zůstal socialismus, nic takového by se nestalo. Znovu tedy přichází ke slovu závist, hybná síla společenských přeměn. "Co bylo privatizováno, ukradeno, vytunelováno musí se vrátit do rukou lidu. Svoboda jednotlivce bude musit ustoupit před zájmy celku", volají frustrovaní a dle vyznavačů individualismu, neschopní a líní jedinci, kteří si za svou bídu mohou sami.
Před chvílí jsem doposlechl hororovou povídku „Místnost“ Jana Jandourka: v jisté škole se pohřešovali oblíbení žáci. Chlapec, kterého právě tito oblíbení a učiteli protěžovaní žáci šikanovali, jim nastrojil léčku. Právě kvůli jejich ambici být vždycky první, je slibem objasnění zmizení spolužáků nalákal do sklepa a postupně je jednoduchým trikem zamordoval. U hocha již nešlo ani tak o závist, ale přímo o nenávist.
Ano, závist často přerůstá v nenávist. Není proto divu, že při společenských změnách dochází ke krutostem. Inu, když se smrtelné hříchy proti sobě postaví, nemůže to nikdy dobře dopadnout.
Jan Lněnička
Nový šéf strategické komunikace vlády přichází pozdě
„Všechno skutečné je rozumné a všechno rozumné je skutečné,“ tento Hegelův citát by se měl stát motem této „Kanceláře pro uvádění kroků vlády na pravou míru“.
Jan Lněnička
Nejsem
„Ústavní soud zrušil zákonnou úpravu, která pro úřední změnu pohlaví trans lidí vyžadovala chirurgický zákrok, zahrnující sterilizaci a přeměnu pohlavních orgánů.“ Co teď?
Jan Lněnička
Existuje trollí farma také na nádraží Krč?
Trollové jsou všude, vedeme hybridní válku. Můj příběh je o cestování a trollech. Cestuji rád vlakem, trať posázavském Pacifiku skýtá nádherné pohledy na kaňon Sázavy.
Jan Lněnička
Cesta jinam Miroslava Imricha
Na rockera typu Míry Imricha odešel v celkem dosti požehnaném věku 71 let. Poprvé jsem ho viděl někdy v roce 1978 v klubu Dvojka na Vinohradské.
Jan Lněnička
Kdy napíše Karel Trčálek něco původního?
Třeba o slunéčku sedmitečném, o Kohoutkově kometě, nebo o smažáku... leč marnost, nestane se tak, zatím...
Další články autora |
Ženě se do ruky zakousl pes. Muž, který jí přispěchal na pomoc, zvíře zabil
Ženu v Žihli na Plzeňsku vážně pokousal volně pobíhající pes. Na pomoc jí přiběhl příbuzný, který...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Brutální útok nožem v Mannheimu, policista po něm bojuje o život
Šest lidí v pátek utrpělo zranění při útoku nožem na náměstí v centru německého Mannheimu, uvedla...
Nemocnému synovi vstříkla do krve vodu. Chtěla jsem, aby to skončilo, řekla
Mimořádně nešťastný případ matky samoživitelky a jejího vážně nemocného dítěte řeší Městský soud v...
Velký podfuk s výsluhou, nemocenská i v civilu. Policisté obírají stát o miliony
Premium Státu rapidně rostou výplaty výsluh pro policisty, hasiče, celníky či dozorce. Loni Česká republika...
Zákon proti úhynu ryb. Všechny trubky svedené do řek se budou zapisovat
Premium Rybáři si všimnou úhynu ryb v řece. Hasiči, zatímco havárii likvidují, na webové aplikaci vidí,...
Náš Den D. Jak se Čechoslováci v srdci Francie postavili divizi SS
Premium Byla to nerovná bitva. Proti hrstce partyzánů stála elitní německá divize SS Das Reich na tancích...
Australský stát jmenoval tajemníka pro „pro změnu chování mužů“
Guvernérka australského státu Viktoria Jacinta Allanová jmenovala poslance Tima Richardsona jako...
Papež se sešel s Čaputovou a matkami dívek, co zemřely při nehodě autobusu
Slovenská prezidentka Zuzana Čaputová se v sobotu setkala ve Vatikánu s papežem Františkem. Na...
Byt 2+kk, Skácelova, Hodonín
Skácelova, Hodonín
10 000 Kč/měsíc
- Počet článků 392
- Celková karma 29,14
- Průměrná čtenost 1019x