Vědí transgendeři do čeho jdou?

Ti, kteří jsou dáváni na odiv, jsou nebo aspoň vypadají, že jsou spokojení. Cítili se být v jiném těle, jenže korpus, ve kterém se dříve nacházeli, všechno neřeší. Důležitější je duše…  

A vůbec nejhorší jsou stereotypy, které přicházejí z vnějšího světa. Dá se vůbec taková změna vydržet? Máte přátele a najednou, změníte pohlaví, a stane se z vás někdo jiný. Obě strany, jak se domnívám, vzájemně vůbec nemohou vědět, jak se k sobě chovat. V rodině, kde jeden z partnerů změní pohlaví, to musí být peklo.

Muž, který se cítí být ženou, se snaží udělat všechno proto, aby se jí stal. Ale co když se třeba mýlí? Ženský svět, ženské cítění a vjemy jsou tak naprosto jiné, že „je zázrak, že muži a ženy žijí spolu“ (citát jedné paní psycholožky). Co když transgender zjistí, že na to prostě nemá.

V lepším případě je možné, že přeměna z muže na ženu, i když je tu psychické úskalí, může být lehčí než naopak. Ženy mají přece jen více soucitu  a jsou vnímavější, a tak novou „ženu“ mezi sebe snadněji přijmou. Navíc transgender žena pro ně neznamená téměř žádnou soupeřku.

Žena, která se změní na muže, to může mít složitější. Záleží na společenské nice, v níž se osoba nachází. V továrně bych si to nedovedl představit. I když zrovna tam najdeme dost žen, které by mohly být chlapy i bez pohlavní metamorfózy. Mezi lidem jsou nazývány "bábochlapy".

Ani zde by nemusel být problém, chlapi jsou v mnoha ohledech jednodušší, jsou však k takovým radikálním změnám nedůvěřiví. Jistou výhodou je, že jako bonus, žena přeměněná na muže dostává úlevu od pravidelných starostí s měsíčními návaly neklidu a špatné nálady.

Raději se vrátím k té duši. „Podle odborníků se sebevražedné chování a sebepoškozování objevuje u poloviny transgender lidí využívajících terapeutické služby v ČR. Důvodem jsou například zážitky emoční bolesti, traumatu, menšinového stresu, sociální izolace a podobně.“

Je to podobné, jako když notorik přestane chlastat. Pokud to zvládne, má dojem, že svět je úžasný, že všechno se vyřeší tak nějak samo, ale po prvním návalu radostných emocí zjistí, že teprve teď mu to začíná. To samé může zjistit i transgender člověk.

Nakonec může začít pochybovat, zda mu celá anabáze se změnou pohlaví vůbec stála za to. Jediné, co by transgender člověku mohlo v jeho údělu ulevit, je, že nedopadl takto:

„Když se Řehoř Samsa jednou ráno probudil z nepokojných snů, shledal, že se v posteli proměnil v jakýsi nestvůrný hmyz.“

https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/transgender-dusevni-onemocneni-sebeposkozovani-deprese.A210702_095000_domaci_elk