Uměli jsme pochodovat, ideologicky jsme byli také připraveni, dokázali jsme připravit vrtulník k odletu, scházela nám jen bojová příprava se zbraní v ruce.
Kdo si myslí, že na vojně se stále plížíte se samopalem v ruce, abyste ze zálohy sejmuli nepřítele, nebo se pohybujete po opičí dráze, přičemž četař na vás hrubě huláká, že jste sračka, že musíte přidat, ten se mýlí. U letectva tomu tak není.
Samopal se vám dostane do rukou pouze při poplachu a při službě na stojánce. Stojánka se hlídala, pokud nebylo noční létání, pouze do pěti hodin, pak to převzali strážáci. Zbraň a ostré náboje se pak musely odevzdat do zbrojního skladu. Pokud se podařilo nějakým způsobem náboj vyšetřit, byla možnost střelit si na zajíce.
Oficiální střelby byly snad jednou za půl roku. To jsme nasedli na korbu zaplachtované vejtřasky a jeli na střelnici. Tam již čekali šarže, které nás poučili, jak to na střelnici chodí, že když se nám zasekne náboj, máme zvednout ruku, aby byly střelby přerušeny. Mimochodem jsem se dozvěděl, že náš samopal není samopal:
Český samopal vz. 58 není pravým samopalem: Samopal je definován tím, že ke střelbě používá krátké (pistolové) náboje. Český nestor vz. 58 ale používá náboje dlouhé (puškové). Větší délka nábojů zajišťuje střelám delší dolet i větší účinnost na delší vzdálenosti. Takovéto zbraně jsou řazeny do kategorie zbraní útočných.
Varšavská smlouva byl pakt obranný, proto byla naše útočná zbraň lišácky označena jako samopal. Na odrazení záludného nepřítele bylo přece nutné mít pořádný kvér. Stříleli jsme vleže na terč jedním nábojem na 400 metrů, potom dávkami na stojící postavu a na kulometné hnízdo, ty byly vzdáleny kolem 800 metrů. Na pořádnou kadenci známou z filmu Pelíšky nedošlo. Moc jsem toho netrefil. Zbraň měla celkem jednoduchou obsluhu, ovšem při akci jsem z ní měl respekt. Fakt to nebyla sranda. Dokonce nám dali i sluchátka na potlačení hluku, rachot to dělalo pořádný. Prostě adrenalin.
Další přípravou na boj byl hod granátem, opravdovým granátem, škoda že jen jednou za celou vojnu. Tady už šlo do tuhého, hlavně pro velitele štábu útvaru majora Sobka. Tenhle chlápek vypadal jak esesák, byl sice podsadité postavy a průměrné výšky, ovšem jeho pečlivě střižený účes bílých vlasů a zlý pronikavý pohled, z něho dělaly někoho, koho bylo radno obcházel širokým obloukem, nikdy jsem ho neviděl se smát, vždy se tvářil jako ostříž. Jen jednou jsem viděl v jeho očích strach.
Bylo to právě při hodu granátem. On asistoval v okopu při házení granátů. Celý fór spočívá v tom, že jistící závlačka granátu se musí uchopit rukou, kterou nebudete házet. To znamená, že pravák vezme granát do pravé ruky a levačkou závlačku odjistí. Tento fakt byl tisíckrát opakován, avšak pořád má člověk zakódováno, že obtížnější práci zvládá šikovnější ruka. Mnoho hochů si muselo již odjištěný granát přehodit z ruky do ruky. To se zvládnout dalo, ovšem asi každý byl nervózní. Střepy z granátu doletěly, až na místo, kde bychom měli být před nimi ukryti. Pokud si pamatuji, prorazili majoru Flórikovi Rudé Právo, pod tímto dojmem zřejmě v někom panika narostla.
Myslím, že to byl někdo z vojáků, kteří pracovali na štábu, který vzal granát statečně do levé ruky, jal se uvolňovat závlačku, pak ale zjistil, že jí házet nebude, své udělala i přítomnost majora Sobka. Zpanikařil. Když si přehazoval již odjištěný granát z ruky do ruky, spadl mu na zem. Času málo. Major zezelenal, lze-li něco takového napsat o vojáku z povolání, hrozilo jisté nebezpečí i nám, kteří jsme byli připraveni také vrhnout. Naštěstí nebo bohužel major granát sebral a odhodil, ale bylo to o fous.
Já jsem odhodil dobře bez problémů, jen mě musel již vyměněný granátový příručí upozornit, abych sklonil hlavu níž do okopu, byl jsem totiž zvědavý, jakou ten granát udělá paseku. Nakonec našeho bojového výcviku byla zkouška těsnosti masek. To jsme si ji museli nasadit, strčit hlavu do otvoru plastového domečku na muří nožce, tam hodili dýmovnici, a kdo měl špatně utěsněnou masku, ten se udusil. Na vojně jsou ztráty povoleny.
Pravda je taková, že prostě vystrčil hlavu se špatně utěsněnou maskou na vzduch, aby se neudusil. Takový voják podle mého nebyl voják, ale prachsprostý civil, klidně se měl udusit, protože v boji proti imperialistovi by byl k ničemu.
Vojín Pozemský byl tou událostí tak zasažen, že v noci ze spaní počal občas vykřikovat: „Plyn! Nasaďte masky!“
Válka je neúprostná: „Ha ???????!»
https://techsvet.cz/nejnovejsi-zpravy/cesky-sa-vz-58-neni-pravym-samopalem-proc-je-tedy-jako-samopal-uvaden/ivanvacke/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box&dop_req_id=XiKe1NgDb23-202201191825&dop_id=14911451
