Spása přichází z Východu – spas se, kdo můžeš!

T.G. Masaryk v knize Česká otázka naráží na problém Slovjanofilství, jeden z jeho představitelů ruský spisovatel Kirejevskij napsal: „Spasitelem lidstva bude Rus.“ Já dodávám: „Bude-li mít koho ještě spasit.“  

Občas mívám vztek na lidskou chamraď, dvě světové války jsou dosud v kolektivní paměti a lidi si nedají pokoj. Člověk dvakrát rozumný? Ani nápad! To, co se nyní děje na Ukrajině, je toho dokladem.

Opravdu jsem si myslel, že Putin se do žádné války nepustí, že je aspoň trochu normální, ale mýlil jsem se, neměl jsem tušení, že se v něm zrodil obnovitel a spasitel Velké Rusi, která zachrání zdegenerovanou západní civilizaci před progresivismem, genderismem, ekologismem a bůhvíčím ještě a přinese jim poselství pravdy a konečně odstraní dávné schizma Západu a Východu a vpraví do jejich duší Pravoslaví.

Způsob jakým tak chce učinit, mi připomíná zaměstnance pohřebního ústavu z filmu „Spalovač mrtvol“ pana Kopfrkingla, také on chce nebohé lidstvo, tisíce ubohých duší spasit ve výkonných plynových žárovištích. Když Sergej Lavrov mluví o tom, že třetí světová válka by byla jaderná, bude plán naplněn.

Třetí umělecké dílo, které mi přišlo na mysl, je útlá novela Egona Bondyho „Nepovídka“, která vypráví, jak válkami a rozbroji poničené zbytky lidstva tráví své životy v rezervacích pod dohledem inteligentních bytostí. Ty jim dodávají potravu a věci potřebné k životu, zatímco zubožené lidstvo žije tak jako kdysi:

Zoolog, který má náš druh na starosti, říká básníkovi: „Na milost boží si opravdu nemohli stěžovat. Mohli tu být s námi! Někdy mám proto na ně vztek.“ Zoolog pak dále pokračuje: „ ...lidé si neuvědomovali, že pro ně jako pro biologické bytosti je největší hodnotou prostě sám život. Vymýšleli si spoustu důvodů, aby na tuhle nejzákladnější skutečnost mohli zapomenout. Vymýšleli si nejrůznější za vlasy přitažené představy a soubory představ, o nichž pak prohlašovali, že jsou cennější než život, a kvůli nim zabíjeli a ničili. Byly to bludy jejich nedokonalého rozumu. Pořád trpěli egocentrickými představami, že musejí za každou cenu provést svou, nebo se něco stane. Jedni prosazovali to, druzí opak a třetí a čtvrtí a pátí zas něco jiného a mysleli si, že se nesmějí dohodnout, že nesmějí připustit, aby vedle sebe byly různé názory, že se musí tak dlouho ‚osvobozovat‘, a ničit, až zbude jen jeden. A všichni byli přesvědčeni o své největší pravdě a ušlechtilosti svých zabijáckých pohnutek.“

Smutné konstatování naší hlouposti: jediné možné řešení konfliktu je, aby vojáci přestali poslouchat rozkazy svých velitelů, hodili kvéry do šrotu a vrátili se zpátky k maminám.

Nakonec jeden zoufalý výkřik osamělého jedince z kresleného vtipu Vladimíra Jiránka zřejmě z časopisu Reportér z období ruské okupace:

Lidstvo jsou vůl!

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Vasiljevi%C4%8D_Kirejevskij