Oběť Jana Palacha a dnešek

Bylo mi sedm let, když se Jan Palach upálil. V národě, jež pomalu upadal do letargie, jeho oběť vzbudila široké občanské vzepětí, lidé se načas opět začali zajímat o politiku. V době normalizace lidé na Palacha zdánlivě zapomněli.

Čin Jana Palacha byl tehdy jasně srozumitelný. Jaké byly požadavky Jana Palacha, oběti číslo 1, které zanechal v dopise zanechaném na místě činu:

Vzhledem k tomu, že se naše národy ocitly na okraji beznaděje, rozhodli jsme se vyjádřit svůj protest a probudit lidi této země následujícím způsobem. Naše skupina se skládá z dobrovolníků, kteří jsou odhodláni se dát pro naši věc upálit. Já jsem měl tu čest vylosovat si jednotku a tak jsem získal právo napsat první dopisy a nastoupit coby první pochodeň. Naše požadavky jsou:

Okamžité zrušení cenzury

Zákaz rozšiřování Zpráv

Jestliže naše požadavky nebudou splněny do pěti dnů, tj. do 21. ledna 1969, a nevystoupí- li lid s dostatečnou podporou (tj. časově neomezenou stávkou), vzplanou další pochodně.

Pochodeň č. 1

P.S. Vzpomeňte na srpen. V mezinárodní politice se uvolnil prostor pro ČSSR, využijme jej.

Požadavky to nebyly přehnané, avšak knižně řečeno: kolo dějin se otočilo nazpátek, lidé „Ledna“ pomalu začali opouštět své funkce. Návrat společenského kvasu „Pražského jara“ se i přes krátké vzepětí pomalu vytrácel.

V článku Michala Hausera v Deníku referendum "Palach nebo RAF" autor specifikuje oč oproti v západních zemích působící teroristické organizaci RAF v „Pražském jaru“ šlo:

Pražské jaro se naopak zaměřilo ne na převrácení systému, nýbrž na jeho opravu, protože se věřilo (a věřil v to i filozof Jan Patočka), že socialismus je v principu humánnější, než bezohledný kapitalismus, v němž vládnou peníze a vykořisťování. Podle této víry stačilo odstranit deformace a vrátit se k původním myšlenkám, k dělnické samosprávě, svobodě slova nebo k demokratické volbě zástupců lidu. Nemluvilo se jen o socialismu s lidskou tváří, ale také o socialistické demokracii, která bude demokracií opravdovější, než je demokracie v kapitalismu sužovaná korupcí a odcizená většině lidí.

https://denikreferendum.cz/clanek/1249-palach-nebo-raf

Požadavky "Pražského jara" byly novou politickou garniturou označeny jako oportunistické, národ byl politiky zklamán, konec nadějí: cenzura, prověrky, vyhazování lidí z práce, emigrace, zavření hranic, situace se uklidnila - nastalo normalizační bezčasí. Zvykli jsme si.

Paměť národa ani vaši paměť však nelze vymazat tendenčními články, které se objevovaly, když si náhodou na čin Jana Palacha ve sdělovacích prostředcích té doby vzpomněli. Díky perestrojce a politice glasnosti v Sovětském svazu se pomalu v oficiálním tisku, například v Mladém světě, začaly objevovat články které připomínaly počátky "Pražského jara" v roce 1968. Zázrakem pak byla povolená demonstrace nezávislých iniciativ na Den lidských práv 10. prosince 1988.

Zdálo se, že odkaz činu Jana Palacha zůstane zapomenut. Z Hlasu Ameriky, jsem se tehdy dozvěděl, že na památku jeho oběti byla svolána v odpoledních hodinách demonstrace na Václavské náměstí. Od pondělka se každý den okolo páté odpoledne začalo Václavské náměstí plnit lidmi. Konečně jsem měl možnost se přímo účastnit na znovuzrození občanské společnosti. Dnes je to přesně 35 let, když jsem se octl mezi mnoha a mnoha zadrženými.

Televize a tisk v lednu 1989 informovaly o ztroskotancích a samozvancích a pomýlené mládeži, jako důkaz střihla šot na nějakého netradičně oháknutého týpka, aby tak slušným lidem ukázala, jací hrozní lidé tyto demonstrace navštěvují (podobné krátké šoty z demonstrací nám televize nabízí i dnes). Netrvalo dlouho a systém se zhroutil.

Dnes je vykládán čin Jana Palacha ve zcela posunuté perspektivě. Pregnantně to vystihl Karel Kosík ve svém eseji Jinoch a smrt:

Dnes mnozí chválí Jana Palacha jako patrona, který se obětoval pro slávu a rozkvět kapitalismu.

https://denikreferendum.cz/clanek/28956-jan-palach-a-problem-revoluce

Po 55 letech od obětí statečných jinochů Jana Palacha, Jana Zajíce a Evžena Plocka se současný systém snaží příčiny jejich činu zkreslovat, po 35 letech po pádu komunismu jsme se dostali do podivné doby jakési soft neonormalizace.

Občas se někdo kvůli chybě systému dostane do zoufalé situace. Na podzim 2022 se čtyřiasedmdesátiletý muž zabil přímo před Úřadem vlády. Propaganda tvrdila, že „zlí“ aktivisté jeho čin využili, že muž chtěl probudit a vyburcovat, aby vyšli do ulic protestovat proti vládě premiéra Petra Fialy. Bylo to právě v době, kdy si například stěžovali na to, že podle nich v té době Fialův kabinet neřešil rostoucí ceny energií. Během vyšetřování se žádné tvrzení aktivistů proti vládě nepotvrdilo.

Podobné činy se moc vždycky bude snažit bagatelizovat.

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-senior-se-u-uradu-vlady-nezabil-kvuli-fialove-kabinetu-uzavrela-policie-228328

Názory, které nejsou v souladu se stranickou linií jsou označovány jako dezinformace, jejich šiřitelé jako proruští švábi, účastníci protivládních demonstrací, možná titíž, kteří se tehdy účastnili Palachova týdnu, jsou v očích majitelů pravdy představováni jako dezoláti.

„V totalitě je třeba se slovem zacházet opatrně, protože vždycky někdo poslouchá, v naší demokracii na druhou stranu neposlouchá nikdo nikoho,“ tvrdí Václav Bělohradský v dokumentu Roberta Sedláčka.

Nyní jakoby se vracel ten první mód totality: vždycky vás někdo poslouchá. Brzy bude vaše slova a činy hodnotit umělá inteligence, bude to pro vaše dobro a kvůli ochraně demokracie.

Ještě jednou si proti přehnané paternalistické starostlivosti státu týkající ochrany naší demokracie a svobody dovolím použít slova Václava Bělohradského:

Demokracie přežije všechno s výjimkou zákonů na ochranu demokracie. Svoboda přežije všechno s výjimkou zákonů na ochranu svobody.

Závěrem tedy lze říci, že pro demokracii jsou pořád lepší protesty, byť jsou vládní propagandou a „slušnými“ lidmi označovány jako extrémistické, než když národ upadne do letargie, což je jistě sen všech mocných tohoto světa.

https://www.ceskatelevize.cz/porady/1181831094-vaclav-belohradsky-nikdo-neposloucha/