Pokud se Putin nezastaví na Ukrajině, je třeba se připravit. Ti „odvážnější“ na nic nečekají a stěhují se odsud již nyní. Já jsem připraven bojovat, ale můj odboj má jisté mantinely.
Je samozřejmě lepší se bránit, než si sebrat svých pět švestek a trpně čekat, kdo se o vás v cizákově postará. Jedno řešení je: vstoupit do armády. Problém je, že ve svých šedesáti jsem již z ozbrojených sil dávno vyřazen. Druhá věc – dostanu-li zbraň, při svých zrakových možnostech nic netrefím. Třetí problém – záda a kolena nejsou v nejlepší kondici, takže bych se mohl uplatnit leda jako cyklistická spojka, za čtvrté – pokud by nastala válečná vřava, při prvním úderu bych se asi podělal. Nazvěme tento soubor jako armádní mantinel.
Samozřejmě, pošuk Putin může použít atomovku, v takovém případě existuje jediné řešení známé z hodin branné výchovy: lehnout si hlavou od výbuchu, na sobě pláštěnku, igelitové pytliky na rukou zajištěné zavařovacími gumičkami, pokud nemáte plynovou masku, použijte respirátor z doby covidové, ale i když ji máte, bude vám to stejně prd platné.
Dobrá, do bojů nezasáhnu, budu doufat, že radioaktivní spad žádný nebude a zůstanu doma. Nikam se ani nehnu, ale co když se přes naší vísku převalí fronta? Jak již jsem napsal, zbraň je mi k ničemu. Uvažoval jsem, že bych mohl po okupantech vrhat molotovovy koktejly, házím celkem dobře. Než by mě dostali, na pár minut bych se ubránil. Šedesátka je věk, kdy už máte něco za sebou, ale ještě nejste senilní, takže kdyby to skončilo, nic by se hrozného nestalo, jen v případě mého skonu doufám, že v příštím životě budu náš pes.
Existuje ještě typicky česká cesta, kterak přečkat okupaci – soupeře překvapit ; jelikož se blíží květen a porostou šeříky, překvapíme jej tím, že jeho armádní jednotky přivítáme zpěvem a tanci s náručí plnou květů jako naše osvoboditele. Však si zvykneme.
Byli jsme tu před Putinem, budeme i po něm!
