Senioři – menšina, vůči které je dovoleno cokoliv

Člověk vyjadřující se v dnešní době kriticky k nějaké menšině riskuje, že se na něj sesypou její zastánci, obviní jej z podněcování nenávisti a nazvou jej nějakým tím „fobem“. Na jednu menšinu však nasazovat lze – na seniory.

Možná, že jste zaznamenali nový seriál kriminálních příběhů pod názvem „Hlava medúzy“, který začala ČT vysílat minulé pondělí. Pokud ne, o nic jste nepřišli. Podle mne jde totiž o neuvěřitelnou slátaninu, za jejíž shlédnutí by měla naše veřejnoprávní televize vracet divákům koncesionářské poplatky. Před pár dny se k němu v obdobném duchu vyjádřil i filmový kritik Kamil Fila (zde). Pojal však hodnocení tvorby ČT poněkud obšírněji, přičemž vypustil z úst i tuto větu: „Zaměřila se na starší diváky, kteří oceňují spíš jednoduchý, možná dokonce něčím hloupoučký děj.“

Na rozdíl od pana Fily si myslím, že filmových i televizních dílek, která by se dala označit adjektivem „hloupoučká“, se (nejen) v ČT točí mraky a že zdaleka nejsou určena jen pro starší diváky. Více či méně primitivní brak totiž chrlí naše i světová studia jako na běžícím pásu a cílí s ním na všechny věkové kategorie. Často pro něj platí, že o co stupidnější a jednodušší obsahuje děj, o to více se snaží ohromit diváky vizuálními efekty. Navíc žijeme v době, kdy se ve filmové tvorbě cení místo kvalitních příběhů rasová a genderová vyváženost (zde). Přednost má zkrátka angažovaná tvorba. Stejně prázdná a ubohá jako ta, jaká byla u nás produkována v 50. letech. Jen místo dělníků v montérkách jsou jejich hrdiny příslušníci různých menšin.

Takže pokud podle pana Fily oceňují „jednoduchý a hloupoučký děj“ především starší diváci, tak musí být velcí světoví producenti cílící svůj filmový šunt i na jiné věkové kategorie asi padlí na hlavu. Ale především tím svým výrokem pan Fila říká, že diváci této věková skupiny jsou (eufemisticky řečeno) natolik neinteligentní, že nic jiného, než slabomyslné slátaniny nejsou schopni pobrat. Což je od něj docela nehoráznost a ukázkový příklad dehonestace starších lidí. Jako by jí nebylo i bez toho dost. Například v souvislosti s řáděním koronamršky. Jen si vzpomeňme na výroky typu „proč se omezovat kvůli seniorům, když tak jako tak brzy umřou“, nebo, že „koronavirus je ideálním řešením důchodové reformy“. 

Pokud něco takové vykřikuje na internetu někdo „anonymní“, tak je to sice hnus, ale berme to jako daň za otevřenost tohoto komunikačního kanálu dávající prostor k vyjádření i hulvátům. Na pováženou ovšem je, když na strunu mezigenerační nenávisti zabrnká někdo veřejně známý. Jako třeba protagonistka pořadu 168 hodin Nora Fridrichová. Ta při kritice Václava Klause v souvislosti s jeho odmítáním protiepidemických opatření prohlásila mimo jiné toto (zde): „Klausovi je 79 let a právě kvůli ochraně lidí jeho věku je zavřená celá země, lidi nesmějí chodit do práce, děti do škol a to vše jen a právě proto, abychom chránili ty nejvíc ohrožené, tedy lidi z Klausovy generace (průměrný věk covid úmrtí je 79-80 let, zdroj MZ).“ Prostě příklad přihřívání nenávistné polívčičky vůči seniorům přímo učebnicový.

Očekávala bych, že se po výrocích pana Fily a paní Fridrichové vynoří zástupy „bojovníků proti nenávisti“ a oběma jim pořádně vycinkají budku. Je ale ticho po pěšině. Že by snad neměřili všem stejně? Tedy že vůči některým menšinám si lze dovolit cokoliv, zatímco jiné je nepřijatelné kritizovat snad i v myšlenkách? Dokáže si někdo představit, co by asi následovalo, kdyby v podobném duchu někdo prohlásil, že „televize točí hloupoučké pořady pro černochy“, nebo že „kvůli ochraně sexuálních menšin je zavřená celá země“? To by byl virvál. Nepochybuji o tom, že by se všichni ti „bojovníci proti nenávisti“ na takového člověka slétli jako vosy a předháněli se v tom, kdo mu to pořádně nandá.

Výroky pana Fily a paní Fridrichové jsou zkrátka jen dalšími kamínky do mozaiky vykreslující starší lidi jako „hlupáky, co věří dezinformacím, volí špatně, ostatní omezují a jsou prostě na obtíž“. Myslím, že by proto nezaškodilo, kdyby si ti, kdo takto seniory vnímají, přečetli „Dědovu mísu“ od Jana Nerudy. Pak možná pochopí, co je čeká, pokud svůj pohled na ně nezmění. Na světě je totiž jen málo jistot. Jednou z nich je to, že i oni jednou zestárnou...