Koronakonspirace a koronadezinformace

Jako u každého velkého tématu, tak i ve vztahu ke koronaviru se objevují různé konspirační teorie. Hovoří se o jeho umělém původu nebo o jeho zavlečení do Číny americkými vojáky. Jejich označení za dezinformace je však přehnané.

Vytváření konspiračních teorií není vůbec nic nového. Působí obvykle dojmem senzačních odhalení, což je základním předpokladem pro to, aby vzbudily u celé řady lidí pozornost. Ať už to byl „objev“, že přistání na Měsíci bylo podvod, nebo že si newyorská dvojčata sestřelili amíci sami, případně že virus HIV byl ve skutečnosti vytvořen v laboratoři. 

Teorie o laboratorním původu koronaviru je tak vlastně jakousi reinkarnací posledně zmiňované, jen s jiným vnitrobuněčným parazitem v hlavní roli. Na portálu Forum24 ji prezentovala paní doktorka Peková. Jde o odbornici na molekulární biologii, která je veřejnosti známá především jako šéfka laboratoře, kde byl vyvinut alternativní test na koronavirus.  Paní doktorka nicméně odmítá, že by k rozšíření viru mezi lidi došlo úmyslně a jeho únik a následná pandemie je tak podle ní důsledkem nějakého fatálního selhání. Avšak přestože je její vysvětlení podávané v rámci možností srozumitelnou formou, nemá laik pražádnou šanci posoudit, zda jde o tvrzení opírající se o něco relevantního, nebo zda se jedná jen o výplod příliš bujaré fantazie.

Vůči této hypotéze se vymezili vědci z Ústavu akademie věd, kteří ve svém článku „laboratorní teorii“ odmítli a přednesli dva výklady, jak k prvotní infekci a dalšímu šíření došlo. V jednom z nich předpokládají vývoj koronaviru přírodním výběrem v těle hostitelského zvířete (buď netopýra, nebo luskouna) a následný přenos na člověka. Ve druhém pak, že se virus přenesl na člověka v neškodné formě a teprve pak došlo k jeho nebezpečné mutaci. Své závěry opírají o práci docenta imunologie a mikrobiologie Kristiana Andersena zveřejněné v časopise Natura.

Přestože i jejich výklad je psán co nejsrozumitelněji, tak ani v tomto případě nedokáže laik posoudit, zda jsou jejich závěry korektní, či nikoliv. Ale to bych jim zase až tak nevyčítala. Některé věci se zkrátka laické veřejnosti vysvětlují obtížně. Horší je však dle mého soudu to, že ve svém článku pominuli jednu podstatnou věc, čímž jeho věrohodnost významně zpochybnili. V originálním textu totiž připouští možnost náhodného úniku koronaviru z laboratorního prostředí i pan docent Andersen. Ovšem považuje ji za vysoce nepravděpodobnou. A ještě méně pravděpodobné je podle něj to, že by byl vytvořený záměrně. Soudí totiž, že v tom případě by virus nejspíš vznikl „omylem“.

Nicméně to, že pan docent připouští teoretickou možnost, že je koronavirus umělého původu, ještě neznamená, že by se tím zmiňovaná konspirační teorie potvrzovala. Pan Andersen totiž tuto variantu dle mého soudu uvádí především proto, že jako vědec zohledňuje všechna dostupná fakta a poctivě posuzuje různé varianty, přičemž předem nevylučuje ani ty vysoce nepravděpodobné. Což pochopitelně výrazně zvyšuje věrohodnost jak jeho argumentace, tak i závěrů o přirozeném původu koronaviru.

Zde si dovolím malou odbočku. Na přístupu pana docenta Andersena je možno názorně demonstrovat, co je to vědecký postup a co je propaganda s „vědeckým“ nátěrem. Jako příklad toho druhého lze uvést třeba diametrálně rozdílný přístup vědců (nebo spíše „vědců“) prosazující teorii o antropogenní příčině změny klimatu. Ti se totiž upnuli k tomuto jednomu jedinému vysvětlení a žádná jiná nepřipouštějí. Takže pak není divu, že z nich padají takové perly, jako že viníkem klimatických změn musí být člověk, protože nikoho jiného nenašli (psala jsem o tom zde).

Ale zpět ke koronaviru. Další konspirační teorie hovoří o tom, že byl virus zavlečen do Číny americkými vojáky. Na jejím základě dokonce čínská vláda USA obviňuje (zde). Ponechme pro tuto chvíli stranou otázky, jakým způsobem se dotyční vojáci do Číny, respektive konkrétně do Wu-chanu, dostali, co tam dělali, jestli je tam někdo pozval a podobně. Což neznamená, že by si nezasloužily svoji odpověď. Ovšem mnohem zajímavější je zamyslet se nad tím, jak vůbec tato teorie vznikla. Čína totiž toto obvinění oficiálně vznesla až v polovině března, ovšem různě silná podezření na americký zdroj koronavirové infekce kolovala na čínských sociálních sítích již o dva měsíce dříve (zde).

Jde tedy o záležitost, která dle mého soudu nevznikla v hlavách čínských ideologů a politiků, ale zrodila se takříkajíc odspodu. A tamní vláda jí jen chytře využila a zabila tím hned několik much najednou. Jednak odvedla pozornost od té hroudy másla, co má na své hlavě kvůli tomu, jak situaci kolem koronaviru zpočátku tutlala a podcenila. Jednak ukázala na vnějšího nepřítele, což obvykle funguje. A jednak si ušetřila námahu s přesvědčováním svých občanů o pravdivosti tohoto tvrzení. Oni už totiž přesvědčení byli. Z toho všeho usuzuji, že ono obvinění vznesené Pekingem vůči USA není ani tak určeno „uším zbytku světa“, jako jde o sdělení vnitropolitické s cílem si to u čínských občanů alespoň trochu vyžehlit. A podle toho, jak vlažně doposud Američané reagují, soudím, že tato hypotéza nemusí být daleko od pravdy. 

Obě zmiňované konspirační teorie pochopitelně žijí svým životem a jen tak z médií, ze sociálních sítí, ani z internetových diskuzí nezmizí. Někteří je dokonce považují za dezinformace. Myslím, že je to však poněkud přehnané označení. Aby je bylo možné takto hodnotit, musely by být dle mého soudu obohaceny nějakými vyfabulovanými „důkazy“. Třeba svědectvím majora americké armády, který operaci „šíření koronaviru“ velel a teď se musí skrývat, nebo dopisem čínské mikrobioložky, která pracovala v laboratoři, kde byl virus vyvíjen a odkud následně unikl. Nebo nějakým jiným blábolem obdobné kvality. 

Vedle těchto dvou konspiračních teorií se v souvislosti s koronavirem objevují i jiné nepravdivé a zavádějící informace. A není jich málo. Některé jeho hrozbu bagatelizují, jiné zase zveličují a další třeba nepřesně instruují o tom, jak se před nákazou chránit. Spíše než o dezinformace jde však dle mého soudu o fámy vznikající především z neznalosti a neinformovanosti. 

Před šířením „skutečných“ dezinformací však varují bruselští protihybridní bojovníci. Tvrdí, že Rusko šíří o koronaviru bludy a že to prý dělá proto, aby rozvrátilo zdravotnictví zemí EU (zde). Nejít o tak vážnou věc, bylo by toto varování k smíchu. Zdravotnictví některých zemí totiž už dávno rozvrácené je a to i bez přispění ruských hybridních válečníků. Svůj díl na tom má dle mého soudu naopak bruselská vrchnost, která situaci zásadním způsobem podcenila a místo hledisek zdravotních preferovala ta ideologická. Právě tak totiž interpretuji třeba notoricky známý výrok paní Leyeonové požadující zachování principu volného přeshraničního pohybu lidí v situaci, kdy bylo zřejmé, že šíření koronaviru je možné účinně mírnit a zpomalovat právě jeho omezením. 

Na druhou stranu by bylo nespravedlivé Bruselu vyčítat, že při šíření koronavirové pandemie nepřicházel s návrhy zdravotních opatření. Zdravotnictví totiž nepatří do jeho ranku, ale je v pravomoci národních států. Naštěstí. Ovšem vzhledem k tomu, co se nyní v EU v souvislosti s koronavirem odehrává, si dovolím predikovat, že až krize pomine, tak se dříve či později nepochybně najde nějaká moudrá evropská hlava prohlašující, že podobným pandemiím lze lépe čelit, pokud by se vše řídilo z jednoho místa. Tedy z Bruselu. A že je tedy nutné pravomoci v oblasti zdravotnictví členským státům odebrat a přenést je na úroveň EU. Bruselská vrchnost totiž zná jen jeden jediný univerzální recept na situace, kdy něco drhne. Jmenuje se „více Evropy“. Jo a pak vlastně ještě „kvóty". O jejich využití pro zvládnutí koronavirové pandemie si však netroufám raději ani spekulovat. Ještě by se toho mohl někdo chytit...

Přeji pevné zdraví všem.