Když válčit, tak udržitelně

V dnešní době se již ozbrojené konflikty netýkají jen vojáků a civilistů z válčících zemí. Zvyšují totiž produkci emisí CO2 a prohlubují tak klimatickou krizi. Jejich dopady tak pociťuje každý člověk na naší planetě.

Bojovat nadále současnými zbraněmi a setrvávat na stávajícím způsobu boje není zkrátka udržitelné. Nepříznivé dopady na klima jsou totiž závažné a není radno je přehlížet. Věnuje se jim na svém zpravodajském portálu i ČT24 (zde). Jde o velmi inspirativní text, který upozorňuje na to, že klima ohrožují nejenom emise související přímo s vojenskými operacemi, ale také neudržitelný způsob odstraňování válečných škod. Stěžejní je dle mého soudu závěrečný odstavec:

„Uhlíkové dopady válečných konfliktů jsou totiž značné a je třeba začít je chápat stejně jako humanitární, ekonomické nebo ekologické dopady. Neboť jsou to i tyto válečné emise, které ve finále podkopávají vlivem dopadů na naše klima kolektivní klimatickou bezpečnost.“

Obránci tedy musí propříště udržovat svoje pozice udržitelně a útočníci dbát na to, aby důsledky jejich operací nesli pouze vojáci a civilisté nepřítele a nedopadaly na další obyvatele naší planety prostřednictvím prohlubování klimatické krize. Jak na to?

Předně je nezbytné z výzbroje armád odstranit veškeré palné zbraně. Používají totiž střelivo založené na spalování střelného prachu či jiných sloučenin, čímž produkují CO2. Nahradit se dají třeba zcela bezemisními luky a šípy, případně oštěpy. Vyrobenými samozřejmě udržitelným způsobem a z ekologických materiálů. Dělostřelectvo je pak nutné vyzbrojit katapulty, čímž se z něj stane katapultstvo.

Veškerá armádní vozidla je třeba přestavět na elektrický pohon, přičemž k dobíjení jejich baterií se budou používat polní fotovoltaické nebo větrné elektrárny. Pravda, mohlo by dojít k nepříjemné situaci, že by nepřítel útočil v okamžiku, kdy by zrovna ani nesvítilo ani nefoukalo a technika by tak nemohla do válečné vřavy vyjet. Pro tento případ se nabízí návrat k rytířským tradicím, kdy se místo a datum bitvy domlouvalo předem a čest nedovolovala nikomu zaútočit na nepřítele jinde a jindy. Pokud by tedy měla vojenská technika jedné z válčících stran vybité baterie, bitva by se jednoduše odložila.

Zdánlivě nejjednodušší by se zdál přechod k bezemisní vojenské technice v případě letectva. Proudová letadla jsou totiž standardem již dnes. Pak ale jeden z expertů na vojenskou udržitelnost zjistil, že nejenomže nelétají na zelený proud, ale že nelétají na proud žádný. Takže nezbývá, než je nahradit větroni. Čímž však získá letectvo novou kvalitu. Větroně totiž mohou díky svému nehlučnému provozu útočit na nepřítele překvapivě a výtečně se tak hodí pro sestavování přepadových stíhacích letek.

Velmi lehce pak přejde na bezemisní provoz válečné loďstvo. Stačí znovu roztáhnout plachty nebo namontovat vesla. Ve druhém případě je pochopitelně třeba vyřešit otázku, kde vzít veslaře. Nabízí se využít sil klimatických aktivistů, kteří by tak mohli ukojit svoji potřebu přilepovat se tím, že by byli přilepeni k veslům.

Přechod k bezemisní armádě nebude samozřejmě jednoduchý. Nelze jej však odkládat a někdo začít musí. A protože lídrem v „civilní“ udržitelnosti je EU, logicky se nabízí, aby se jím stala i v té „vojenské“. O zřízení „evropské armády“ se ostatně hovoří již nějakou dobu. Tak proč toho tedy nevyužít a nevybudovat ji od základu v souladu s požadavky udržitelnosti. Určitě se však najdou zpátečničtí šťouralové poukazující na to, že taková armáda je nebojeschopná. Těm je však třeba se vysmát. Je totiž evidentní, že tak, jako celý svět následuje příkladu EU a pro udržení konkurenceschopnosti s ní dekarbonizuje hospodářství, tak si i všechny světové velmoci, podvelmoci a nevelmoci brzy uvědomí, že nemohou ztrácet krok ani v oblasti vojenské. A přidají se. EU prostě opět ukáže celému světu cestu.

A každý uvidí, že lidé se mezi sebou mohou mydlit i udržitelně…