„Dezinformátoři“ brání v záchraně klimatu

Už jsme si bohužel zvykli na to, že když se v rámci nějakého tématu objeví k mainstreamovému názoru tvrzení oponentní a kritická, jsou označována jako „dezinformace“. Týká se to samozřejmě i problematiky změny klimatu.

Není to ovšem nic zase až tak nového. Už na jednom z předchozích celosvětových klimatických mejdanů se ozývalo volání po tom, aby bylo jasně stanoveno, které názory na klimatickou změnu jsou přípustné a co už je „dezinformace“. Tento postoj pak vzápětí pochválila i evropská vrchnost ve své „Zprávě o zahraničním vměšování do demokratických procesů v EU“ (zde):

„...je naléhavě nutné řešit problém zavádějících informací a dezinformací v oblasti klimatu; vítá úsilí konference COP26 o přijetí univerzální definice zavádějících informací a dezinformací v oblasti klimatu a o navržení opatření k řešení této otázky...“

V souvislosti s aktuální klimatickou slezinou pod označením COP28 se výzvy k boji proti „dezinformátorům“ podkopávajícími úsilí o „záchranu klimatu“ objevily opět. Koalice CAAD (Climate Action Against Desinformation - zde) dokonce tvrdí, že za nimi stojí Rusko a dodává, že „dezinformace jsou překážkou soudržnosti, jednání a životaschopné budoucnosti pro všechny“. A podle zprávy ISD (Institute for Strategic Dialogue - zde) útočí na klimatické aktivisty navíc i některá média „pomlouvačnou rétorikou“ a tím, že je označují za ekoteroristy, šílence a melouny.

Ne, to není Apríl. To všechno je myšleno vážně. Zarážející je nulová sebereflexe těch, kteří dokáží takové nehoráznosti vypustit z úst. Respektive z klávesnice. Že někdo označuje klimatické aktivisty za ekoteroristy a za šílence? A jak asi nazývat toho, kdo blokuje dopravu a kvůli komu už dokonce i umírají lidé (zde nebo zde)? Nebo jak titulovat ty, kteří ničí umělecká díla a památky (zde, zde nebo zde)? A to v přesvědčení, že když bojují za „správnou věc“, tak si mohou všechno dovolit. V Rakousku a v Německu jim to už nehodlají tolerovat a považují řádící aktivisty za zločince (zde a zde). Že by se „dezinformátoři“ infiltrovali dokonce mezi tamní státní zástupce? A že se klimatickým aktivistům říká „melouni“? Tedy na povrchu zelení a uvnitř rudí? Od koho myslíte, že pochází třeba výrok „Chceme narušit ekonomiku, a tak otřást stávajícím politickým systémem“? Kdo tipoval nějakého rudého soudruha, tak se šeredně plete. Je to totiž jedno z hesel hnutí Extinction Rebellion (zde). A stejně by se mýlil i ten, kdo by komunistům přisoudil plány na nastolení „nového hospodářského modelu“ a vyvlastnění majetku pod pláštíkem zavádění „demokratických forem vlastnictví a kontroly“. O to totiž usiluje tuzemský sociálně-ekologický spolek Re›set (zde). Takže pokud klimatičtí aktivisté nechtějí být označováni jako ekoteroristé, šílenci a melouni, tak ať se jako ekoteroristé, šílenci nebo melouni nechovají.

Obzvlášť nehorázné je však tvrzení, že klimatické „dezinformátory“ financuje Rusko. Zkrátka podle hesla „když chybí argumenty, vrazíme tam Putina“. Tedy ne že by ruské penězovody do evropských zemí nevedly. Ale je prokázáno, že z nich čerpaly naopak zelené iniciativy. Například nadace Klimastiftung působící v německé spolkové zemi Meklenbursko–Přední Pomořansko, která dostala od Gazpromu 200 miliónů € (zde), nebo zelená sdružení WWF, BUND a NABU usilujících o uzavření německých uhelných a jaderných elektráren (zde, zde nebo zde), kterým poslala Moskva prostřednictvím „Nadace pro ochranu přírody Baltského moře“ 15 miliónů € (zde).

Rusko však investovalo do zelených aktivistů i jinde. Už v roce 2014 tehdejší šéf NATO Anders Rasmussen upozorňoval na to, že Moskva, aby udržela a postupně posílila závislost evropských zemí na ruském plynu, spolupracuje s ekology prosazující zákaz frakování (zde). A podle zprávy amerického Kongresu financovalo Rusko environmentalistické organizace i v USA (zde). I tentokrát pochopitelně s cílem ovlivňovat tamní energetickou politiku.

Moskvě se investice do zelených aktivistů vyplatily. Jednak přispěly k uzavření jaderných elektráren a utlumování těch uhelných v Německu a jednak snížily energetickou bezpečnost EU. Což se ukázalo jako vážný problém poté, co Rusko napadlo Ukrajinu. Politici začali mít plná ústa proklamací o nutnosti „odstřihnutí se od ruského plynu“ a předháněli se v tom, kdo zaujme radikálnější postoj. A jak to nakonec dopadlo? Ruský plyn proudí do EU dál. Jenom se jeho velká část přestěhovala z potrubí do kapalné formy (zde). A „neodstřihlo“ se od něj ani Česko (zde). Není v tom případě tak trochu dezinformací tvrzení ODS, že jsme se závislosti na ruském plynu zbavili (bod 3 zde)?  I pan poslanec za tuto stranu Václav Král před pár dny ostatně v ČT prohlásil, že „každá molekula plynu, kterou u nás pálíme, je ruská“ (zde v čase 35:00). A neměl by tedy proti ODS zasáhnout pan ministr vnitra Vít Rakušan (zde)?

Ale vraťme od politických dezinformátorů zpět k těm klimatickým. Říká se, že „rozdíl mezi informací a dezinformací je několik let“. Je na tom hodně pravdy. Při migrační krizi byla jako „dezinformace“ onálepkována veškerá tvrzení o no-go zónách, o paralelních společnostech v nich a o neochotě nově příchozích se přizpůsobit našim pravidlům. A dnes se už o těchto záležitostech píše celkem bez obalu (zde nebo zde). Dokonce i pan europoslanec Jiří Pospíšil z TOP 09 zcela „nekorektně“ hovoří o tom, jakým problémem muslimové jsou (zde). Byť tato otevřenost přichází až příliš pozdě na to, aby měl tento problém účinné řešení. S „dezinformacemi“ o klimatické změně to bude dle mého soudu obdobné. Také se dříve či později ukáže, že kritika Green Dealu a celé té „zelené transformace“ je zcela na místě a že „dezinformátoři“ mají zkrátka pravdu.

Jen doufejme, že tentokrát nebude ono „dříve či později“ opět příliš pozdě…