Bruselský dvojí metr

Taky jste si všimli, jak bruselská vrchnost měří agresorům dvojím metrem? Když Rusko napadlo Ukrajinu, vyhlásila sankce. Když Hamás zaútočil na Izrael, ztrojnásobila objem dotací pro Gazu. Přestože tyto peníze končí u teroristů.

Tato snaha pokračovat v jejich skrytém financování vyvolala pochopitelně velké rozhořčení. Neudrželi se ani naši politici, a to dokonce ani ti, které lze označit jako „proevropské“. Jako třeba paní ministryně obrany Jana Černochová (zde) nebo Miroslav Kalousek (zde). Nehoráznost to pochopitelně je a ujišťování, že EU zajistí, aby peníze doputovaly k civilistům a nesloužily k vraždění Izraelců, jsou jen kecy, kterým nikdo soudný nemůže věřit. Nicméně se ukazuje, že za tímto krokem nestojí starostlivost Bruselu o osud civilistů, ale prachsprostá vypočítavost. Dvě největší unijní země – Německo a Francie – totiž nedávno uzavřely obří kontrakty na dodávky plynu s Katarem. A ten je jen tak mimochodem jedním z největších sponzorů Hamásu (zde). Němci a Francouzi tak nebudou mrznout a na Izrael budou nadále dopadat bomby nakoupené za peníze, které přitečou z EU.

Ale abychom si tady nehráli na jediné spravedlivé, tak si položme otázku, odkud vlastně bereme plyn my. Ve zprávě Ministerstva průmyslu a obchodu se toho moc nedočteme (zde). Podle ní k nám proudí veškerý plyn přes Německo, přičemž pochází z Norska, Belgie a Nizozemí. Jenomže z těchto zemí ho těží pouze Norsko. Odkud se tedy bere ten z „Belgie a Nizozemí“? To se člověk z ministerské zprávy nedozví. Vtírá se myšlenka, jestli nakonec nepochází z Ruska, přičemž je jeho pravý původ zastřen řadou prostředníků a překupníků (zde). Což by samozřejmě vrhalo na všechna ta prohlášení našich politiků o „odříznutí se od ruského plynu“ úplně jiné světlo.

A politici s námi pravděpodobně nehrají úplně poctivou hru ani ohledně financování Palestinců, protože naše země na hru o „kontrole nezneužívání peněz pro Gazu“ přistoupila nejspíš také. Postoj našeho zástupce na neformálním zasedání ministrů zahraničí EU k této otázce je totiž zahalen rouškou tajemství (zde), což samozřejmě vyvolává otázky, zda i prohlášení našich politiků o podpoře Izraele nejsou jen prázdné kecy. Navíc, když tento alibistický postoj podpořil i Senát (zde). Peníze Palestincům posíláme prostřednictvím EU samozřejmě už teď. Byť to Ministerstvo zahraničí na svých stránkách v nedatovaném příspěvku popírá (zde):

„Vzhledem k tomu, že ČR je čistým příjemcem se strany rozpočtu EU, neplatí, že by podpora Palestinské autonomii pocházela z daní českých občanů.“

To je pochopitelně lež jako věž. Podpora Palestinské autonomii se totiž vyplácí z rozpočtu EU, do kterého přispívají všechny členské státy. Z něj se pak podle nastavených pravidel čerpá. Většina jde formou různých programů, dotací a dalších plateb zpět členským zemím, ale něco se posílá i mimo EU. Třeba právě Palestincům. Část našich daní se nám tedy vrací v každém euru dotací, které z EU čerpáme, a část je i v každém euru, které putuje teroristům.

Ale zpět k odlišnému postoji EU k Rusku a ke Gaze. Unie sama sebe vmanévrovala do situace, kdy se bez plynu neobejde. Zakázala si uhlí, kterého má dost, ale je fuj. A rozhodla se, že na cestě do „zelené“ budoucnosti ji doprovodí plyn, přestože je nejspíš ještě více fuj než uhlí (zde) a musí ho dovážet. A jako na potvoru i ze zemí, kde vládnou různí ničemové. A tak se EU ze své vlastní vůle chytila do pasti. Když Rusko napadlo Ukrajinu, tak si ještě mohla dovolit ohánět se „hodnotami“, udělat na něj dlouhý nos a přestat odebírat jeho plyn. Ovšem v případě masového vraždění Izraelců teroristy z Hamásu vzala svá radikální prohlášení o zastavení penězovodu do Gazy rychle zpět a dotace dokonce ztrojnásobila. A lze se jen dohadovat, zda se tak stalo na základě toho, že bylo unijním hlavounům ze strany Kataru „domluveno“, nebo zda se sami lekli své rozhodnosti a stáhli ocas mezi nohy proaktivně.

Tak to prostě bývá. Když se někdo zaplete s lumpy, a to dokonce tak, že ho mají v hrsti, tak se dříve či později dostane do situace, kdy tancuje, jak oni pískají. A pak je možné úplně všechno. Třeba jedno vraždění odsoudit a praktickými kroky dát najevo, že nejde o prázdné žvásty, a u jiného vraždění zůstat jenom u těch žvástů. Říká se tomu dvojí metr.

Nebo také pokrytectví…