Jak Marek Wollner do názorového internetového deníku Forum24 přišel

Je tedy pravda, že to byla zatrápená věc s tím Wollnerem. Radost z toho neměl nikdo, snad až na pár dezolátů, kteří to demagogicky zneužili k poukazování na poměry panující v ČT. Jenže dezoláty nikdo vážně nebere, proč taky?

Nicméně vyřešit se to nějak muselo. Marka by byla určitě škoda, ideu měl správnou, hodnotově ukotvený byl taky, zkušeností na rozdávání. „Můžeme si dovolit přicházet v dnešní krizové době o takové kádry?“ Tahle slova pana premiéra pronesená zvýšeným hlasem zněla v uších pana ministra kultury Baxy stále dokola a pan ministr byl kvůli tomu samá starost. „Ono se řekne,“ bručel si pod vousy, „někam ho dáme, než se to uklidní. Ale kam? To já vím taky, že se za pár měsíců může vrátit, třeba jako generální ředitel, jenže co tady a teď?“

Dva dny nespal, a když tu a tam na pár minut přece jen usnul, pronásledovala ho ve snech Nora Fridrichová v roztrhaném spodním prádle. Probouzel se zbrocený potem, a jak se postarat o Marka, na to stále ne a ne přijít. Až třetí noc to najednou přišlo samo. Forum24, to je ono, to je cesta! Rychle si v duchu rekapituloval – Šafr, Hovorková, Doležal, Jandourek, Jenny Nowak. No výborně, to je něco pro Marka! „Šafr je náš,“ bručel si spokojeně, „navíc teď dostanou něco z těch sto mega na boj s dezinformacemi, to půjde.“ Po předchozích pochybnostech si byl jist, že je opravdu mužem na svém místě, a pocítil hrdost. I ministra kultury budou muset brát vážně!

…

Pavel Šafr, když uviděl Marka Wollnera a přijal od něho listiny týkající se jeho příchodu s velmi sekretní poznámkou: „Bossing und sexuelle Belästigung verdächtig! Vorsicht!“, nebyl příliš potěšen, ale naštěstí si vzpomněl na těch 100 milionů, jež budou přiděleny nezávislým médiím, která budou vládě pomáhat v boji s dezinformacemi, a tvář se mu poněkud rozjasnila. „V České televizi jste byl velice nedbalý, vy Marku Wollnere,“ řekl k němu, „v redakci jste byl pro mladé novinářky pravou metlou. Mainstreamová média se za vás musí hanbit, vy Marku Wollnere. Můžete však napravit svou chybu, když řádným plněním svých povinností ocitnete se opět v řadách těch dobrých novinářů. Věnujte své síly našemu názorovému internetovému deníku s láskou. Zkusím to s vámi. Jste inteligentní mladý muž a jistě máte i schopnost psát, stylizovat. Povím vám něco. Každé liberálně demokratické médium potřebuje muže, který by psal komentáře proti Babišovi, Putinovi a Zemanovi. Jest třeba v našem deníku potírat všechny dezinformátory, dezoláty, odpírače očkování a proruské trolly. Rozumíte mně?“

„Poslušně hlásím, ano, pane šéfredaktore, jde o epizody ze života všech dezolátů. Exekuce. Dluhy. Životní neúspěchy. Proruské názory. Nevzdělanost. Život na venkově a v malých městech. Nedostatek zubů. Vynasnažím se ze všech sil, pane šéfredaktore.“ Marek Wollner dal si ruku na srdce.

„Nu, vidím, že mně rozumíte,“ pravil spokojeně Pavel Šafr. „Budete se nalézat v naší redakci ve Vodičkově 10, mimo redakci si budete bedlivě všímat, kdo jak hovoří a zda podporuje vládní politiku. Není to tak lehké, vy Marku Wollnere, ale doufám, že máte tolik pozorovacího talentu, abyste, dostávaje ode mne určité direktivy, naši redakci povznesl mezi mainstreamovými médii nad ostatní redakce. Odesílám telegram na vládu, že jsem vás jmenoval redaktorem. Hlaste se u komentátora Jandourka, aby vás umístil v kanceláři, kde sedí Hovorková, tam je tak ještě nejvíc místa, a řekněte mu, aby sem ke mně přišel. Ovšem začíslen budete na Úřadu vlády, to se provede nařízením Ministerstva kultury.“

…

Pavel Šafr neměl příliš dlouhého rozhovoru s Janem Jandourkem. „Mohu vám říct jen tolik, že ten muž Marek Wollner jest, abych tak řekl, podezřelý. Bossing und sexuelle Belästigung verdächtig. Můj Bože! To není dnes tak dalece nic divného, vzpomeňte si na Feriho. O kom se to neříká. Jsou takové různé domněnky. Vy mně přece rozumíte. Tedy vás jenom upozorňuji, abyste ho, kdyby snad obtěžoval třeba Hovorkovou nebo Jenny Nowak, nu rozumíte, hned ho zarazil, abych já snad neměl také nějaké nepříjemnosti. Řekněte mu prostě, aby toho zanechal, a tím to bude již spraveno. Já ale nemyslím, abyste snad ke mně hned běžel. Vyřiďte to s ním přátelsky, taková domluva je vždycky lepší než nějaké hloupé udání. Zkrátka, já si nepřeji nic slyšet, poněvadž… Rozumíte. Taková věc zde padá vždycky i na celou redakci.“

Když se tedy Jandourek vrátil, vzal stranou novopečeného redaktora Wollnera a řekl k němu: „Člověče, vy jste podezřelej! Ale to nic nevadí. Jen mnoho nemluvte tady před tím Doležalem, ten  má takovej svůj svět, no, sám uvidíte. A nebojte se toho tady. My, když chceme napsat něco pěkného proti dezolátům, vždycky se společně poradíme. Víc lidí má víc rozumu. Ten poradí to, ten poradí vono, a pak se dílo podaří.“

A tak tedy Marek Wollner do redakce nezávislého internetového deníku pro obranu liberální demokracie Forum24 přišel. Dá Bůh, že i zde bude prosperovat stejně dobře jako doposud v České televizi.